Úřad vlády objevil nebezpečí vysokých teplot a vyzval veřejnost, aby sledovala výstrahy Českého hydrometeorologického ústavu. Kabinet lidem doporučil, aby pili, odpočívali při řízení, nenechávali děti ani zvířata v autech a kontrolovali osamělé seniory. Za prostoduchým seznamem samozřejmých rad však zůstává nepříjemný detail: vláda se opřela o autoritu instituce, které ještě na jaře plánovala krátit peníze a z níž měly odejít desítky zaměstnanců. Když potřebuje na sociálních sítích vypadat starostlivě, je ČHMÚ nepostradatelným ochráncem zdraví a životů, jakmile hledá peníze na škrty, promění se stejný ústav v údajně přebujelý úřad, kde lze bez větších obav propouštět.
Vládní profil oznámil příchod další vlny veder a přidal výstrahu Ministerstva vnitra. Občané mají mít dostatek tekutin, při delších cestách si dělat přestávky a počítat s tím, že horko zvyšuje únavu a snižuje pozornost za volantem. „Nikdy nenechávejte děti ani zvířata v zaparkovaném autě, ani na krátkou dobu,“ připomněl Úřad vlády. Doporučil také kontrolovat seniory žijící o samotě a na závěr odkázal na výstrahy ČHMÚ. Věcně nelze těmto radám nic vytknout. Politicky však působí jako ukázková vládní drzost. Kabinet rozdává rady vytvořené na práci odborníků, ale ještě před několika měsíci připouštěl, že stejných odborníků může být klidně méně.
Na vládní sociální síti vznikne varování snadno. Někdo převezme informace, přidá obrázek, několik vět o pitném režimu a tlačítkem příspěvek odešle. Výstraha ČHMÚ však nevzniká u správce facebookového profilu Strakovy akademie. Stojí za ní síť měřicích stanic, výpočetní modely, nepřetržitá práce meteorologů, hydrologů, techniků, informatiků a dalších specialistů. Tito lidé musí data získat, vyhodnotit, porovnat, určit stupeň nebezpečí a upozornění včas předat záchranným složkám, médiím i veřejnosti. Vláda si nyní půjčila výsledek jejich práce, aniž by připomněla, že jejich ústav ještě nedávno posílala na personální dietu.
Server iRozhlas na konci února informoval, že ČHMÚ dostal pokyn připravit propuštění sedmatřiceti pracovníků, tedy přibližně každého dvacátého zaměstnance. Ústav měl současně přijít o dvacet milionů korun. Nejde o novou červencovou informaci ani o potvrzení, že všichni uvedení lidé už dostali výpověď. Jde o úsporný plán z přelomu zimy a jara, který odhalil skutečný vztah Babišova kabinetu k odborné instituci. Dokud není vedro, povodeň nebo ničivá bouře, lze seškrtání desítek míst vydávat za zeštíhlování státu. Jakmile začne být horko, tatáž vláda okamžitě radí občanům, aby práci tohoto „zeštíhleného“ úřadu bedlivě sledovali.
Požadavek na personální redukci měl podle tehdejších zjištění přijít z Ministerstva životního prostředí ještě za Macinkova vedení. Vše mělo být připraveno nejpozději k začátku příštího roku. ČHMÚ přitom už za posledních deset let přišel přibližně o stovku lidí. Další jednorázový odchod sedmatřiceti pracovníků proto mohl zasáhnout služby, na které se nyní vláda bez rozpaků odvolává. Ústav nezajišťuje jen předpověď pro výletníky. Dodává informace pro letecký provoz, sleduje vodní toky, připravuje povodňové výstrahy a poskytuje podklady záchrannému systému.
Současný ministr životního prostředí Igor Červený tehdy tvrdil, že konečný počet propouštěných nebyl pevně určen. Možnost snižování zaměstnaneckých stavů však potvrdil a vysvětloval ji nutností šetřit. Organizace spadající pod resort se měly na případné kroky připravit. Vláda si tak nechala otevřená zadní vrátka. Neřekla jasně, kolik odborníků odejde, ale zároveň jim nedala jistotu, že jejich místa zůstanou zachována. To je pohodlný způsob řízení: nechat nad institucí viset hrozbu škrtů, a když přijde kritika, tvrdit, že nic konečného rozhodnuto nebylo.
Náměstek ministra životního prostředí Pavel Vlček z Motoristů označil odebrání dvaceti milionů korun za marginální částku. ČHMÚ má podle něj rozpočet lehce přes půl miliardy, takže několik desítek milionů prý nepředstavuje zásadní zásah. Tato obhajoba je téměř absurdnější než škrt sám. Jestli jde pro státní rozpočet o drobnost, proč kvůli ní vláda riskuje omezení služeb instituce, jejíž výstrahy mohou ochránit majetek za miliardy a v krajním případě zachránit lidské životy? Kabinet plánuje schodky ve stovkách miliard, ale rozpočtovou přísnost předvádí na meteorolozích, jejichž výsledky pak bezplatně používá ve své propagaci.
Bývalý ministr životního prostředí Ladislav Miko upozornil, že včasná varování při povodních mohou lidem a státu ušetřit obrovské částky. Přesný dopad omezení financování nelze předem určit, což není argument pro bezstarostný škrt, ale důvod k mimořádné opatrnosti. U výstražné služby se škody nepoznají v den, kdy úředník podepíše tabulku s nižším počtem míst. Ukážou se ve chvíli, kdy chybí odborník, systém se rozvíjí pomaleji, některé agendy zůstanou personálně na hraně a výstraha musí vznikat pod větším tlakem.
Vládní varování před horkem proto nepůsobí jako důkaz odpovědnosti. Působí jako ukázka pokrytectví. Kabinet chce, aby lidé ČHMÚ důvěřovali, ale sám k němu přistupoval jako k místu, odkud lze ukrojit peníze a pracovní místa. Chce přesné výstrahy, rychlé modely a nepřetržitý servis, zároveň však připouští oslabení instituce, která je zajišťuje. Členové vlády budou při další povodni stát před mapami hydrometeorologů a děkovat jim za práci. V době klidu však jejich ministerstva hledají, zda by stejnou práci nezvládlo méně lidí.
Rozdíl mezi politickým příspěvkem a skutečnou službou je přitom propastný. Vládní úředník napíše, že mají lidé pít. Meteorolog musí vědět, kdy vedra přijdou, kde budou nejsilnější, jak dlouho vydrží a zda splní podmínky pro vydání výstrahy. Hydrolog musí sledovat, co mohou prudké bouřky udělat s vodními toky. Technici musí udržovat měřicí zařízení, informatici systémy a specialisté zpracovávat stále větší množství dat. Úřad vlády se na jejich práci nalepí jedním odkazem a vydává ji za vlastní péči o občany.
Ministerstvo se hájilo také třiceti miliony určenými na vědu a výzkum. Podle dokumentů, na které odkazoval Radiožurnál, však nešlo o nové peníze přidané k celkovému rozpočtu. Prostředky se pouze přesunuly z jiné části hospodaření ČHMÚ, aby bylo možné lépe odměňovat některé odborníky. Vláda tedy na jedné straně peníze odebere nebo přesune, na druhé straně stejný přesun prodává jako posílení instituce. Účetní kouzlo nenahradí stabilní financování ani lidi, kteří z ústavu odejdou.
Vládní příspěvek navíc odhaluje, že kabinet velmi dobře ví, jak důležitou autoritu ČHMÚ má. Kdyby jeho výstrahy nebyly spolehlivé a potřebné, vláda by na ně občany neodkazovala. Pokud však spolehlivé jsou, pak se kabinet musí ptát, zda bylo rozumné plánovat personální a finanční zásah bez jasného vysvětlení, které služby se omezí a proč se to nijak neprojeví na bezpečnosti. Nelze současně tvrdit, že výstrahy ČHMÚ mají lidé pečlivě sledovat, a zacházet s jejich tvůrci jako s přebytečnými položkami tabulky.
Babišova vláda si chce přisvojit výhody fungujícího státu, ale náklady na jeho udržení považuje za obtížnou přítěž. Potřebuje hasiče při požárech, policisty při krizích, hygieniky při epidemiích a hydrometeorology při vedrech či povodních. Vždy, když hrozí nebezpečí, politici zdůrazňují profesionalitu těchto složek. Jakmile se připravuje rozpočet, přichází řeči o přebujelé státní správě, snižování počtu zaměstnanců a marginálních milionech. Stejná služba je jednou nezastupitelná a podruhé příliš drahá.
Kabinet mohl před vedry jen varovat a připomenout veřejnosti základní bezpečnostní zásady. Tím by splnil svou povinnost. Jeho příspěvek ale nelze oddělit od jarních plánů Ministerstva životního prostředí. Vláda se dnes chlubí péčí o občany prostřednictvím úřadu, jemuž chtěla vzít peníze a lidi. To není odpovědná komunikace, nýbrž využívání cizí odborné práce pro vlastní obraz, zatímco její tvůrci nevědí, zda se jejich pracoviště nestane další obětí vládních škrtů.
