Tisková konference po jednání vlády měla přinést vysvětlení, jak se žena ve střetu zájmů dostala do blízkosti dotačních programů za sedmnáct miliard korun a proč ji ministr práce Aleš Juchelka povýšil na svou poradkyni. Místo přesvědčivých odpovědí přišel útok na média. Juchelka sice nezpochybnil, že Alexandra Semancová ve střetu zájmů byla, odpovědnost však přesunul na úředníky a předchozí vedení ministerstva. Když se redaktorka Seznam Zpráv zeptala na možné škody, trestní oznámení a osobní odpovědnost ministra, dozvěděla se, že dělá „odpornou novinářskou práci“ a měla by se stydět za svého zaměstnavatele. Andrej Babiš jí vzápětí oznámil, že médium vede kampaň a lže. Alena Schillerová ve stejné tiskové konferenci mluvila o tom, že ODS „kvičí“, premiér odbyl otázku DVTV větou o natáčení „videjka“ a redaktorovi Novinek naznačoval, že kritické psaní souvisí s penězi. Kabinet tak místo odpovědnosti nabídl ubohou demonstraci nové komunikační disciplíny.
Kauza se týká Alexandry Semancové, která nastoupila na Ministerstvo práce prvního prosince 2025, tedy dva týdny před Juchelkovým jmenováním ministrem. Po jeho příchodu povýšila na poradkyni a získala vliv nad dotačními programy v souhrnné hodnotě sedmnáct miliard korun. Současně vlastní společnost Siptrade, která od klientů inkasovala peníze za pomoc se získáváním dotací ze stejného balíku. To je podstata problému, kterou nelze odstranit tvrzením, že novináři „z ničeho upletli něco“. Osoba napojená vlastním podnikáním na žadatele o veřejné peníze se ocitla uvnitř ministerstva u agendy, na níž její firma vydělávala. Juchelka střet zájmů nepopřel. Pouze začal vysvětlovat, proč za něj podle něj nenese odpovědnost on.
Ministr tvrdil, že Semancová přišla na úřad ještě před jeho nástupem a její majetkové a personální poměry měla vyřešit státní tajemnice a příslušný útvar ministerstva. „Pokud mělo dojít k jakémusi možnému střetu zájmů paní Semancové, tak to se stalo už před mým nástupem,“ prohlásil Juchelka. Tato obhajoba však míjí rozhodující bod. Ministr Semancovou po příchodu nenechal na místě, kam ji zařadil někdo před ním. Přeřadil ji, využil její práci a udělal z ní svou poradkyni. Nemůže proto současně tvrdit, že se ho její postavení netýká, protože první pracovní smlouvu podepsala čtrnáct dní před jeho jmenováním. Politická odpovědnost nevzniká jen podpisem při nástupu zaměstnance. Vzniká i rozhodnutím, koho si ministr přivede k sobě a komu poskytne vliv.
Juchelka svou volbu hájil tím, že projekty dětských skupin měly zpoždění a ministerstvo potřebovalo zjistit skutečný stav administrace. Semancovou proto vytáhl z vnitřního odboru a zapojil do krizového řízení. „Paní Semancová nám to celé takhle krásně rozkryla,“ popsal její přínos. Podle ministra už v dané fázi nerozhodovala o rozdělení dotací, protože se řešily hlavně žádosti o platbu u hotových nebo dokončovaných projektů. Současně kategoricky vyloučil, že by mohla ovlivnit přerozdělování veřejných peněz. Takové ujištění však nestačí tam, kde existuje zjevné propojení mezi soukromým podnikáním poradkyně a dotační oblastí, do níž na ministerstvu viděla. Střet zájmů se neposuzuje až podle toho, zda někdo prokazatelně změnil výsledek konkrétní žádosti. Problémem je už postavení, které otevírá prostor pro pochybnost, zda se veřejná funkce a soukromý výdělek neprolínají.
Ministr zároveň odmítl obavu, že Česko přijde o peníze z Evropské unie. Vysvětloval, že evropské projekty nejprve hradí stát a Brusel je následně proplácí, přičemž ministerstvo připravuje více projektů, než kolik jich nakonec potřebuje vykázat. U dětských skupin uvedl, že na získání sedmi set milionů korun z Národního plánu obnovy musí Česko postavit zhruba pět set zařízení, jejichž skutečné náklady přesahují šest miliard. Z toho dovodil, že vyřazení jednotlivých žádostí automaticky neznamená finanční ztrátu. Tato technická obhajoba může vysvětlovat mechanismus evropského financování, neodpovídá však na otázku, proč měla osoba s vlastní dotační firmou vůbec přístup k tak citlivé agendě a proč ministr její střet nezačal řešit dříve.
Juchelka uvedl, že se o problému dozvěděl v polovině března z interního dokumentu. Poté Semancovou odstavil od veškeré související práce a ministerstvo s ní následně ukončilo spolupráci. Už tato posloupnost ukazuje, že nešlo o „skoro nic“, jak ministr tvrdil na začátku svého vystoupení. Kdyby žádný problém neexistoval, nebyl by důvod poradkyni odstavovat a propouštět. Kabinet se snaží držet dvě verze současně: případ je prý uměle nafouknutý novináři, ale žena v jeho středu musela být zbavena vlivu a odejít. Takové vysvětlení nevzbuzuje důvěru. Spíš potvrzuje, že otázky byly na místě.
Redaktorka Seznam Zpráv se proto ministra zeptala, proč dosud nebylo podáno trestní oznámení, odkud se zaplatí šest projektů, které nebudou proti původnímu předpokladu hrazeny z evropských peněz, a zda bude úřad případnou škodu po někom vymáhat. Babišovi položila otázku, zda věc s Juchelkou řešil a zda by měl ministr vyvodit osobní důsledky. Nebyla to žádná provokace ani osobní urážka. Šlo o přesně ty dotazy, které musí zaznít, když člen vlády připustí střet zájmů své poradkyně u miliardových programů. Premiér místo odpovědi zaútočil na celé médium. „Je to vaše kampaň. Nic jiného to není. A lžete,“ oznámil Babiš redaktorce.
Juchelka pokračoval ještě agresivněji. Připustil, že zatím není jasné, zda státu vznikla škoda, ministerstvo si proto vyžádalo externí posudek a případnou újmu by vymáhalo. Věcná část odpovědi však rychle skončila a ministr přešel k útoku na autora článků. „Asi před dvěma hodinami vyšel další odporný článek od pana Valáška,“ řekl. Tvrdil, že novinář dostal rozsáhlé odpovědi podle informačního zákona, jen je údajně „smotal“ a opatřil bulvárním titulkem. „Toto je opravdu jako odporná novinářská práce. A říkám to se vší zodpovědností,“ prohlásil Juchelka. Pak se obrátil přímo na přítomnou reportérku. „Vy byste se podle mě měla stydět za to, že pracujete pro Seznam Zprávy,“ dodal ministr práce. Ministr, který měl vysvětlovat vlastní personální rozhodnutí, tedy místo toho káral novinářku za zaměstnání. Nevyvrátil střet zájmů, protože jej sám připustil. Nedoložil, že média lhala o firmě Siptrade, o jejích klientech ani o hodnotě dotačních programů. Neřekl, že by zveřejněné základní skutečnosti byly smyšlené. Nesouhlasil s jejich interpretací a rozsahem možných dopadů, což je legitimní součást debaty. Jenže z nesouhlasu udělal odsudek celé redakce a osobní vzkaz ženě, která mu položila otázku. Předseda vlády se k němu okamžitě přidal. Tím kabinet ukázal, že útok nebyl výbuchem jednoho rozčileného ministra, ale společně sdílenou metodou.
Babiš si navíc připravil půdu už v úvodu tiskové konference. Ještě než ministři představili jednotlivá rozhodnutí, oznámil, že Juchelka přišel vysvětlit, „jak se vyrábí skandály“ díky Seznam Zprávám, které podle premiéra často manipulují, lžou a společně s Novinkami vedou soustavnou kampaň proti vládě. Předseda kabinetu tedy předem označil novinářskou práci za nepřátelskou operaci a teprve potom nechal Juchelku mluvit o okolnostech případu. Nebyl to pokus otevřeně vysvětlit pochybnosti. Výsledek byl rozhodnutý ještě před první otázkou: skandál nevytvořila poradkyně v konfliktu veřejného postavení se soukromým podnikáním, ale novináři, kteří o ní napsali.
Stejný způsob předvedl Babiš u dotazu DVTV na státní schodky. Redaktorka Kristýna Matutec se premiéra zeptala, kdy vláda přestane vinit předchozí kabinet a začne deficit skutečně snižovat. Babiš jí nejprve odpověděl otázkou: „Přišla jste sem natočit videjko?“ Když zopakovala, že chce vědět, kdy se občané dočkají nižších schodků, premiér začal zkoušet její schopnost počítat a dotaz obrátil proti ní. Místo termínu nebo konkrétní trajektorie snížení deficitu přišla přednáška o Fialově dědictví, investicích a Babišových dřívějších výsledcích. Redaktorka se ptala na závazek z programového prohlášení. Premiér ji zkusil shodit jako někoho, kdo přišel vyrobit klip na sociální sítě.
Podobně dopadl Petr Svorník z Novinek a deníku Právo. Když Babiš tvrdil, že jeho vláda na rozdíl od předchozího kabinetu nedává médiím stovky milionů korun, redaktor ho upozornil, že Seznam měl za Fialovy vlády nižší příjmy z inzerce od státních institucí než za předchozí Babišovy vlády. Premiérova odpověď zněla: „To já nevím.“ O několik vteřin později už přesto znovu obviňoval Seznam Zprávy a Novinky z každodenního lhaní a manipulací. Faktem, který narušil jeho výklad o médiích placených minulou vládou, se nezabýval. Místo toho redaktorovi oznámil: „Já nevím, kolik jste dostal peněz. Od nás nedostanete nic.“ Kritické psaní tak spojil s penězi, aniž by pro takové obvinění předložil důkaz.
Novinář premiérovi navrhl, aby se proti údajným lžím bránil soudně. Babiš odbočil k majiteli média, dividendám a daňovým sporům, načež uzavřel, že se s redaktorem nikdy nedomluví, protože Novinky „systematicky píšou proti nám“. Tím otevřeně přiznal, že problémem pro něj není jen konkrétní nepřesnost. Vadí mu kritické zaměření. Média mají v jeho podání dvě možné role: buď o vládě píší pozitivně, nebo vedou kampaň. Pro nezávislou redakční práci, která kontroluje moc bez ohledu na její přání, v tomto dělení nezbývá místo.
Alena Schillerová dodala stejnému odpoledni další ukázku vládního slovníku. Při obhajobě výběru nového šéfa Letiště Praha Radomira Lašáka uvedla: „Pojďme si říct, proč ODS tak kvičí. Promiňte mi ten lidový výraz, ale lepší mě nenapadá.“ Následoval výčet smluv a kroků předchozího vedení, které ministryně označila za problematické. Věcné výhrady lze předložit bez jediného zvířecího zvuku. Schillerová však potřebovala opozici nejdřív snížit na něco, co nekritizuje, ale kvičí. Stejně jako Juchelka nepolemizoval pouze s článkem, ale poslal novinářku stydět se, ministryně financí neodpovídala jen politickým soupeřům, ale předem jejich reakci označila za nedůstojný hluk.
Tisková konference tak prozradila o Babišově kabinetu víc než plánované prezentace změn u registračních značek, účetních pravidel nebo peer pracovníků. Vláda má problém s kontrolou, jakmile se dotkne jejího vlastního personálního rozhodnutí, hospodaření nebo způsobu obsazování veřejných institucí. Juchelka přizná střet zájmů poradkyně, ale skandál podle něj vyrobilo médium. Babiš nezná čísla o státní inzerci, přesto naznačuje, že novináři píší podle peněz. Schillerová slyší kvičení. Nepříjemná otázka od DVTV je „videjko“ a každý kritik dostane nálepku dřív, než přijde odpověď.
