Poslanec SPD Jaroslav Foldyna si na sociální síti nasadil roli tvrdého ochránce dětí a spravedlivě rozhořčeného mravokárce. V příspěvku o takzvaném Chat Control psal o zneužívání dětí jako o svinstvu a žádal tvrdé tresty. Jenže ve chvíli, kdy rozdával podobné soudy, už sám čelil podezření ze dvou trestných činů souvisejících s domácím násilím. Podle zjištění iROZHLASu šlo o možné dlouhodobé týrání manželky a dětí, policie ho vykázala z domu v Děčíně a dočasně mu zajistila legálně držené zbraně. Foldyna vinu odmítá. Politicky ale jeho příspěvek působí jako ukázka dvojího metru v nejčistší podobě: navenek tvrdé řeči o dětech, doma policejní zásah kvůli podezření, že právě v rodině se dělo něco, co už řeší orgány činné v trestním řízení.
Foldyna reagoval na hlasování Evropského parlamentu o prodloužení výjimky ze směrnice ePrivacy, pro kterou se vžil název Chat Control jedna nula. Tato výjimka umožňuje poskytovatelům internetových služeb sledovat nešifrovanou soukromou elektronickou komunikaci a hlásit obsah související se sexuálním zneužíváním dětí. Může jít například o chaty na platformách Messenger, WhatsApp nebo Discord, sledování ale podle podkladů není povinné. Věcný spor o hranici mezi ochranou dětí a ochranou soukromí Foldyna převedl do svého oblíbeného rejstříku: svinstvo, trest, další svinstvo, další trest. „Zneužívání dětí je svinstvo a každý, kdo se ho dopustí, by měl být tvrdě potrestán. Zavedení Chat Control je druhé svinstvo, které se za to první svinstvo jen schovává, a každý, kdo se na něm podílí, by měl být tvrdě potrestán,“ napsal Foldyna.
S první větou Foldynova výroku se samozřejmě polemizovat nedá. Zneužívání dětí svinstvo je. Jenže právě proto je tak nápadné, kdo tu větu napsal a kdy. Podle podkladů Foldyna příspěvek zveřejnil ve chvíli, kdy už byl podezřelý ze dvou trestných činů spojených s domácím násilím. Údajný incident z minulého týdne měl podle iROZHLASu odstartovat tím, že poslanec napadl manželku. Policie následně Foldynu vykázala na čtrnáct dní z domu, kde žije s manželkou a dětmi, a zároveň mu dočasně odebrala legálně držené zbraně. V tu chvíli už nejde jen o další ostrý status poslance SPD. Jde o situaci, kdy muž, který volá po tvrdém trestu za svinstva na dětech, sám stojí v případu, jehož předmětem je podezření z týrání lidí v rodině.
Foldyna má právo trvat na své nevině a také to udělal. Když ho Radiožurnál ve středu zastihl ve Sněmovně, vykázání potvrdil, o detailech mluvit odmítl a na otázku, zda se cítí být nevinný, odpověděl opakovaně stejně. „Jistě,“ zopakoval Foldyna třikrát. Jeho manželka Radiožurnálu řekla, že k věci nemůže nic říci, protože má embargo od policie. To je důležitá hranice. Veřejnost nemá v ruce soudní verdikt a o vině nerozhoduje komentář. Jenže veřejný rozměr celé kauzy tím nezmizí. Foldyna není soukromník bez politické odpovědnosti. Je poslanec vládního hnutí, dlouholetý politik a člověk, který se rád staví do role tvrdého soudce nad druhými.
Státní zastupitelství potvrdilo závažnost věci velmi opatrným, ale jasným jazykem. Děčínský státní zástupce Lukáš Otipka uvedl, že v sobotu jedenáctého července byly zahájeny úkony trestního řízení vůči jednomu člověku pro podezření ze spáchání zločinů týrání svěřené osoby a týrání osoby žijící ve společném obydlí, a to s trestní sazbou od dvou do osmi let. „Vzhledem ke stádiu trestního řízení nebudou orgány činné v trestním řízení v tuto chvíli sdělovat k předmětné věci bližší podrobnosti,“ dodal Otipka. Tím je řečeno dost pro politickou rovinu a zároveň ne víc, než je fér. Foldyna není odsouzený. Současně ale nejde o sousedskou hádku, kterou by šlo zamést pod koberec větou, že si to rodina vyřeší sama.
Právě v tom je Foldynův problém. Jeho status o Chat Control by v jiném kontextu byl jen další ukázkou typického stylu SPD: hodně rozhořčení, jednoduchý nepřítel, tvrdý trest a žádná ochota připustit složitější debatu o hranicích státní kontroly komunikace. Jenže načasování z něj udělalo něco mnohem horšího. Poslanec kázal o ochraně dětí ve chvíli, kdy už podle dostupných informací čelil podezření z týrání manželky i dětí. Mluvil o svinstvu, které zaslouží trest, a současně stál v kauze, u níž policie sáhla k vykázání z domova a k zajištění zbraní. Foldyna se tak chytil do vlastního slovníku. Slova, která měla mířit na jiné, se najednou začala vracet k němu.
Pro SPD je tahle kauza nepříjemná i kvůli tomu, jak ráda se stylizuje do ochránce rodiny, bezpečí a údajně normálního světa. Okamurovo hnutí dlouho prodává voličům představu, že právě ono hájí obyčejné lidi před rozkladem, chaosem a morálním úpadkem. Jenže když se jeho poslanec ocitne v případu s podezřením na týrání manželky a dětí, zní tahle póza dutě. Ne proto, že by měl být Foldyna odsouzen dřív než soudem. Ale proto, že politická věrohodnost nestojí jen na rozsudku. Stojí také na tom, jestli člověk používá na sebe aspoň podobná měřítka, jaká s oblibou používá na ostatní.
Foldyna přitom není žádný nováček, který neví, co dělá. V politice se pohybuje od roku dva tisíce. Až na přestávku mezi lety dva tisíce dvanáct a dva tisíce šestnáct je zastupitelem Ústeckého kraje, býval náměstkem ústeckého hejtmana a od roku dva tisíce deset sedí ve Sněmovně. Nejprve byl členem ČSSD, od roku dva tisíce dvacet je v SPD. Dobře ví, jak funguje veřejný prostor, sociální sítě i politická zkratka. Když někdo s takovou zkušeností rozdává tvrdé morální soudy, musí počítat s tím, že se mu při vlastním průšvihu vrátí i s úroky.
Foldynův případ proto není jen trestněprávní věc, která se teprve bude dál vyšetřovat. Je to i politická vizitka hnutí, které má plná ústa pořádku a rodiny, ale najednou musí vysvětlovat poslance vykázaného z domu. Je to také připomínka, že nejhlasitější mravokárci bývají někdy nejméně připraveni na chvíli, kdy se pozornost obrátí jejich směrem. Foldyna může opakovat, že je nevinný. Na to má právo. Jenže po statusu o svinstvu a tvrdém trestu už nemůže čekat, že veřejnost zapomene na časovou osu. Nejdřív moralizování o dětech. Potom informace o podezření z týrání manželky a dětí. A mezi tím poslanec SPD, který si myslel, že tvrdá slova budou mířit jen ven.
