Nová výjezdová základna zdravotnických záchranářů v Humpolci získává první nadzemní podlaží způsobem, který je na českých veřejných stavbách stále spíše výjimkou. Nosné i obvodové zdivo dvoupodlažní budovy staví tandemový robotický systém, jenž má zvládnout práci na obou patrech přibližně za šestnáct pracovních dnů a zkrátit zdění asi o osm dnů proti běžnému postupu. Kraj Vysočina investuje do nového zázemí přes 59 milionů korun a stavbu chce dokončit za šestnáct měsíců od březnového zahájení. Objekt nabídne záchranářům garáže pro sanitní vozy, provozní a pobytové prostory, fotovoltaickou elektrárnu i tepelné čerpadlo. Humpolecká posádka se po dokončení přestěhuje z pronajatých prostor v Hálkově ulici do vlastní základny u Máchovy ulice.
Stavba nové základny není významná jen svou cenou nebo budoucím využitím. Kraj na ní zkouší technologii, která ukazuje, jak rychle se mění stavebnictví a jak výraznou část fyzicky náročné práce mohou převzít stroje. Robot na humpoleckém staveništi nefunguje jako autonomní náhrada celé stavební čety, která by po nahrání projektu dokončila budovu bez lidí. Potřebuje obsluhu, přesně připravený prostor, přísun materiálu i pracovníky, kteří zajistí úkony, jež zatím automatizovat nelze. Přesto dokáže ušetřit kapacity odpovídající přibližně čtyřem až pěti lidem a u jednoduchých částí konstrukce pracuje tempem, kterého běžná zednická četa dosahuje jen obtížně. „Nová základna vzniká jako investice Kraje Vysočina v lokalitě u ulice Máchova. Stavba byla zahájena letos v březnu a dokončení je plánováno za 16 měsíců. Nový objekt nabídne moderní zázemí pro záchranáře, garáže pro sanitní vozy, provozní a pobytové prostory i energeticky úsporné technologie včetně fotovoltaické elektrárny a tepelného čerpadla. Celková hodnota investice přesahuje 59 milionů korun. Záchranáři nyní vyjíždí z prostor pronajatých městem na ulici Hálkova,“ informoval hejtman Kraje Vysočina Martin Kukla.
Humpolecká základna vzniká jako dvoupodlažní budova, která má odpovídat současným nárokům zdravotnické záchranné služby. Nejde tedy pouze o garáž pro sanitky a několik místností pro posádky. Záchranáři potřebují prostor pro odpočinek mezi výjezdy, hygienické zázemí, skladování zdravotnického materiálu, servis vybavení, administrativu i bezpečné odstavení vozidel tak, aby mohli po přijetí výzvy vyjet bez zdržení. Dosavadní pronájem v Hálkově ulici sice umožňuje službu v Humpolci zajistit, nový objekt však kraji poskytne vlastní zázemí navržené přímo pro potřeby výjezdové posádky a bez omezení, která obvykle přinášejí dodatečně upravené pronajaté prostory. Rozhodnutí využít robotické zdění navazuje na zkušenost kraje z výstavby společného depozitáře v Pelhřimově. Také tam dostala moderní technologie prostor na veřejné zakázce, kde se často postupuje konzervativněji než v soukromém sektoru. Kraj tím nechce robotizaci prezentovat jako efektní atrakci pro fotografy, ale jako nástroj, který má smysl tam, kde stavební dispozice dovoluje plynulou práci a kde lze rychlost i přesnost převést do konkrétní úspory času a lidských sil. „Robotické zdění ukazuje, že stavebnictví prochází významnou proměnou a i veřejné stavby mohou být součástí této technologické změny,“ říká náměstek hejtmana Kraje Vysočina pro oblast majetku Otto Vopěnka a zároveň zmiňuje dobrou zkušenost s nasazením zdících robotů při výstavbě společného depozitáře v Pelhřimově.
Tandemový systém v Humpolci má vyzdít první i druhé nadzemní podlaží. Při zajištění směn operátorů může pracovat čtyřiadvacet hodin denně, což je jedna z jeho hlavních výhod. Stroj nepotřebuje odpočinek, ale jeho výkon stále závisí na lidech, kteří doplňují materiál, kontrolují nastavení a zajišťují návazné stavební práce. Robot bere cihly, nanáší pojivo a skládá zdivo podle digitálního projektu s přesností, kterou lze držet po celou směnu bez únavy a postupného zpomalování. V případě humpolecké základny zvládne přibližně pět metrů čtverečních zdiva za hodinu. U jednodušších budov, kde je méně rohů, otvorů a komplikovaných detailů, může dosáhnout až dvojnásobného výkonu.
Pro stavební firmy má podobná technologie hodnotu především v době, kdy dlouhodobě chybějí kvalifikovaní pracovníci a fyzicky nejnáročnější profese se obsazují stále hůře. Zdění nosných a obvodových stěn patří k činnostem, které vyžadují opakované zvedání těžkých prvků, práci v nepohodlných polohách a vysokou míru soustředění. Robot tuto část převezme, zatímco zedníci dokončují místa, kam se stroj nedostane, osazují překlady, upravují doplňkové cihly a řeší detaily, které vyžadují zkušenost a rozhodnutí přímo na staveništi. Technologie tedy pracovníky nevytlačuje, ale mění rozdělení úkolů uvnitř stavební čety. „Robot není náhradou řemeslníků. Je pomocníkem, který přebírá monotónní a fyzicky náročnou práci. Lidé se mohou soustředit na odborné činnosti, které stále vyžadují zkušenosti, přesnost i rozhodování přímo na stavbě,“ říká Martin Kukla. Právě tato hranice je pro posouzení robotického zdění důležitá. Představa stroje, který zcela nahradí zedníky, neodpovídá tomu, co se děje v Humpolci. Robot neumí vyřešit všechny konstrukční detaily, nedokáže si sám připravit pracoviště a bez operátora ani materiálového zajištění stavět nebude. Potřebuje rovnou a dostatečně velkou plochu, nejméně pět krát pět metrů, aby se mohl bezpečně pohybovat a dosáhnout na určené části objektu. Neumí řezat doplňkové cihly v okolí stavebních otvorů ani osazovat překlady nad dveřmi a okny. Takové práce zůstávají na lidech a na běžné stavební technice.
Limity se týkají také počasí. Systém může pracovat přibližně od minus deseti do padesáti stupňů Celsia, což pokrývá většinu podmínek na českých stavbách, nikoli však každý zimní nebo extrémně horký den. K jeho využití je navíc nutné přizpůsobit organizaci staveniště. Materiál musí být připravený tak, aby stroj nezůstával bez cihel, operátor musí mít volný přístup a ostatní profese nesmějí robotovi blokovat pracovní prostor. Výhoda vysokého výkonu proto vzniká jen tehdy, když na sebe jednotlivé činnosti přesně navazují. Na humpolecké stavbě má tato příprava přinést zkrácení práce na nosném a obvodovém zdivu asi o osm pracovních dnů. Ve srovnání s celkovými šestnácti měsíci výstavby nemusí týden působit zásadně, v harmonogramu ale rozhoduje návaznost dalších profesí. Teprve po dokončení stěn mohou naplno nastoupit práce na stropech, střeše, rozvodech, omítkách a dalších částech objektu. Každý ušetřený den ve fázi hrubé stavby se může promítnout do větší rezervy pro pozdější práce, které bývají citlivější na počasí, dodávky materiálu nebo koordinaci řemesel.
Robot zrychlí jednu část, základna ale zůstává klasickou stavbou
Nasazení stroje neznamená, že celá základna vznikne roboticky. Automatizace se soustředí na činnost, u níž dokáže nabídnout měřitelný výkon a stabilní přesnost. Zbytek budovy dokončí pracovníci stavební firmy běžnými metodami. Takový model je dnes pravděpodobnější než úplně bezobslužné staveniště. Robot převezme opakující se úkol, ale zkušený řemeslník zůstává potřebný pro přípravu, kontrolu, doplnění detailů i řešení nečekaných komplikací. Humpolecký projekt zároveň ukazuje, že modernizace veřejných staveb nemusí spočívat jen v technologiích zabudovaných do hotové budovy. Fotovoltaické panely a tepelné čerpadlo sníží energetickou náročnost budoucího provozu, zatímco robotické zdění zasahuje přímo do způsobu, jakým objekt vzniká. Kraj tak spojuje investici do potřebného zázemí záchranné služby s ověřením stavebního postupu, který může v dalších letech získat větší význam také u škol, nemocnic, sociálních zařízení nebo dalších krajských budov.
Rozhodující ovšem bude, zda se u podobných projektů potvrdí nejen rychlost, ale i ekonomická výhodnost. Robot potřebuje dopravu na staveniště, technickou obsluhu, digitální podklady a podmínky, v nichž dokáže svůj výkon využít. U malé nebo členité stavby by příprava mohla převážit nad časovou úsporou. U větších objektů s opakujícími se stěnami a dostatkem prostoru se však rozdíl proti ručnímu zdění zvyšuje. Humpolecká základna se svou dvoupodlažní konstrukcí poskytuje podmínky, v nichž může systém ukázat své přednosti bez toho, aby se z něj stala drahá technologická demonstrace bez praktického výsledku. Přesnost strojního zdění má význam také pro další práce. Rovnější stěny s přesnějšími rozměry mohou snížit spotřebu některých materiálů a usnadnit montáž navazujících konstrukcí. Zároveň je ale nutná kontrola, protože ani digitálně řízený stroj není bezchybný a vychází z dat, která mu připravili lidé. Chyba v projektu, zaměření nebo nastavení se může v rychlém tempu opakovat na větší ploše. Přítomnost operátora a stavbyvedoucího proto zůstává nezbytná stejně jako u běžné čety.
Pro záchranáře je ovšem podstatný hlavně výsledek. Po dokončení dostanou vlastní objekt s odpovídajícími garážemi, zázemím pro odpočinek i prostory potřebnými pro každodenní službu. Výjezdová základna není administrativní budova s pevnou pracovní dobou. Funguje nepřetržitě a musí být připravená na okamžitý odjezd posádky bez ohledu na denní dobu, počasí nebo počet předchozích zásahů. Dispozice, technické vybavení i energetické řešení proto musí odpovídat provozu, který se nezastavuje. Investice přesahující 59 milionů korun má Humpolci přinést zázemí, které už nebude závislé na pronájmu městských prostor. Kraji současně zůstane budova navržená přímo pro zdravotnickou záchrannou službu a přizpůsobená jejím budoucím potřebám. Robot na staveništi je nejviditelnější částí projektu, jeho skutečný význam ale spočívá v tom, zda pomůže dodržet termín, snížit fyzickou zátěž pracovníků a vytvořit kvalitní hrubou stavbu pro všechny další profese.
Humpolecká základna tak spojuje dvě odlišné potřeby. První je zcela praktická a naléhavá: dát zdravotnickým posádkám vlastní moderní zázemí. Druhá se týká budoucnosti stavebnictví, které se musí vyrovnat s nedostatkem lidí, tlakem na rychlost a požadavkem na přesnější práci. Robot sám žádný z těchto problémů nevyřeší, na konkrétní stavbě ale může převzít část práce, která je těžká, opakující se a dobře převoditelná do digitálního zadání. V Humpolci má nyní šestnáct pracovních dnů na to, aby vyzdil dvě podlaží a ukázal, zda se podobná technologie stane běžnější součástí dalších veřejných staveb na Vysočině.
