Debata o podobě pobytových sociálních služeb se znovu dostává do popředí, a to díky záměru ministra Aleše Juchelky. Postupně ukončit tří a vícelůžkové pokoje a přejít na standard jedno a dvoulůžkových pokojů je bezpochyby správný. Odpovídá důstojnosti klientů, jejich soukromí i moderním trendům v péči. V tomto ohledu si ministr práce a sociálních věcí Aleš Juchelka zaslouží jednoznačné uznání. Problém ale začíná ve střetu s realitou. Začíná u plánu, jak na to.
Už v minulém volebním období odborníci i úředníci Ministerstva práce a sociálních věcí upozorňovali, že rychlý přechod na nový standard (tedy jedno a dvoulůžkové pokoje) není reálně proveditelný bez výrazných dopadů. Termín, který tehdy zazníval, tedy konec roku 2026, byl od začátku odtržený od praxe. A to se dnes potvrzuje.
Je potřeba si otevřeně říct několik faktů.
Zaprvé: kapacity pobytových sociálních služeb jsou už dnes nedostatečné. Čekací doby jsou dlouhé a demografický vývoj jednoznačně ukazuje, že potřeba lůžek poroste. Populace stárne a bude stárnout rychleji než kdy dřív. Asistenční a pečovatelská služba, tedy pracovníci v terénu a jejich plánované navýšení, bohužel systém nezachrání.
Zadruhé: transformace vícelůžkových pokojů nebude všude možná. V řadě zařízení se nacházíme v historických nebo památkově chráněných budovách, kde stavební zásahy jednoduše nelze provést. Jinde by úpravy byly natolik nákladné, že dávají smysl spíše nové stavby než rekonstrukce.
A zatřetí: podle dřívějších odhadů samotného ministerstva může zaniknout více než 1500 lůžek. V situaci, kdy už dnes kapacita nestačí, je to zásadní problém. Patnáct stovek lidských příběhů opravdu není málo.
Proto nestačí nařídit: „Do pěti let budou jen jedno a dvoulůžkové pokoje ve všech pobytových službách.“
Je nutné zároveň jasně odpovědět na otázku: Kde budou klienti, jejichž lůžka v té chvíli zaniknou? Kde budou nově žádající klienti, kteří potřebují podporu pobytové služby? Kdo to všechno zaplatí?
Pokud má být tato změna úspěšná, musí stát na třech pilířích:
– Okamžité zastavení vzniku nových tří a vícelůžkových pokojů
To je krok, který lze udělat hned. Nové projekty by měly už dnes odpovídat budoucím standardům. Není důvod opakovat chyby minulosti.
– Realistické přechodové období
Změna musí být postupná a diferencovaná. Tam, kde lze pokoje upravit, se má začít okamžitě. Tam, kde to možné není, musí existovat výjimky nebo delší lhůty.
– Masivní podpora výstavby nových kapacit
Bez nových zařízení se systém zhroutí. Je nutné urychlit povolovací procesy a zajistit financování. MPSV určitý nástroj má, například Národní plán obnovy nebo další veřejné zdroje. Bez investic do infrastruktury zůstane změna jen na papíře.
Směr tedy správný je. O tom není sporu. Důstojnější podmínky pro klienty pobytových sociálních služeb jsou cílem, který sdílí odborná i laická veřejnost.
Ale právě proto je nutné říct i druhou část pravdy: bez jasného, dlouhodobého a finančně podloženého plánu hrozí, že dobrý úmysl povede ke zhoršení dostupnosti péče.
A za to už nenese odpovědnost systém jako celek, ale konkrétní politické vedení, tedy ministr Juchelka.
Právě ministr práce a sociálních věcí má dnes příležitost udělat zásadní krok správným směrem. Za vizi si zaslouží jedničku. Teď je ale potřeba doplnit ji o konkrétní kroky, které zajistí, že se systém nerozpadne pod vlastní ambicí.
Protože v sociálních službách nepracujeme s čísly, ale s lidmi. A lidé nemohou čekat.
