Ministr kultury Oto Klempíř se nezúčastnil slavnostního zahájení jubilejního šedesátého ročníku Mezinárodního filmového festivalu Karlovy Vary. Svou absenci vysvětlil snahou nepřenášet politické spory na kulturní akci, ve skutečnosti však zvolil nejpohodlnější možné řešení: místu, kde mohl čelit kritickým reakcím veřejnosti, se vyhnul a odjel na hudební festival Beats for Love do Ostravy. Senátorka Miroslava Němcová jeho rozhodnutí označila za únik před odpovědností a doporučila mu rezignaci.
Klempíř své rozhodnutí spojil s nedávnou návštěvou folklorního festivalu ve Strážnici, kde publikum vypískalo jeho i předsedu Motoristů a ministra zahraničí Petra Macinku. Namísto toho, aby ministr kultury přijal fakt, že politická funkce přináší také nesouhlas, pískot a nepříjemné otázky, vyhodnotil možnost dalšího odmítavého přijetí jako důvod k neúčasti na nejvýznamnějším filmovém festivalu v zemi. Politik, který vstoupil do vlády a přijal odpovědnost za českou kulturu, tak veřejnosti oznámil, že na důležitou kulturní událost nepřijede, protože by tam jeho přítomnost mohla vyvolat politickou reakci.
Ministr vysvětlení doslova zabil slovy o úctě k festivalu a odkazu Václava Havla. „Zvlášť v jubilejním roce, kdy festival připomíná odkaz Václava Havla, nepovažuji za správné přilévat olej do ohně a přenášet současné spory tam, kam nepatří. Názorovým střetům ani dialogu se nevyhýbám. Slavnostní zahájení filmového festivalu ale není správným místem pro jejich řešení,“ napsal Klempíř. Výsledek byl ovšem podstatně prostší než vznešené odůvodnění. Ministr kultury nepřijel na zahájení festivalu, s nímž je jeho úřad úzce spojen, protože se obával, že by publikum mohlo dát najevo svůj názor. Odkaz na Václava Havla zněl v tomto případě téměř groteskně. Havel spojoval kulturu s občanskou odpovědností, veřejnou odvahou a ochotou vstupovat do konfliktu s mocí, nikoli s útěkem politika před nesouhlasným sálem. Klempíř jeho jméno použil jako ochranný štít pro rozhodnutí, které vyjadřovalo pravý opak. Nepřijel prý proto, aby festivalu ušetřil politický spor. Ve skutečnosti ušetřil především sebe možnosti, že se před kamerami a kulturní veřejností znovu ozve pískot, který zažil ve Strážnici.
Ministr přitom tvrdil, že se názorovým střetům ani dialogu nevyhýbá. Jeho činy však tuto větu popřely už v následujícím okamžiku. Dialog nevypadá tak, že politik předem vyhodnotí publikum jako potenciálně nepřátelské a raději nepřijede. Názorovému střetu se člověk nevyhýbá tím, že si vybere jinou akci, kde lze očekávat příznivější atmosféru, hudbu a snazší fotografie na sociální sítě. Klempíř se neúčasti pokusil dodat podobu ohleduplného státnického gesta, ale zůstalo po ní hlavně přiznání, že ministr kultury nevěří, že by ustál reakci kulturní veřejnosti. „Karlovarský filmový festival mám rád a považuji ho za mimořádně důležitý nejen pro českou kulturu. I s ohledem na aktuální dění jsem se ale rozhodl dnešní slavnostní zahájení vynechat,“ dodal. Čím důležitější podle něj festival je, tím podivněji působí, že na jeho jubilejním zahájení chyběl zrovna člověk odpovědný za resort kultury. Ministr nemá být pouze návštěvníkem akcí, na nichž ho lidé vítají. Je představitelem státu a musí počítat s tím, že jeho přítomnost může vyvolat podporu, kritiku i otevřený nesouhlas. Jestliže ho možnost pískotu přiměje vynechat událost celostátního významu, problém neleží na straně publika ani festivalu.
Klempíř místo Karlových Varů zamířil na Beats for Love do ostravských Dolních Vítkovic. Odtud zveřejnil záběry a připsal: „Kdo tvrdí, že kultura nespojuje lidi, ten by dnes měl stát tady. Skvělá hudba, ještě lepší lidé a Ostrava v plné síle.“ Příspěvek působil jako nechtěná pointa celého ministrova rozhodnutí. Kultura podle něj spojuje lidi tam, kde se ministr cítí bezpečně a kde mu nehrozí otevřené odmítnutí. V Karlových Varech, kde mohl čelit kritickému úsudku filmařů, herců, hostů a veřejnosti, už se z kultury stalo nebezpečné místo pro politické spory. Přítomnost na Beats for Love by sama o sobě nebyla problémem. Ministr kultury má důvod navštěvovat hudební, filmové, divadelní i folklorní akce. Trapnost vznikla až spojením obou rozhodnutí. Klempíř vynechal jubilejní zahájení tradičního festivalu, protože nechtěl přenášet politiku do kultury, a poté se pochlubil návštěvou jiné kulturní akce, na níž politický konflikt zřejmě neočekával. Nešlo tedy o zásadu, že ministr nechce spojovat veřejnou funkci s festivaly. Šlo o výběr festivalu, kde mu nehrozí nepříjemná reakce.
Senátorka Miroslava Němcová označila jeho vysvětlení za nedostatečné a spojila absenci s neschopností unést kritiku. „Pokud ministr kultury nemůže vystavit svou kompetenci a celkovou úroveň kritickému úsudku účastníků Karlovarského festivalu, není řešením domácí schovka. Řešením je rezignace,“ uvedla. Přesně pojmenovala rozpor, který se Klempíř pokusil zakrýt Havlem, ohleduplností a starostí o slavnostní atmosféru. Politická funkce není členstvím v klubu, kam člověk chodí pouze tehdy, když má zajištěný potlesk. Ministr se mohl zahájení zúčastnit, přijmout případný nesouhlas a ukázat, že svůj úřad vykonává i v prostředí, které jeho straně není nakloněno. Mohl se setkat s představiteli filmové obce, odpovídat na otázky a dát najevo, že resort kultury nepatří Motoristům, ale celé zemi. Místo toho předem ustoupil před možností, že by publikum jeho účast odmítlo. Vláda, která o sobě ráda mluví jako o rozhodné a odvážné, tak představila ministra kultury, jenž po jednom vypískání raději změnil festival.
Klempířovo odůvodnění vyvolalo také posměšné reakce na sociálních sítích. Jedna z diskutujících jeho postup přirovnala k Cimrmanově Hospoda na mýtince, jejíž hostinský nesnáší hosty. „Dal se na politiku, ale měl se potkávat s lidmi. Jak píšou na stránkách ministerstva: Odolná kultura, odolná společnost. Nic o odolném ministrovi nepíšou. A víme proč,“ napsala. Přirovnání sedí až nepříjemně přesně. Klempíř přijal ministerský úřad, ale veřejnost se mu hodí hlavně tehdy, když nevypískává, nekritizuje a neklade nepříjemné otázky. Další komentující si vzal na mušku ministrovu snahu schovat své rozhodnutí za Havlův odkaz. „Tak on je Ota nakonec havloid. To jsou paradoxy,“ poznamenal Libor Němec. Klempíř tím veřejnosti nabídl podivný obraz Václava Havla jako argumentu pro vyhýbání se střetu. Člověk, který kvůli svým názorům snášel perzekuci, vězení a nenávist režimu, se stal zástěrkou pro ministra, jenž nechtěl riskovat několik minut pískotu na červeném koberci.
Incident ve Strážnici přitom ukázal pouze to, že část veřejnosti Klempíře a Macinku odmítá. Vypískání není fyzický útok ani znemožnění výkonu funkce. Jde o jednu z forem veřejného nesouhlasu, s níž musí politik počítat. Ministr mohl reakci považovat za nespravedlivou, přehnanou nebo nevkusnou. Nemůže však zároveň tvrdit, že se nevyhýbá dialogu, a poté zrušit účast na další významné události ze strachu, že se podobná reakce zopakuje. Oto Klempíř se pokusil svou absenci prezentovat jako službu Karlovým Varům. Festivalu prý nechtěl přidělávat problémy a zatahovat ho do konfliktu. Jenže festival ho neodmítl a návštěvníci mu účast nezakázali. Rozhodl se sám, že nepřijede, a tím předem přiznal, že případnou kritiku nedokáže oddělit od významu své funkce. Na jubilejní ročník, který připomíná Václava Havla, tak ministr kultury neposlal zprávu o respektu ke kultuře. Poslal zprávu, že před kritickým publikem je bezpečnější odjet za hudbou do Ostravy.
