Venkovské lékárny v Česku postupně zanikají, zatímco ve velkých městech jejich počet roste především v obchodních centrech, poliklinikách a dalších místech s vysokým pohybem lidí. Rozdíly mezi regiony se prohlubují a největší problémy mají oblasti s nižší hustotou obyvatelstva, větším počtem malých obcí a horší dopravní dostupností. Za úbytkem provozoven nestojí pouze slabší ekonomika venkovských lékáren, ale také stárnutí jejich majitelů a nedostatek mladých farmaceutů ochotných převzít provoz v menších městech či obcích. Odchod jediného lékárníka do důchodu tak může pro celý region znamenat ztrátu nejbližšího místa, kde si lidé vyzvedávali léky, konzultovali lehčí zdravotní potíže a získávali odborné rady bez nutnosti návštěvy ordinace.
Lékárny na venkově mají podstatně širší význam než pouze výdej přípravků předepsaných lékařem. Pro část obyvatel představují nejsnáze dostupný bod zdravotní péče, kam mohou přijít bez objednání a poradit se o běžných obtížích, užívání léků, jejich kombinacích nebo nežádoucích účincích. „Kromě výdeje léčiv poskytují pacientům i odborné poradenství při lehčích zdravotních potížích bez nutnosti návštěvy lékaře,“ uvedla Veronika Orendášová z České lékárnické komory. Zánik takové provozovny proto nepřináší pouze delší cestu za léky, ale také ztrátu služby, která zachytí část problémů dříve, než se lidé obrátí na praktického lékaře, ambulanci nebo pohotovost. Pokud se tato role z venkovských oblastí vytratí, více pacientů může zamířit přímo do přetížených zdravotnických zařízení.
Rozmístění lékáren přitom není rovnoměrné ani v regionech, které neleží na odlehlém venkově. Česká lékárnická komora upozorňuje, že nižší hustotu provozoven lze pozorovat také v okolí Prahy, kde rychle přibývá obyvatel, ale občanská vybavenost ne vždy roste stejným tempem. Příměstské obce mohou mít tisíce nových obyvatel, přesto zůstávají odkázané na služby v hlavním městě nebo větších centrech. Podobně jako u ordinací praktických lékařů a specialistů tak vzniká rozdíl mezi růstem počtu obyvatel a schopností regionu nabídnout odpovídající zdravotní infrastrukturu. Nejvíce ohrožené zůstávají periferní a pohraniční oblasti, kde se nižší počet obyvatel spojuje s velkými vzdálenostmi, omezenou veřejnou dopravou a odchodem mladších lidí.
Jaroměř má téměř 41 lékáren na 100 tisíc obyvatel
Nejlepší dostupnost lékáren mezi obcemi s rozšířenou působností letos Index prosperity regionů zaznamenal v Jaroměři v Královéhradeckém kraji. Na 100 tisíc obyvatel tam připadá téměř 41 lékáren. Královéhradecký kraj se dostal na první místo také při porovnání krajů, kde průměr jednotlivých mikroregionů činí 28,3 lékáren na 100 tisíc obyvatel. Výsledek podle České lékárnické komory souvisí mimo jiné s dlouhou farmaceutickou tradicí kraje a přítomností Farmaceutické fakulty Univerzity Karlovy v Hradci Králové, která každoročně připravuje nové absolventy.
„Královéhradecký kraj patří dlouhodobě mezi regiony s velmi dobrou dostupností. Jedním z důvodů může být silná tradice farmacie v regionu, protože v Hradci Králové sídlí Farmaceutická fakulta Univerzity Karlovy, která každoročně vychovává nové farmaceuty. Jedním z důvodů je tak například to, že absolventi fakulty si najdou partnery při studiích v tomto regionu, a tím pádem tam zůstanou,“ vysvětlila Orendášová. Přítomnost vysoké školy tak nemá význam pouze pro vzdělávání, ale také pro personální stabilitu místních lékáren. Mladí farmaceuti si v regionu vytvářejí profesní i osobní vazby a častěji v něm hledají zaměstnání nebo později otevírají vlastní provozovnu.
Takové podmínky však v řadě dalších částí země chybějí. Mladí absolventi často dávají přednost městům, kde mají větší výběr zaměstnavatelů, lepší možnosti profesního rozvoje a širší zázemí pro osobní život. Ve velkém městě mohou pracovat v řetězcové lékárně, nemocnici, farmaceutické společnosti, laboratoři nebo dalších zdravotnických institucích. Menší obec jim zpravidla nabízí jednu či několik málo možností a případné převzetí soukromé lékárny znamená také podnikatelské riziko, odpovědnost za personál a závislost na počtu místních pacientů. V místech s ubývající populací a nižší kupní silou proto bývá hledání nástupce zvlášť obtížné.
Odchod majitele do penze může znamenat konec provozovny
Lékárny v menších městech a obcích často provozují přímo jejich majitelé, kteří v nich zároveň pracují jako farmaceuti. Provoz je tak úzce spojen s jedním člověkem, jeho odborností a ochotou nést podnikatelskou odpovědnost. Jakmile takový majitel dosáhne důchodového věku, nemusí mít komu provozovnu předat. „Pokud takový lékárník-majitel odejde do penze, ne vždy se podaří najít nástupce. Mladí farmaceuti totiž často preferují práci ve větších městech, kde mají širší pracovní možnosti a také lepší zázemí,“ popsala Orendášová. Venkovská lékárna tak může skončit i přesto, že ji místní obyvatelé pravidelně využívají a její služby považují za potřebné.
Uzavření provozovny pak nejvíce dopadá na seniory, chronicky nemocné a obyvatele bez vlastního auta. Cesta do další lékárny může znamenat několik přestupů veřejnou dopravou nebo závislost na pomoci příbuzných a sousedů. Pro člověka, který potřebuje pravidelně vyzvedávat léky, nejde o jednorázovou komplikaci, ale o opakující se zátěž. Menší dostupnost také omezuje možnost rychlé konzultace při změně léčby, nejasnostech ohledně dávkování nebo potížích způsobených kombinací více přípravků. Venkovské lékárny přitom často znají své pacienty dlouhodobě a dokážou upozornit na nesrovnalosti, které by v anonymním provozu ve velkém obchodním centru nemusely být stejně zřejmé.
Růst počtu lékáren ve městech proto automaticky neznamená, že se dostupnost péče v celé zemi zlepšuje. Nové provozovny vznikají tam, kde se soustřeďuje větší počet zákazníků, ordinace specialistů, obchody a dopravní uzly. Lékárna v obchodním centru může mít vysoký počet klientů a prodávat širší sortiment, její existence však nijak nepomůže obyvatelům obce vzdálené desítky kilometrů. Celkový počet lékáren tak může zůstat stabilní nebo dokonce růst, zatímco některé regiony o nejbližší provozovnu přijdou a cesta za léky se jejich obyvatelům výrazně prodlouží.
Stejná práce přináší venkovské lékárně méně peněz
Česká lékárnická komora považuje za jednu z příčin problému způsob odměňování lékáren, který je z velké části navázaný na cenu vydávaného léčivého přípravku. Menší provozovny v obcích, kde ordinují hlavně praktičtí lékaři, vydávají větší podíl levnějších léků než lékárny v poliklinikách a nemocničních areálech, kam pacienti přicházejí s recepty od specialistů. Přestože farmaceut provede při výdeji stejnou odbornou práci, odměna lékárny se může podle ceny přípravku výrazně lišit. Provozovna s menším počtem klientů tak současně získává méně peněz za jednotlivé výdeje a hůře pokrývá náklady na zaměstnance, nájem, energie, skladování a povinné vybavení.
„Jde například o změny systému odměňování lékáren, které je v současnosti z velké části závislé na ceně vydávaného léku. V menších obcích ordinují praktičtí lékaři, kteří předepisují levnější léky než například specialisté ve městech. Za stejnou práci, tedy výdej léku, tak menší lékárna zpravidla obdrží méně financí než lékárna na poliklinice. Rozdíl činí i desítky procent,“ upozornila Orendášová. Řešením podle komory nemá být změna předepisování ani tlak na používání dražších přípravků, ale úprava financování, která by více zohlednila odbornou práci lékárníka a méně cenu vydaného balení.
Současný model znevýhodňuje právě regiony, kde mají lidé nižší příjmy a častěji využívají levnější léčivé přípravky. Lékárna tam může mít nezastupitelnou roli, její provoz však zároveň přináší menší výnos než stejně vytížená provozovna u městské polikliniky. Pokud se k tomu přidá odchod majitele do důchodu, nedostatek pracovníků a slabší kupní síla obyvatel, hledání nového provozovatele se stává stále méně reálné. Systémová změna odměňování by podle České lékárnické komory mohla pomoci udržet péči i v oblastech, kde ji nelze posuzovat pouze podle běžné obchodní návratnosti.
Dalším rizikem pro malé lékárny může být připravovaný zásilkový výdej léčiv na předpis. Zastánci v něm vidí možnost, jak usnadnit získání léků lidem s omezenou pohyblivostí nebo obyvatelům vzdálených oblastí. Česká lékárnická komora však upozorňuje, že rozšíření zásilkového výdeje může část klientů odvést právě z menších provozoven, které už nyní fungují s velmi nízkými rezervami. Pokud by pacienti objednávali pravidelně užívané přípravky u velkých provozovatelů, venkovská lékárna by mohla přijít o další část tržeb, zatímco odpovědnost za akutní výdej, poradenství a řešení problémů místních obyvatel by jí zůstala.
