Duel Filipa Turka a Jany Černochové měl divákům ukázat, co po půl roce zbylo ze slibů Babišovy vlády, jak kabinet ustál spor o NATO v Ankaře a zda Motoristé opravdu hlídají premiéra, nebo se jen vezou v jeho vládním kufru. Místo toho se studio změnilo v hlučné politické tržiště, kde jeden host vystupoval jako neúspěšný ministr, který si odmítá přiznat, že ministrem není, a druhý jako bývalá ministryně obrany. Černochová sice trefovala slabá místa soupeře, ale nechala se vtáhnout do hádky tak ochotně, až z věcné kritiky vyrobila pavlačovou přestřelku.
Turek předváděl nafouknutou sebejistotu Motoristů, kteří si ze sedmi procent udělali pocit vládního osudu, Černochová odpovídala s takovou chutí a jedovatostí, že chvílemi nevypadala jako politička rozebírající výkon kabinetu, ale jako člověk, který se do studia přišel porvat o poslední slovo. Výsledkem nebyla debata, nýbrž ganěkový střet. Turek začal jako reklamní hlasatel vlády, jejíž úspěchy se podle něj hrnou jeden za druhým. Mluvil o stavebním zákonu, efektivním řízení státu, energiích, inflaci, těžkém průmyslu, automobilkách a lepší budoucnosti obyvatel. Když měl říct, který slib vláda nestíhá plnit, ucukl k Motoristům a prohlásil, že jejich čtyři ministerstva plní „absolutně perfektně všechno“. Babiš a Havlíček jsou podle něj „opravdu profesionálové“ a proti minulé vládě vidí „obrovské změny k lepšímu“. Taková odpověď už nebyla obhajoba kabinetu, ale politický wellness pobyt v paralelní realitě. Turek se v něm vykoupal s výrazem člověka, který je přesvědčen, že když řekne „profesionálně“, zmizí všechny vládní konflikty, prázdné sliby i ostuda kolem Ankary.
Černochová mu tento obraz rozkopla hned v první větší odpovědi. Turkovu vládu profesionálů poslala do „paralelního vesmíru“ a Babišův kabinet popsala jako vládu chaosu, arogance a politických konfliktů. Trefila veřejnoprávní média, Hrad i zahraniční politiku a zvlášť tvrdě se pustila do ministra obrany Jaromíra Zuny. Ten se podle ní chlubí nábory, projekty, letounem Embraer a tanky, tedy věcmi připravenými ještě za jejího působení na ministerstvu. „Z něj se stal šašek v rukou Tomia Okamury,“ uvedla Černochová a připomněla videa, na nichž Okamura vodil Zunu po resortu, aby odvolával vlastní slova. Černochová v té chvíli mířila přesně. Jenže zároveň nastavila tón, v němž už nešlo pouze o kritiku vlády, ale o politický výprask před kamerami. A Turek přesně na takovou hru čekal.
Černochová se navíc neudržela ani tam, kde mohla nechat Turka dusit se ve vlastních větách. Když padla otázka, zda vláda udělala něco dobře, odpověděla, že by musela půl hodiny přemýšlet, aby našla jediný bod. Nakonec zmínila protivzdušnou obranu, ale i tu si okamžitě odvedla zpět k vlastnímu ministerskému odkazu. Zunovi prý předala sto stran rozpracované agendy, zatímco po Metnarovi sama našla jednu půlstránku. Potom přidala poznámku, že Zuna s ní do debat nechodí, protože se jí bojí, a pochválila Turka, že přišel, přestože má „polskou krev“ a Poláci mají s Turky historicky „dost slušnou bilanci“. Byla to rána, ale také začátek skluzu. Černochová se rozhodla soupeře nejen rozebrat, ale i zesměšnit. Od té chvíle už se oba hosté méně přeli o politiku a víc o to, kdo koho v přímém přenosu poníží lépe.
Turek zareagoval přesně stylem, který k němu patří: sebevědomě, útočně a s takovou jistotou, až musel po pár větách couvat k „odhadu“. Otevřel armádní zakázky, letadla za více než deset miliard, Leopardy, tanky pro minulé války, drony za deset až padesát tisíc a zakázku za desítky miliard. Černochové odsekl, že on si veterány kupuje za vlastní peníze, ne „za peníze všech občanů“. Pak přitvrdil výrokem, který ve studiu okamžitě změnil teplotu. „Kdyby vás neřešila vojenská policie a řešil vás NCOZ, tak teď chodíte na policii tyhlety nákupy vysvětlovat,“ řekl Turek. Černochová se ho hned ptala, odkud takovou informaci má. Turek nejprve působil jako člověk, který ví něco zásadního, aby vzápětí přiznal, že jde o jeho odhad. To je přesně Turkovský politický styl: vypálit, zanechat dojem špíny, a když se soupeř zeptá na zdroj, schovat se za pocit, odhad a obecné „takhle to prostě chodí“.
Černochová tu pasáž nepustila, ale ani ona nepůsobila jako člověk, který chce debatu uklidnit a vrátit k faktům. Turka sekýrovala za oslovení Zuny jako generála, připomínala civilní řízení ministerstva obrany a mluvila o tom, že v Česku není vojenská junta. Turek na to vytáhl prezidenta Pavla a prohlásil, že podle toho, jak se prezident chová, má pocit, že si Černochová „vojenskou chuntu“ přeje. V tu chvíli už se z obranné politiky stala slovní rvačka, v níž se tanky, policie, Zuna, Pavel a junta motaly do jednoho klubka. Moderátor správně zasáhl větou, že divák z toho nemá nic. Neměl. Dva politici se prali o mikrofon a o vlastní neomylnost.
Bitva o dvě procenta na obranu se nesla ve stejném duchu. Turek obvinil minulou vládu z „marketingového podvodu“ a Černochovou s Fialou ze lži, protože podle něj dvě procenta nikdy nesplnili. Černochová mu vrátila metodiky, mimorezortní výdaje a Rutteho přepočet, ale hlavně přešla do protiútoku na jeho vlastní funkci. Ptala se, za co ho daňový poplatník platí, co prosadil, co by se bez něj nestalo, jaký dokument nebo rozhodnutí nese jeho podpis. „Řekněte jednu jedinou věc, která by se bez vás nestala. Za co vás daňový poplatník platí? Co je vaše zásluha?“ ptala se. Turka tím trefila přesně. Jeho politická identita totiž stojí na póze muže, který všechno řídí, ale formálně zůstal zmocněncem, protože prezident odmítl udělat z něj ministra.
Turek se k neúspěchu se jmenováním ministrem přiznal, ale hned přepnul do vyprávění o stavebním zákonu a vlastních zásluhách. „Jedno razítko na jednom úřadě“, jaderná elektrárna, plavební stupeň Děčín, spalovny nebezpečného odpadu, strategické stavby. Když přišel Green Deal, vyzval Černochovou, aby našla video, kde slíbil jeho zrušení. „Já jsem v životě nic takového hloupého neřekl. Já na rozdíl od vás vím, co Green Deal je,“ uvedl Turek a popsal ho jako obrovský soubor spotřebních daní, který má lidi převychovat a zdražit jim život. Pak se pochlubil zmenšením akceleračních oblastí pro větrné elektrárny ze 110 na 61 a dodal, že právě on vytáhl agendu akceleračních zón ze šuplíku. Z neúspěšného ministerského kandidáta se v jeho líčení stal hybatel strategických staveb, klimatu, povolenek, bydlení a průmyslu. Všechno u Turka nakonec vede k Turkovi.
Černochová pro tuhle pózu našla slovo „jájínkovství“. Trefila tím nejen Turka, ale i širší styl Babišovy koalice. „Jájínkovství je asi základní symbol téhleté vlády,“ reagovala. Zunu a Turka popsala jako politiky, kteří si přivlastňují pozitivní věci připravené jinými, zatímco všechno nepovedené házejí na bývalou vládu. Jenže i Černochová v této pasáži ukázala své vlastní jájínkovství naruby. Každou slušnější věc na obraně vrátila ke svým složkám, dokumentům, mašličkám a sto stranám předané agendy. Turek si chtěl přivlastnit všechno současné, Černochová skoro všechno minulé. Jeden se předváděl jako spasitel bez ministerského křesla, druhá jako bývalá ministryně, bez níž by se na obraně zřejmě nerozsvítilo ani světlo. Oba si přišli pro uznání. Ani jeden ho nedostal.
Nejsilnější větu Černochová řekla u Motoristů a jejich slibu, že budou hlídat Babiše. „To, co tady teďka předvedl pan Turek, je učebnicová ukázka toho, že Babiše vůbec nehlídají, že ho neuhlídali, že vlastně Babiš musí hlídat je, protože se chovají jako děti v mateřské školce. A to i jak pan ministr Macinka, tak pan skoro ministr nebo wannabe ministr Turek,“ uvedla. Tady nešlo o osobní jedovatost pro jedovatost. Tady byla politická pointa. Motoristé se nabízeli jako kontrola Babiše, ale působí jako koaliční přívěsek, který si nechal od Babiše dát prostor, funkce a hračky, a teď se tváří, že řídí stát. Černochová to pojmenovala tvrdě. Jenže způsob, jakým se k té větě prokřičela, opět patřil spíš na pavlač než do politické debaty.
Ankara do celého střetu vnesla další vrstvu trapnosti. V úvodu pořad připomněl rozdíl mezi Pavlovým vyjádřením, že s protějšky mluvil o podpoře Ukrajiny a výdajích na obranu, a Babišovou poznámkou, že to muselo být „na jiné večeři“, protože podle něj šlo o jídlo a všechno možné, jen ne o výdaje na NATO. Černochová pak útočila na Macinku, že místo dohod, memorand a spolupráce s cizími zeměmi vyjmenovával, s kterým ministrem si podal ruku. „Opravdu se chcete chlubit s tím, s kým si dal pan ministr Macinka, s kým si podal ruku? To je jako výsledek práce ministra zahraničí?“ ptala se. Turek se snažil tvrdit, že šlo o video na sítě, ale i tady se ukázal základní problém Motoristů: politiku často prodávají jako klip, pózu a gesto. Černochová jim to vyčetla právem. Sama však u toho dodala takovou dávku výsměchu, že se obsah znovu ztrácel v tónu.
Další trhlina se otevřela u 140 milionů korun na americké zbraně pro Ukrajinu přes PURL. Černochová si všimla, že z lidí opakujících mír, mír, mír se najednou stávají „war mongers“. „Lidé, kteří tady říkali mír, mír, mír, tak se najednou ze dne na den proměňují ve válečné štváče,“ uvedla. Turek jí do toho vpadl s obviněním, že šíří ruské narativy. Černochová místo toho ukazovala na Zunu, který podle ní jako vicepremiér seděl na summitu v jedné místnosti a o věci nevěděl. Turek v té chvíli obhajoval vládu jako profesionální sestavu, zatímco z jeho vlastní debaty lezl obraz kabinetu, kde koaliční partneři nevědí, co vláda posílá na Ukrajinu, a potom se tváří, že všechno drží pevně v rukou.
Finále kolem prezidenta bylo už jen přirozeným pokračováním celé podívané. Černochová tvrdila, že Macinka s Turkem se mstí za to, že Turek nebyl jmenován ministrem. Pozici zmocněnce označila za něco, co není „úplně nějaký terno“. Turek namítl, že je to skvělé. Černochová mu poradila školení u Borise Šťastného a dodala, že politika je umění kompromisu, které se Motoristé musejí naučit. „Učte se od něj a nechovejte se jako puberťáci,“ vzkázala Turkovi. Byla to výstižná věta, ale zároveň krutě ironická. V debatě, v níž se oba hosté hádali, přerušovali a pálili po sobě osobní poznámky, se o pubertě politické kultury mluvilo až příliš snadno.
Turek z debaty vyšel jako člověk, který si stále hraje na ministra, i když mu Hrad ministerskou židli nedal. Mluvil o všem a za všechno: o průmyslu, stavebním zákonu, Green Dealu, povolenkách, armádních zakázkách, Zunovi, Babišovi, Macinkovi i prezidentovi. Když měl být konkrétní, plaval mezi vlastními zásluhami a koaliční obhajobou. Když chtěl útočit, střílel silné věty bez pevné opory a pak je zjemňoval na odhad. Jeho sebevědomí bylo větší než funkce, kterou skutečně zastává. A to je přesně problém Motoristů: mluví jako lidé, kteří dobyli stát, jenže ve skutečnosti často vypadají jako parta, která dostala do ruky mikrofon dřív, než se naučila zacházet s mocí.
Černochová z debaty nevyšla jako klidná opozice, která nechala vládního soupeře rozpadnout se před kamerou. Vyšla jako politička, která měla dost faktů, zkušeností a munice, aby Turka rozebrala chirurgicky, ale rozhodla se pro kladivo. Ano, trefila Zunu, Macinku, Turka i Motoristy. Ano, některé její věty byly přesné a politicky silné. Jenže stejně často si vychutnávala vlastní ostrost, skákala do řeči a měnila věcnou převahu v osobní souboj. Měla možnost ukázat rozdíl mezi zkušeností a politickým cirkusem. Místo toho do cirkusu vlezla, popadla židli a začala se prát uprostřed manéže. Moderátorova věta, že „divák z toho nemá nic“, zůstane nejpřesnějším popisem celé debaty. Turek s Černochovou nepředvedli střet dvou politických koncepcí, ale srážku dvou ješitností. Jeden se nafukoval do role vládního zachránce, druhá ho s chutí propichovala a přitom si sama neuměla odpustit každé ostří. Divák se nedozvěděl mnoho o tom, jak bude vláda řešit obranu, Green Deal nebo rozpočet. Zato dostal ukázku, jak vypadá česká politická kultura, když se ze studia stane pavlač a z argumentu zbraň pro osobní ponížení.
