Nora Fridrichová oznámila další zákaz vstupu do Poslanecké sněmovny. Důvodem mají být rozhovory s Motoristy Filipem Turkem a Otou Klempířem, které ve Sněmovně natočila minulý týden. Podle vedení dolní komory natáčela mimo povolené prostory. Podle Fridrichové ale záběr s Turkem začal v povoleném prostoru a přesáhl ho jen o několik metrů, rozhovor s Klempířem vznikl v přilehlé chodbě. Výsledek je přesto rovnou ban. Ve Sněmovně pod dohledem Tomia Okamury tak novinářka nedostala upozornění, ale zákaz. A to za práci, jejímž smyslem je ptát se politiků i tam, kde jim to není pohodlné.
Fridrichová celou věc popsala jako další utažení režimu vůči novinářům. „Právě jsem opět dostala zákaz vstupu do poslanecké sněmovny. A to za rozhovory s Motoristy Turkem a Klempířem, které jsem v ní natočila minulý týden. Podle vedení Sněmovny jsem ‚natáčela mimo povolené prostory‘. Záběr s Turkem, který přikládám, začíná v ‚povoleném prostoru‘ a o pár metrů ho přesahuje. S Klempířem jsem natáčela v přilehlé chodbě. Ne náhodou jsou zrovna tohle politici, kteří se nepříjemným otázkám zcela vyhýbají,“ napsala. Tím přesně pojmenovala podstatu sporu. Formálně se řeší metry chodby. Politicky se řeší, že otázky mířily na lidi, kteří před nimi uhýbají.
Nejtvrdší část jejího vyjádření míří na pravidla nastavená ve Sněmovně. „V české Poslanecké sněmovně jim ale vychází vstříc tuhý režim, který dozoruje Tomio Okamura, kdy se v celé obří budově smí natáčet už jen na pár čtverečních metrech. A když jsem popošla, ihned BAN. Nikoliv upozornění, ale rovnou zákaz, chápete? Vytvoříte extrémní pravidla a tvrdě trestáte,“ popsala. Zákaz vstupu tu není drobná administrativní nepříjemnost. Je to tvrdý vzkaz médiím: zůstaňte na přiděleném místě, nepřekračujte čáru, za politiky nechoďte.
Fridrichová k tomu přidala i srovnání, které pro českou Sněmovnu vyznívá bídně. „Dokonce i ve slovenské Národní radě smějí novináři natáčet mnohem víc a to je tedy fakt co říct. Tento opětovný ban beru jako ocenění své práce, ale i jako potvrzení, že situace se mění k horšímu,“ uvedla. Ta poslední věta není póza. Je to výstižné shrnutí situace, kdy se novinářská práce neměří odpověďmi politiků, ale tím, jak rychle se po nepříjemné otázce zavřou dveře a přijde zákaz.
Video s Turkem ukazuje, proč jsou podobná pravidla pro část politiků tak výhodná. Fridrichová se ptá na finance a míří přímo k věci. „Já bych si potřebovala s vámi vyjasnit ty vaše finance. Vy budete mlčet? Prosím,“ říká. Turek neodpoví na dotaz. „Uklidněte se,“ pokusí se zahnat novinářku shazující větou. „Já jsem úplně klidná, mě jenom zajímá, z čeho jste žil celé dlouhé roky před vstupem do politiky,“ reaguje Fridrichová. Turek nepřidá vysvětlení, jen se rozloučí. „Mějte se krásně,“ odpoví.
Poté přichází zavírání dveří. Fridrichová se Turka dál ptá, zda by jí to mohl vysvětlit. „Mohl byste mi to říct? Jasný. Jenom byste mi to vysvětlit, pane Turku?“ pokračuje. Do situace vstupuje Boris Šťastný. „Dobrý den. Můžu zavřít, prosím?“ ptá se Šťastný. Fridrichová odpoví, že měla jen dotaz. Šťastný se znovu ptá, jestli může zavřít. Záznam je krátký, přesto výmluvný: otázka na finance, žádná odpověď, zabouchnuté dveře.
Zákaz vstupu je skandální už sám o sobě. Ne proto, že by Fridrichová měla mít výjimku z pravidel, ale proto, že pravidla zjevně vytvářejí pro novináře past. V celé obří budově jen několik povolených metrů, za krok stranou rovnou ban. Přesně to Fridrichová popsala. Ne domluva, ne upozornění, ne jasné férové pravidlo použitelné bez trestu přes půl Sněmovny. Tvrdý postih za situaci, kdy se novinářka snažila dostat odpověď od politiků Motoristů.
Turek v přiloženém videu nepůsobí jako politik ochotný vysvětlovat, z čeho žil před vstupem do politiky. Působí jako člověk, který otázku okamžitě odmítne přesunem k tónu tazatelky. „Uklidněte se“ je starý trik: nejdřív označit novinářku za problém a potom neodpovědět na otázku. Jenže tady se u toho nezůstalo. Na konci nejsou jen zavřené dveře u Turka. Na konci je zákaz vstupu do Sněmovny pro Fridrichovou.
Závažnost celé věci zvyšuje i starší zkušenost s omezováním přístupu médií. Deník inregion.cz již v lednu informoval o tom, že se z „kapacitních“ důvodů nedostali na brífink ministra zahraničí Petra Macinky novináři z Deníku N. Když se redaktorka Gabi Krutská ptala, proč kolegové z Deníku N a dalších médií nebyli na brífink vpuštěni, ministr zahraničí Petr Macinka reagoval výsměchem. „No hrozný jsme, já vím, další dotaz?,“ prohlásil namísto konkrétní odpovědi. Poté přidal poznámku o „vzájemné solidaritě“ novinářů. Inregion.cz tehdy napsal, že jde o model selektivní komunikace, kdy jsou zvýhodňována loajální média a kritická jsou odsouvána na okraj. Stejný mocenský slovník se vrací nyní i zde, jen v trochu odlišném kabátě. Tentokrát nejde o kapacitní důvody, nýbrž o povolené prostory, režim, pravidla. Vždy to zní technicky. Výsledek je pokaždé politický. Některá média a někteří novináři zůstávají za dveřmi.
Fridrichová napsala, že zákaz bere jako ocenění práce i potvrzení, že se situace mění k horšímu. Po tomto případu není těžké pochopit proč. Novinářka se ptala Turka na finance a natáčela také Klempíře. Oba patří mezi politiky Motoristů, o nichž sama napsala, že se nepříjemným otázkám zcela vyhýbají. Teď má kvůli těmto rozhovorům ban. V Okamurově Sněmovně tak nepohodlní politici nemusejí odpovídat. Stačí dveře, pár metrů povoleného prostoru a zákaz pro toho, kdo se ptal.
