Petr Macinka se rád předvádí jako politik, kterého nerozhodí odpor prezidenta, opozice ani médií. Stačila však reportérka Deníku N, aby se ministr zahraničí schoval za akreditační seznam, anonymní e-mail a zavřené dveře Černínského paláce. Zdislava Pokorná splnila podmínky pro vstup na páteční tiskovou konferenci, ministerstvo ji přesto odmítlo pustit dovnitř a místo věcného vysvětlení jí z oficiální adresy poslalo posměšek. Macinka následně stejnou formulaci zopakoval veřejně a potvrdil, že nešlo o nešťastnou iniciativu úředníka.
Pokorná se na tiskovou konferenci přihlásila v požadovaném termínu. Ministerstvo jí akreditaci neudělilo a z oficiální adresy poslalo zprávu bez podpisu konkrétního člověka. „Tisková konference pro alternativní média a další konspirační blogy bude v náhradním termínu. Dáme vám vědět,“ stálo v odpovědi. Úřad neuvedl kapacitní omezení, bezpečnostní překážku ani porušení akreditačních pravidel. Reportérku prostě zařadil mezi konspirační blogy a oznámil jí, že pro ni ministr připraví jiný termín.
Tisková konference ministerstva však není venkovskou zábavou pro uzavřenou společnost okresního kytaristy. Jde o akci státní instituce placené z veřejných peněz. Ministr na ní nevystupuje jako podřadný fidlálek strunných nástrojů, ale jako člen vlády odpovědný občanům. Novinář nepotřebuje jeho osobní sympatie, aby mohl položit otázku. Macinka však tento základní vztah obrátil. Sám si určil, která redakce je vhodná, kterou označí za konspirační blog a kdo před ním zůstane za dveřmi.
Hřib mluví o cenzuře, Ženíšek o orbánizaci, Hřebejk o rakovině
Předseda Pirátů Zdeněk Hřib označil postup ministra za pokus umlčet kritickou novinářku. „Ministr Macinka rozjíždí cenzuru ve velkém. Kdo mu klade nepříjemné otázky, zůstane za dveřmi. Kyš kyš. A trapné posměšky v oficiálním e-mailu ministerstva bez podpisu,“ napsal na síti X a přidal, že jde o „další Moto ubohost“. Hřib se zároveň postavil za reportérku i princip rovného přístupu médií. „Za novinářkou Zdislavou Pokornou stojíme. Kádrování nezávislých novinářů, kteří se jen snaží kvalitně dělat svou práci, do demokratické země nepatří,“ uvedl.
Ještě ostřejší slova zvolil místopředseda TOP 09 Marek Ženíšek. „Orbánizace Česka v přímém přenosu,“ prohlásil. „Klausova podržtaška Petr Macinka svévolně nepustí novinářku na tiskovku a pak zbaběle mlčí. Přesně tak to dělají Orbán a Fico: vládní moc si vybírá, kdo smí klást otázky. Od Putina se to neliší,“ dodal.
Ženíškovo přirovnání je vyhrocené, ale popisuje metodu, kterou Macinka použil. Vládní moc si vybrala, kdo smí do sálu, a nepohodlné reportérce neposlala řádné odůvodnění, nýbrž urážku. Ministerstvo nerozporovalo konkrétní článek Deníku N, nepředložilo opravu ani důkaz o porušení pravidel. Jednoduše rozhodlo, že Pokorná na ministrovu tiskovou konferenci nepatří.
Nejostřejší slovník zvolil režisér Jan Hřebejk. „Macinka, Turek nebo Klempíř jsou jen ubozí id.o.i a jejich voliči ještě větší,“ pustil se do elektorátu i tváří Motoristů. „SPD a Pro a Trikolóra jsou náckové, kterých se normální člověk štítí jen dotknout v gumových rukavicích. A všichni jsou u moci jen díky AB. Babiš je rakovina,“ vzal si na paškál předsedu vlády Hřebejk.
Svalnaté řeči skončily před nepříjemnou otázkou
Předseda STAN Vít Rakušan upozornil na rozdíl mezi Macinkovou veřejnou pózou a jeho ochotou snést kontrolu. „Ministr Macinka má jen svalnaté řeči, ale když by měl čelit nepříjemným otázkám, radši je zakáže,“ napsal.
Rakušan trefil ministrovo nejslabší místo. Macinka se stylizuje do role neohroženého muže, který říká věci naplno, pohrdá politickou korektností a odmítá údajné umlčování nepohodlných názorů. Jakmile se však stejná svoboda projeví otázkami novinářky, která se věnuje kauzám Motoristů, ministr sáhne po dveřích, seznamu a anonymním posměšku. Statečnost končí tam, kde začíná možnost, že by musel odpovídat bez připraveného publika.
Europoslankyně Danuše Nerudová označila Macinku za hysterického a přenesla část odpovědnosti také na Andreje Babiše. „Opět neudržel nervy na uzdě a zase ukazuje, že na funkci ministra zahraničí jednoduše nemá. Silný premiér by ho dávno odvolal,“ uvedla. Připomněla tím skutečnost, kterou premiér nemůže obejít. Macinka nevystupuje pouze jako předseda Motoristů nebo soukromý provokatér na sociálních sítích. Řídí českou diplomacii. Pokud Babiš takové jednání toleruje, nese za něj politickou odpovědnost. Mlčení předsedy vlády není odstup, nýbrž ostuda slabého politika a tichý souhlas s tím, že ministr může beztrestně řádit a podkopávat důvěru v demokratické instituce.
Komentátor Martin Schmarcz připomněl další Macinkovu nedávnou aféru. „Nerozumím PR Motoristů. Poté, co Macinka usvědčil sám sebe ze lži zveřejněním SMS z Hradu, udělá toto,“ napsal. Ve výsledku bude Pokorná slavná a Macinka směšný,“ dodal.
Přesně to ministr dokázal. Kdyby reportérku pustil dovnitř, položila by několik otázek a tisková konference by skončila. Macinka z ní místo toho udělal symbol novinářky, kterou státní úřad potrestal za její práci. Pokus o ponížení se obrátil proti němu. Deník N získal silný důkaz selektivního přístupu ministerstva a ministr zajistil případu celostátní pozornost.
Šéfredaktor Reflexu Martin Bartkovský zamířil ještě osobněji. „Představte si, jak strašně malej a vystrašenej chlapeček musíte uvnitř být, když se bojíte pouštět novinářky na tiskovky,“ napsal. Poté zpochybnil Macinkovu schopnost obstát při náročných zahraničních jednáních. „Jak pak asi vypadají ta mezinárodní jednání s těžkými politickými váhami. Už chápu, proč je Česko v diplomatické izolaci a Babiš nemá od MZV pořádné podklady,“ dodal.
Bartkovského formulace je trefná a přesně sedí na Macinkovu vlastní stylizaci. Politik, který kolem sebe buduje dojem sebejistého tvrďáka a nechá se nechal chránit před reportérkou úředním zákazem, je hoden ne respektu, nýbrž opovržení za slabošství. Člověk přesvědčený o síle vlastních argumentů nepotřebuje selektivní akreditace. Postaví se před otázky a odpoví. Macinka si vybral pohodlnější zbabělou cestu.
Syndikát vyzval redakce k bojkotu
Do případu se vložil Syndikát novinářů České republiky. Profesní organizace vyzvala tuzemské redakce, aby se proti jednání ministerstva postavily. Pokud úřad nezmění přístup a nezaručí rovné podmínky, mají podle syndikátu jeho akce bojkotovat. Nejde tedy o výhrůžku jednotlivých novinářů ani o rozhodnutí redakcí, že na ministerské tiskové konference přestanou chodit. Jde o výzvu Syndikátu novinářů, který žádá společný postup médií v případě, že Macinkův resort odmítne nápravu.
Předsedkyně syndikátu Ivana Šuláková označila postup ministerstva za diskriminaci. „Tento postup je jednoznačnou diskriminací novináře i redakce na základě jejich mediální identity či domnělé názorové orientace. Zástupci státu nemají právo rozdělovat média na vhodná a nevhodná ani určovat, kteří novináři mají přístup k informacím poskytovaným veřejnou institucí,“ uvedla.
Syndikát současně upozornil, že dnešní zásah proti jednomu médiu může zítra dopadnout na kteroukoli další redakci. Tato obava není přehnaná. Pokud si jeden ministr bez následků zavede vlastní seznam vhodných novinářů, ostatní členové vlády mohou udělat totéž. Stačí označit kritickou redakci za aktivistickou, opoziční nebo konspirační, zamítnout akreditaci a odkázat se na interní pravidla, která veřejnost neuvidí.
Profesní organizace proto žádá omluvu a záruku rovného přístupu. Teprve pokud ministerstvo tyto požadavky odmítne, vyzývá redakce ke společnému bojkotu tiskových konferencí. Syndikát o případu informoval i mezinárodní novinářské organizace a instituce zabývající se ochranou svobody médií, svobody projevu a práv novinářů. Považujeme za důležité, aby tyto praktiky dávaly do kontextu s dosavadními útoky na svobodu médií v České republice,“ dodala Magdalena Sodomková, místopřesdedkyně SN ČR pro mezinárodní vztahy.
Takový krok by nebyl trestem za Macinkovy politické názory. Byl by obranou základního pravidla, že státní instituce nesmí rozdělovat novináře podle přízně ministra. Solidarita redakcí má smysl především proto, že selektivní zákaz funguje jen tehdy, když ostatní média bez protestu zaujmou uvolněné místo v sále. Pokud se spokojí s tím, že tentokrát zákaz dopadl na konkurenci, dávají ministrovi návod, jak příště odstranit kohokoli dalšího.
Šéfredaktor Deníku N Pavel Tomášek označil jednání ministerstva za „zcela nepřijatelné a nehorázné“. Podle něj jde o další pokus Babišovy vlády a resortů vedených Motoristy komplikovat práci nezávislých médií a bránit kontrole vládních představitelů. „V našem odhodlání odhalovat nekalosti nejen na motoristických rezortech nám žádné takové opatření nezabrání,“ vzkázal.
Macinkův zákaz tedy nesplnil ani předpokládaný účel. Pokornou neumlčel, Deník N nezastrašil a nepříjemné téma nezastavil. Pouze ukázal, že ministr považuje státní úřad za ochrannou zeď proti kritickým otázkám.
Zákaz vydává za vyšší pluralitu
Macinka svou vinu odmítl a postoj syndikátu arogantně označil za nepochopení jeho záměru. „My naopak rozšiřujeme okruh tiskových konferencí i pro zástupce alternativních médií a konspiračních blogů,“ sdělil serveru Novinky. Podle ministra tak nejde o vylučování, ale o větší názorovou pluralitu.
Tato obhajoba stojí na absurdním převrácení skutečnosti. Rozšíření přístupu znamená, že na akci mohou přijít další lidé. Macinkovo ministerstvo udělalo opak. Řádně přihlášené reportérce vstup zamítlo, zařadilo ji do urážlivě pojmenované skupiny a oznámilo jí jiný, neurčený termín. Ministr tedy žádný prostor nerozšířil. Z konkrétní tiskové konference odstranil člověka, od kterého čekal nepříjemné dotazy.
Macinka se pustil také do Syndikátu novinářů. „Nechápu, proč s tím má syndikát novinářů problém. I v jejich zájmu přece musí být vyšší míra zapojení nejrůznějších autorů,“ uvedl. Poté připomněl vypínání webů za předchozí vlády. „Když už jsme u toho, nevšiml jsem si, že by se Syndikát novinářů takto aktivně vymezoval vůči předchozí vládě, která jim vypínala weby,“ dodal.
Klausova podržtaška ve službách Babišovy vlády
Ženíškovo označení „Klausova podržtaška“ neútočí pouze na Macinkovu minulost po boku Václava Klause. Vystihuje také jeho současné postavení. Ministr se rád tváří jako nezávislý ideolog, který vnese do české politiky odvahu, suverenitu a odpor proti starým pořádkům. Ve vládě Andreje Babiše však místo velkých principů předvádí malou osobní odvetu proti reportérce. Motoristé vstoupili do politiky s řečmi o svobodě slova, odporu k cenzuře a obraně názorové plurality. Jakmile získali ministerstva, ukázalo se, že jejich pojetí svobody má jednoduchou podmínku: kritika smí mířit na ostatní. Když zasáhne je, novinář se snadno ocitne mezi údajnými konspiračními blogy a před dveřmi státní instituce.
