Česká republika obsadila v nejnovějším Indexu prosperity 14. místo mezi 27 zeměmi Evropské unie a zaznamenala nejlepší výsledek od prvního ročníku hodnocení v roce 2022, kdy skončila třináctá. K lepší pozici zemi pomohlo především zlepšení stavu ekonomiky, zmírnění inflačních tlaků a vyšší podíl hrubého národního důchodu na výkonu hospodářství. Výraznější posun však dál blokují špatná dostupnost bydlení, nízká přidaná hodnota české produkce, slabší digitalizace, podfinancované školství a malá ochota části dospělých doplňovat si vzdělání nebo měnit kvalifikaci. Nejlépe si v celkovém srovnání vedou Švédsko, Dánsko a Finsko, zatímco na konci žebříčku zůstávají Řecko, Bulharsko a Slovensko.
Rozdíly mezi nejúspěšnějšími státy ukazují, že k vysokému umístění nevede jediný model. Skandinávské země spojují silnou ekonomiku, kvalitní vzdělávání a relativně dobré výsledky v dalších sledovaných oblastech, jednotlivé státy však mají také vlastní slabiny. Nizozemsko například obsadilo až 23. místo ve stavu životního prostředí, současně se ale může pochlubit nejlepším pracovním trhem, nejsilnější digitalizací a dobře zvládnutým finančním zdravím domácností. „Nejvíce prosperující země spojuje relativně silná ekonomika a kvalita vzdělávání a výzkumu, ale jinak jsou jejich výsledky relativně odlišné. Například Nizozemsko je ve stavu životního prostředí až na 23. místě – může se ale pochlubit nejlepším pracovním trhem, nejsilnější digitalizací či dobře zvládnutým finančním zdravím,“ upozornil analytik projektu Evropa v datech Tomáš Odstrčil.
České umístění stojí především na zlepšení ekonomického pilíře, který si proti předchozímu roku polepšil o pět příček a dostal se na deváté místo v Evropské unii. Pozitivně se do hodnocení promítlo zmírnění inflace a růst podílu hrubého národního důchodu na hrubém domácím produktu. Tento poměr ukazuje, jak velká část hodnoty vytvořené ekonomikou skutečně zůstává v domácím hospodářství, namísto aby odcházela zahraničním vlastníkům nebo investorům. Ukazatel se zvýšil z 95 na 99 procent a Česko se v této části hodnocení posunulo z 22. na 13. místo v Evropské unii. Autoři indexu zlepšení spojují se sílícím českým kapitálem a rostoucí investiční aktivitou tuzemských firem za hranicemi.
Stav zahraničních investic českých společností dosáhl v roce 2024 celkem 74 miliard eur. Pro srovnání Polsko, které má výrazně více obyvatel a větší ekonomiku, vykázalo 48 miliard eur. „Stav investic českých firem v zahraničí dosáhl v roce 2024 74 mld. EUR. Pro srovnání, výrazně větší Polsko, populačně i ekonomicky, bylo na úrovni 48 mld. EUR,“ uvedl hlavní ekonom České spořitelny David Navrátil. Vyšší aktivita domácích firem v zahraničí podle hodnocení ukazuje, že český kapitál postupně sílí a část podniků už není odkázána pouze na roli dodavatele zahraničních společností. Celkový obraz českého hospodářství však zůstává podstatně méně příznivý, protože velká část výroby stále stojí na subdodavatelském modelu a nízké přidané hodnotě.
Silný vývoz, ale malá část hodnoty zůstává v Česku
Česká ekonomika má velmi silný vývoz technologicky vyspělých výrobků, většinu z nich však nadále montuje nebo vyrábí pro jiné značky a zahraniční vlastníky. Podíl hrubé přidané hodnoty na celkové produkci je třetí nejnižší v celé Evropské unii. Země tak dokáže vyrobit a exportovat značné množství zboží, menší část konečné hodnoty však připadá českým firmám, zaměstnancům a veřejným rozpočtům. Vysoké pracovní nasazení samo o sobě tento rozdíl neodstraňuje. Češi patří k nejpracovitějším národům v evropském srovnání, výkon se však neodráží ve stejné míře v hodnotě domácí produkce, mzdách ani dlouhodobé prosperitě.
„Češi přitom patří k nejpracovitějším národům. Nicméně tento výkon není vidět v přidané hodnotě, v maržích a ziskovosti. Abychom situaci zlepšili, musíme využít svou silnou stránku, tedy schopnost vyrobit téměř cokoliv a v hitech kvalitě. K této dovednosti ale musíme přidat silnou digitální vrstvu,“ upozornil Navrátil. Slabší digitalizace tak nepředstavuje pouze problém státní správy nebo komfortu občanů při komunikaci s úřady. Promítá se rovněž do schopnosti firem vytvářet vlastní produkty, prodávat služby s vyšší marží, řídit výrobu a posunout se od role levnějšího dodavatele k podnikům, které kontrolují větší část výsledné hodnoty.
České hospodářství se podle indexu dokázalo nadechnout po období vysoké inflace a slabšího výkonu, trvalejší posun mezi nejúspěšnější evropské ekonomiky však bude záviset na změně jeho struktury. Silný průmysl a schopnost vyrábět kvalitní zboží zůstávají významnou výhodou, bez vlastních technologií, značek, vývoje, digitálních služeb a vyšších marží však země dál odevzdává velkou část výnosů článkům výrobního řetězce mimo Českou republiku. Růst zahraničních investic českých společností ukazuje, že část firem už má kapitál i ambice k expanzi, celková přidaná hodnota produkce však zatím zůstává hluboko pod evropskou špičkou.
Na průměrný byt potřebují Češi téměř čtrnáct ročních platů
Nejkritičtější oblastí zůstává bydlení, v němž Česku patří až 23. místo v Evropské unii. Průměrný byt stojí 13,6 ročních platů, což je třetí nejhorší výsledek mezi členskými zeměmi. Vysoké ceny nemovitostí dopadají zvlášť tvrdě na domácnosti, které chtějí získat vlastní bydlení ve větších městech nebo jejich okolí, kde se ceny v posledních letech vzdálily příjmům podstatně rychleji než v řadě dalších států. Vlastní byt či dům se tak pro rostoucí část obyvatel stává méně dostupným, přestože touha po vlastním bydlení zůstává v Česku mimořádně silná. Podle loňského průzkumu si přeje žít ve vlastním domě nebo bytě 92 procent české populace.
Rostoucí ceny bydlení a drahé energie zároveň výrazně zatěžují rodinné rozpočty. Desetina českých domácností vydává na bydlení více než 40 procent svých příjmů, což omezuje peníze na potraviny, dopravu, vzdělávání, volný čas i tvorbu úspor. Kombinace vysokých nákladů a nízkých rezerv se odráží v celkovém finančním zdraví obyvatel. Více než 60 procent nízkopříjmových domácností nemá žádnou finanční rezervu pro neočekávaný výdaj. Porucha spotřebiče, oprava auta, doplatek za energie nebo náhlý zdravotní výdaj tak mohou znamenat problém, který rodina nedokáže vyřešit z vlastních úspor.
Vysoká cena vlastnického bydlení současně vytváří rozdíl mezi lidmi, kteří nemovitost získali dříve nebo ji zdědili, a domácnostmi odkázanými na dnešní trh. Zatímco vlastníci starších nemovitostí mohou těžit z růstu jejich hodnoty, mladší lidé a rodiny bez majetkového zázemí čelí vysokým cenám, nákladným hypotékám a drahým nájmům. Index tak zachycuje nejen průměrné ceny bytů, ale také rostoucí tlak na příjmy domácností a zhoršující se schopnost lidí bydlet způsobem, který odpovídá jejich představám.
Školství dostává 4,5 procenta HDP, další vzdělávání naráží na nezájem
Další slabinou je vzdělávání, které v Česku dlouhodobě doplácí na nižší investice a slabší ochotu části dospělých rozšiřovat si znalosti, doplňovat kvalifikaci nebo měnit profesní zaměření. Výdaje na školství klesly na 4,5 procenta hrubého domácího produktu. Omezené financování se podle hodnocení nepromítá pouze do podmínek ve školách, ale také do dlouhodobé schopnosti ekonomiky reagovat na technologické změny, automatizaci a potřebu pracovníků s novými dovednostmi. Firmy potřebují zaměstnance, kteří dokážou pracovat s digitálními nástroji, učit se nové postupy a přesouvat se mezi obory, český systém však tento posun nepodporuje v dostatečné míře.
Rozvoj pracovníků brzdí také byrokracie, složitá pravidla a odchod části perspektivních startupů do zahraničí. Mladé technologické firmy mohou narazit na obtížné financování, administrativní zátěž nebo menší domácí trh, a proto přesouvají sídlo či další rozvoj do zemí, které jim nabízejí vhodnější podmínky. Česko tak může přijít nejen o budoucí daňové příjmy, ale také o kvalifikovaná pracovní místa, know-how a společnosti schopné vytvářet produkty s vysokou přidanou hodnotou.
„Bariéry růstu v Česku začínají už na úrovni jednotlivce,“ upozornila analytička České spořitelny Tereza Hrtúsová. „Naše víra v to, že své schopnosti můžeme ovlivnit a rozvíjet učením, je v porovnání se severskými státy nízká. Naše ekonomika přitom patří mezi nejzdravější a máme na čem stavět. Pokud však tento potenciál chceme proměnit v trvalou prosperitu, musíme změnit myšlení směrem k tomu růstovému, jak na úrovni společenské, tak osobní,“ dodala.
