Jen několik hodin poté, co vláda Andreje Babiše schválila zrušení koncesionářských poplatků a převedení financování České televize a Českého rozhlasu pod státní rozpočet, zaznělo z vládního tábora přiznání, které okamžitě vyvolalo bouřlivé reakce. Poslanec SPD Josef Nerušil v rozhovoru pro Český rozhlas uvedl, že po změně financování by měla následovat debata o posílení kontrolních mechanismů nad veřejnoprávními médii, a to nejen ve finanční oblasti, ale také ve vztahu k samotnému obsahu vysílání. Právě před podobným vývojem přitom opozice varuje od okamžiku, kdy vláda začala o zrušení poplatků mluvit.
Zatímco Andrej Babiš i Motoristé dosud tvrdili, že jim jde především o efektivnější financování a větší hospodárnost, Nerušilova slova podle kritiků odhalila skutečný cíl celé operace. Nejde prý pouze o peníze. Jde o získání většího vlivu nad institucemi, jejichž úkolem je kontrolovat politiky a informovat veřejnost bez ohledu na to, kdo právě sedí ve Strakově akademii. Nerušil svůj záměr nijak neskrýval. „Samozřejmě se chceme v dalším kroku dostat k nějaké širší diskusi a také posílit kontrolní mechanismy, abychom kontrolovali nejenom finanční rovinu, ale i tu obsahovou,“ prohlásil. Poslední část věty způsobila politický výbuch. Odpůrci vládní novely totiž od počátku upozorňují, že financování ze státního rozpočtu vytváří mnohem silnější vazbu mezi veřejnoprávními médii a vládou než současný systém koncesionářských poplatků. Pokud nyní zaznívá i požadavek na větší kontrolu obsahu, podle opozice se potvrzuje to, co vláda dosud odmítala přiznat.
Mezi prvními reagoval předseda ODS Martin Kupka. Jeho vyjádření patřilo k nejostřejším z celé série opozičních reakcí. „Jen člověk opravdu mdlého ducha mohl věřit, že jde jen o změnu financování. Teď už to říkají otevřeně: po převzetí financování chtějí převzít i kontrolu nad obsahem. Přesně takhle začíná cesta k politickému ovládnutí médií po ficovském a orbánovském vzoru,“ napsal. Kupka zároveň odmítl vládní argumentaci o úsporách a efektivitě. Podle něj se od začátku nejedná o hospodaření, ale o snahu získat větší vliv nad médii, která upozorňují na problémy vlády a přinášejí informace nepohodlné pro vládní politiky. „Vláda nám zase lže. Nejde jí o šetření v České televizi a Českém rozhlase, ale o kontrolu obsahu a jejich postupné umlčení,“ dodal. Následně připojil i osobní vzkaz směrem k vládní koalici. „Tomuhle říkáme jasné ne a budeme proti tomu bojovat. Nenechám drancovat Česko partou Babiše, Okamury a Macinky.“
Podobně vyhodnotili Nerušilova slova také další opoziční politici. Předseda poslaneckého klubu TOP 09 Jan Jakob sáhl k ironii. „Tak už to z nich leze otevřeně. Nejdřív médiím veřejné služby vzít peníze, následně kontrolovat obsah. Konečný cíl SPD je, aby hlavní zprávy začínaly slovy: Dobrý večer, dnes si opět připomeneme genialitu Tomia Okamury,“ uvedl. Za nadsázkou se však skrývá vážné obvinění. Opozice dlouhodobě upozorňuje, že kroky současné vlády připomínají vývoj v Maďarsku nebo na Slovensku, kde se veřejnoprávní média stala jedním z hlavních cílů politických zásahů.
Bývalý premiér Petr Fiala označil Nerušilův výrok za skandální a za důkaz, že vláda už ani nepovažuje za nutné své záměry skrývat. „Jasně ukazuje, že vláda už to ani netají. Chce používat Českou televizi a Český rozhlas jako média státní propagandy. Nezávislá média nejsou kořistí vítězů voleb. Jsou pojistkou svobody. A tu jim vzít nedovolíme,“ napsal. Předseda hnutí STAN Vít Rakušan připomněl, že vládní představitelé ještě v pondělí tvrdili něco úplně jiného. „Babišova vláda se navenek dušuje, že jim o kontrolu obsahu vysílání nejde. Ale on se vždycky někdo prokecne,“ poznamenal.
Nerušilova slova nezůstala bez odezvy ani uvnitř České televize. Šéfredaktor zpravodajství a publicistiky Michal Kubal reagoval stručně, ale výstižně. Podle něj už veřejné tajemství kolem skutečné podstaty změn v České televizi a Českém rozhlase přestává být tajemstvím. Jeho reakce zapadá do dlouhodobého postoje vedení veřejnoprávních médií, které před vládní novelou varuje od okamžiku jejího představení. Česká televize i Český rozhlas opakovaně upozorňují, že schválené financování neznamená pouze změnu technického mechanismu výběru peněz. Znamená také výrazné snížení příjmů. Česká televize by měla dostávat 5,74 miliardy korun, což představuje pokles přibližně o jednu miliardu oproti současnosti. Český rozhlas má získat 2,065 miliardy korun, tedy zhruba o čtyři sta milionů méně než nyní. V obou případech jde o zásah, který vedení institucí označuje za existenční problém.
Právě finanční stránkou vláda své kroky obhajuje. Andrej Babiš po pondělním jednání kabinetu tvrdil, že Česká televize ani Český rozhlas nemají dostatečnou motivaci šetřit. „My si myslíme, že obě instituce neprojevily žádný zájem o to, aby šetřily. Celá Evropa šetří a tahle dvě média nešetří a nikdo je nekontroluje,“ prohlásil premiér. Ministr kultury Oto Klempíř následně vyjádřil přesvědčení, že vedení obou institucí dokáže fungovat i s výrazně nižšími rozpočty. Podle něj se stejně jako v minulosti dokázalo vypořádat s růstem rozpočtů, zvládne i jejich pokles. Jenže právě tato argumentace naráží na jeden zásadní problém. Zatímco vláda požaduje po České televizi a Českém rozhlase radikální škrty, sama plánuje další růst státního schodku. Ministryně financí Alena Schillerová už oznámila, že příští rok počítá s vyšším deficitem než letos. Kabinet tedy žádá po médiích veřejné služby úspory v řádu stovek milionů korun, zatímco stát pokračuje v hospodaření s obřími schodky.
Na tento rozpor upozornil právě Michal Kubal. „Premiér: všichni šetří, jenom ČT a rozhlas nešetří. Realita: stát nominálně utrácí dvojnásobek částky z roku 2008. Televize a rozhlas mají hospodařit se stejnými částkami. Kdo že tady neumí šetřit?“ napsal. Čísla skutečně ukazují výrazný rozdíl mezi rétorikou vlády a vývojem veřejných financí. Zatímco výdaje státního rozpočtu v roce 2008 dosahovaly přibližně 1,083 bilionu korun, v roce 2024 už šlo o více než 2,2 bilionu korun. Stát za šestnáct let více než zdvojnásobil své výdaje. Česká televize a Český rozhlas mají podle vládního návrhu fungovat s částkami odpovídajícími době, kdy byly veřejné rozpočty výrazně menší a ekonomika v úplně jiné kondici.
Dosud se vláda snažila prezentovat novelu jako technickou úpravu financování. Opozice sice upozorňovala na rizika pro nezávislost médií, vládní politici však podobné obavy odmítali jako přehnané. Nyní se poprvé ozval hlas z vládního tábora, který otevřeně mluví o kontrole obsahu. Právě proto vyvolala jeho slova tak silnou reakci. Kritici vlády tvrdí, že zrušení koncesionářských poplatků není cílem, ale prostředkem. Skutečným cílem má být postupné podřízení médií veřejné služby politické moci.
