Miroslav Ševčík přišel do Událostí, komentářů vysvětlovat, proč se SPD vzteká kvůli 140 milionům korun na americké zbraně pro Ukrajinu, ale dál zůstává ve vládní koalici s Andrejem Babišem. Místo politického vysvětlení předvedl směs básničkářského patosu, útoků na Ukrajinu, řečí o „nejzkorumpovanějším režimu současné Evropy“ a vyprávění, které mu Martin Dvořák přímo označil za ruskou propagandu. Ševčík se pak neudržel, začal mluvit o hlupácích, lidech „tak blbých“ a moderátorka Tereza Řezníčková musela debatu brzdit s upozorněním, že podobné výrazy do vysílání České televize nepatří. Dvořák diváky alespoň ušetřil básniček. Ševčík nikoli.
Debata začala už typicky. Místo věcného vstupu ke koaličnímu sporu kvůli penězům pro Ukrajinu se Ševčík pokusil otevřít vystoupení vlasteneckým veršováním. „Evropským válečným štváčům nesmíme se dát a za mír pro naše děti a vnuky musíme bojovat,“ spustil místopředseda sněmovního rozpočtového výboru z klubu SPD. Martin Dvořák mu hned nastavil zrcadlo. „Dobrý večer, básničky vás ušetřím. Děkuji za pozvání,“ odpověděl bývalý ministr pro evropské záležitosti za STAN. V jedné větě bylo řečeno všechno: jeden host přišel hrát na protiválečnou notu SPD, druhý odmítl dělat z televizní debaty recitační kroužek.
Téma přitom bylo konkrétní. Český stát poslal zhruba 140 milionů korun do iniciativy PURL, přes kterou evropské země a Kanada nakupují americké zbraně pro Ukrajinu. Částku zveřejnil Tomio Okamura a SPD kvůli ní začala předvádět koaliční pohoršení. Jenže po schůzce s Babišem zůstalo všechno při starém. Hnutí sice nesouhlasí s nákupem zbraní pro Ukrajinu, ale vládní koalici neopouští. Ševčík měl vysvětlit, jak tomu mají rozumět voliči SPD. Vysvětlil hlavně to, že SPD umí křičet, ale od vesel se jí nechce.
Ševčík nejprve tvrdil, že se o věci dopředu nevědělo, a opakoval Macinkův výklad, že je lepší poslat peníze do Ameriky než přímo na Ukrajinu, kde by se podle něj mohly rozkrást. Sám s tím prý nesouhlasí, protože by žádné peníze na zbraně neposílal. Místo odpovědi na domácí koaliční spor ale okamžitě přešel k útoku na Ukrajinu. Ukrajinští občané jsou podle něj naštvaní na vlastní vedení a mladí muži jsou hnáni „na smrt do kafemlejnku“. Řezníčková ho musela vracet do Česka a připomínat, že na Ukrajině jsou také bezprecedentní útoky a oběti. Ševčík však jel dál ve stejné stopě: zbraně prý jen podporují válečné konflikty a peníze se na Ukrajině běžně rozkrádaly.
Moderátorka se snažila dostat z hosta odpověď, zda SPD vedla vnitřní debatu a jak se vysvětlilo, že vláda poslala peníze na zbraně navzdory předvolebním slibům. Ševčík okamžitě upozornil, že není členem SPD, pouze sedí v jejím klubu. Pak znovu utekl od koaliční odpovědnosti k oblíbeným protiválečným konstrukcím. Vytáhl Polsko, ČTK, Nord Stream i německou prokuraturu a dodal, že to „nemůže být přece dezinformace“. Pro diváka, který čekal vysvětlení vládní krize, to byla přehlídka všech možných odboček, jen ne odpověď na jednoduchou otázku: když je to pro SPD tak nepřijatelné, proč dál drží Babišovu vládu.
Dvořák tento rozpor pojmenoval mnohem přímočařeji než Ševčík. Ocenil, že vláda „aspoň občas nesplní svoje nesmyslné sliby před volbami“ a udělá to, co dělat má, tedy podpoří Ukrajinu, chová se zodpovědně a účastní se alianční debaty. Potom šel po jádru věci. SPD podle něj pět minut vypráví o tom, jak se nemají zabíjet mladí lidé, ale vyhýbá se podstatě. „Tady je prostě jedna koaliční vládní strana, která prohlásila, že nikdy ani korunu nepošle na Ukrajinu. A teď, když se ukázalo, že vláda nějaké peníze posílá, tak ta koaliční strana dělá bu bu bu, to je ale ošklivé,“ řekl Dvořák. A hned dodal, že z vlády nikdo neodejde, Okamura neopustí post předsedy Sněmovny, Ševčík nesloží mandát a SPD nezačne hlasovat proti kabinetu. „Všichni jsou velmi razantní ve svých slovních výrocích a všichni budou držet ústa a krok a budou dál sloužit Babišově vládě, protože on jim dává napást,“ popsal.
Tereza Řezníčková pak Ševčíkovi položila přesně tu otázku, která měla přijít: zda alespoň na chvíli uvažoval o složení mandátu. Spojení se přerušilo a po návratu po telefonu Ševčík odpověděl, že ne. „Složit mandát a odejít bez boje. Ne. My budeme bojovat za to, aby se něco takového neopakovalo,“ vysvětloval. Jenže tenhle boj má v praxi podobu pokračující podpory vlády, která peníze na Ukrajinu poslala. Ševčík může mluvit o boji, jak chce. Dokud SPD drží Babiše, nejde o odpor. Jde o hlučný doprovod ke koaliční poslušnosti.
Dvořák se k tomu vrátil znovu, když připomněl, že podobných vládních slibů „tohle nikdy“ už padlo více. Macinka podle něj říkal, že nikdy nepustí prezidenta do Ankary. Pavel tam nakonec byl. Říkalo se, že nebude na večeři v Ankaře. Nakonec tam byl. Další sliby podle Dvořáka padají pod stůl jeden za druhým. A pro Starosty je podle něj dobře, že vláda své nejhorší sliby neplní, protože tím pokračuje v politice, kterou nastavila předchozí vláda.
Ševčík mezitím rozvíjel další vysvětlení, proč peníze do PURL odešly. Naznačil, že to mohlo souviset i s tím, aby Donald Trump podal ruku Andreji Babišovi, a mluvil o „velké hroudě másla na hlavě“, s níž vláda do Ankary odjížděla. Tady se Dvořák nebránil možnosti, že gesto vůči Trumpovi mohlo hrát roli. Připomněl ale hlavní bod: všechno naříkání Ševčíka a SPD by mělo váhu pouze tehdy, kdyby hnutí opustilo koalici a začalo se chovat jako opozice. „Troufnu si tvrdit, že nic takového se další tři roky nestane, i kdybychom na Ukrajinu poslali několik dalších miliard,“ řekl Dvořák.
Nejostřejší část přišla v závěru debaty. Ševčík znovu mluvil o Ukrajině jako o „nejzkorumpovanějším“ režimu, odvolával se na Slovensko, Polsko, Maďarsko, Německo, Belgii a Francii a vykresloval odpor k pomoci Ukrajině jako široký evropský proud. Dvořák mu na to odpověděl bez okolků. Připustil, že budoucnost evropské obrany nemá stát na nákupu všech zbraní v Americe a že Evropa musí být soběstačnější. Pak se ale vrátil k tomu podstatnému. „Pan Ševčík tady znovu zopakoval kompletní ruský narativ, co všechno je na Ukrajině špatně a jaksi zase se nehodlá zmínit o tom, že Ukrajina je oběť ruské agrese,“ řekl Dvořák. Dodal, že Ševčíkovo vyprávění je „čistá ruská propaganda“, jejímž cílem je, aby lidé ztratili chuť napadenou Ukrajinu bránit a podporovat.
Dvořák zašel ještě dál a připomněl důsledek, který se v podobných debatách často záměrně ztrácí. Pokud Ukrajina prohraje, ruská hranice se podle něj může posunout někam ke Košicím. Ševčík na to nereagoval věcným protiargumentem, ale slovníkem, kvůli němuž musela moderátorka zasáhnout. „Hlupáci, kteří nemají argumenty a kteří neumí nic jiného, tak budou toto označovat za ruský narativ. To je úplně mimo mísu, pane, protože tohle říkají Němci, tohle říkají američtí novináři a tohle říkají i politici v západní Evropě. Asi jsou opravdu tak blbý, že by tohle byl ruský narativ,“ spustil Ševčík. Řezníčková ho okamžitě brzdila: „Tak a já vás poprosím, abychom si odpustili ty expresivní argumenty. Pořád jsme ve vysílání televize. Pojďme udržet nějakou úroveň.“
Ani to nestačilo. Když se debata uzavírala, Ševčík ještě stihl začít větou: „Děkuji za, taky za pozvání a doufám, že nejsou čeští občané tak blbí, aby…“ Řezníčková už musela vstoupit znovu. „Pane Ševčíku, tak ukončíme to s těmi výrazy opravdu prosím ne ve vysílání České televize,“ řekla moderátorka. Byla to tečka za vystoupením politika, který přišel do veřejnoprávní televize moralizovat o míru, ale skončil u „hlupáků“ a „blbých“ občanů.
Ševčíkova debata s Dvořákem ukázala dvě věci. SPD dokáže kvůli Ukrajině dělat hluk, ale Babišovu vládu drží dál. A Ševčík dokáže mluvit dlouho o tom, co všechno je na Ukrajině špatně, ale když mu Dvořák připomene ruskou agresi a označí jeho výklad za ruskou propagandu, začne ztrácet nervy. Dvořák diváky ušetřil básničky, Řezníčková je nakonec musela ušetřit i Ševčíkových výrazů.
