Ministerstvo zemědělství uvolnilo ochranu půdy na místech nejvíce ohrožených vodní erozí, aniž veřejnosti předložilo analýzu očekávaných dopadů. Dosavadní limit dovoloval pěstovat jednu plodinu na souvislé ploše nejvýše deseti hektarů, nově má platit obecná hranice třiceti hektarů. Poslanec a místopředseda zemědělského výboru Petr Bendl požaduje zveřejnění odborných podkladů, které doloží, že trojnásobná rozloha polí se stejnou plodinou nepovede k rychlejšímu odnosu zeminy, vyššímu povrchovému odtoku a oslabení schopnosti krajiny zadržovat vodu.
Ve zveřejněných informacích však podle Bendla chybí základní údaje potřebné k posouzení její bezpečnosti. Resort neuvedl rozlohu silně erozně ohrožené půdy, které se nové pravidlo dotkne, počet zasažených půdních bloků ani očekávané důsledky pro vodní režim krajiny. Stát tedy nejprve ochrannou hranici odstranil a teprve následně může začít zjišťovat, co jeho rozhodnutí způsobí.
Bendl automaticky netrvá na zachování desetihektarového limitu za všech okolností. Odmítá však pořadí kroků, které zvolilo ministerstvo. „Neříkám, že limit deseti hektarů musí platit navždy. Není ale správné nejprve ochranné pravidlo zrušit a teprve potom zjišťovat, jaké to bude mít následky. Správný postup musí být opačný: nejprve analýza dopadů, potom odborná debata a teprve na jejím základě případné rozvolnění pravidel,“ uvedl Petr Bendl. Jeho výhrada míří na základní slabinu ministerského rozhodnutí. Úřad nežádá o čas k přípravě změny, u níž by už měl k dispozici porovnání různých variant. Rozvolnění už oznámil. Odborníci, vlastníci půdy, zemědělci i obce se tak mají vyjadřovat k hotovému kroku, nikoli k návrhu, jehož parametry lze ještě upravit podle zjištěných rizik.
Ochrana půdy rozhoduje také o množství vody
Vodní eroze nepředstavuje pouze bláto splavené na silnici nebo zeminu zanesenou na sousední pozemek, nýbrž odnáší svrchní a nejúrodnější část půdy, zhoršuje její strukturu a postupně snižuje výnosnost. Poškozená zemina navíc přijímá méně vody, rychleji vysychá a při silném dešti nedokáže srážky zachytit. Čím horší je její stav, tím více vody odteče a tím větší množství zeminy může strhnout při další přívalové srážce. Bendl proto odmítá oddělovat protierozní ochranu od vládních slibů o boji se suchem. „Každou erozní událostí ztrácíme část nejcennější ornice. Čím je půda mělčí, utuženější a méně kvalitní, tím hůře do ní voda vsakuje a tím méně jí v krajině zůstane. Jestli vláda tvrdí, že chce bojovat se suchem a zadržovat vodu v krajině, nemůže současně bez odborného doložení oslabovat ochranu půdy před erozí,“ upozornil.
Ministerstvo by podle něj mělo doložit, že zvětšení souvislé plochy jedné plodiny z deseti na třicet hektarů nezvýší riziko splachování půdy a nezhorší schopnost krajiny pracovat s vodou. Odborné posouzení má současně odpovědět, zda ostatní protierozní nástroje dokážou zrušený limit plně nahradit. Bez takového srovnání nelze poznat, zda stát skutečně odstraňuje zbytečnou administrativní překážku, nebo ruší pojistku, jejíž význam se ukáže až po prvním silném dešti. Rozdíl mezi deseti a třiceti hektary není kosmetickou úpravou formuláře. Na větší souvislé ploše se stejným porostem může voda získat delší dráhu, vyšší rychlost a více prostoru k odnosu zeminy. Skutečný dopad samozřejmě ovlivňuje sklon, druh půdy, zvolená plodina, způsob obdělávání i rozmístění ochranných prvků. O to důležitější jsou data vztahující se přímo k pozemkům, na nichž stát pravidlo mění.
Ministerstvo zatím takovou analýzu nepředložilo. Veřejnost proto nemůže posoudit, zda se změna dotkne omezeného množství specifických ploch, nebo rozsáhlé části půdy s vysokým rizikem poškození. Chybí také modelové srovnání odnosu zeminy, povrchového odtoku a zadržení srážek při obou limitech.
Méně administrativy nesmí znamenat účet pro sousedy
Bendl připouští, že zemědělci potřebují jednodušší pravidla a větší možnost volit opatření podle konkrétních podmínek na pozemku. Větší volnost však musí doprovázet jasná odpovědnost za škody. Pokud odborné šetření prokáže, že erozi zhoršilo zanedbání známého rizika nebo nevhodný způsob hospodaření, nemají následky zůstat vlastníkovi sousedního pozemku, obci nebo lidem, jejichž majetek splavená zemina poškodila. „Zemědělci potřebují srozumitelná pravidla, méně zbytečné administrativy a větší prostor volit opatření podle konkrétního pozemku. Více svobody ale musí znamenat také větší odpovědnost. Pokud odborné šetření prokáže, že ke škodě přispělo zanedbání erozního rizika nebo nepřiměřený způsob hospodaření, musí následovat účinná náprava, odpovídající sankce a náhrada prokazatelně způsobených škod,“ řekl Bendl. Poslanec současně odmítá automatické trestání hospodařícího subjektu za každou erozní událost. Úřady musejí rozlišovat mimořádnou přírodní situaci od případu, kdy zemědělec ignoroval známé nebezpečí, nepoužil odpovídající půdoochranné postupy nebo opakovaně způsobil splach na stejném místě. Odpovědnost má vycházet z prokázaného jednání, nikoli pouze ze skutečnosti, že přišel silný déšť.
Tento rozdíl je podstatný také pro vlastníky nemovitostí pod svažitými poli. Pokud voda opakovaně zanáší jejich zahrady, sklepy, komunikace nebo vodní toky, neměli by nést náklady jen proto, že škoda začala na cizí zemědělské půdě. Stejně nespravedlivé by bylo sankcionovat zemědělce za výjimečnou srážku, jejíž síle by neodolala ani správně provedená ochranná opatření. Bendl proto žádá systém založený na odborném šetření, prokazatelné příčině a jasně určené náhradě.
Na většině polí rozhoduje někdo jiný než vlastník
Význam odpovědnosti zesiluje struktura českého zemědělství. Podniky hospodaří přibližně na dvaasedmdesáti procentech půdy, kterou nevlastní. Bendl zdůrazňuje, že tento údaj automaticky nevypovídá o špatném přístupu pachtýřů. Mnozí se o svěřené pozemky starají odpovědně a s dlouhodobým výhledem. Pravidla však musejí počítat i se situací, kdy hospodařící podnik upřednostní rychlý výnos, zatímco pokles kvality, úrodnosti a ceny pozemku ponese jeho vlastník. „Řada pachtýřů se o půdu stará odpovědně a s dlouhodobým výhledem. Stát ale musí nastavit pravidla i pro případy, kdy je pacht krátkodobý a okamžitý výnos dostane přednost před dlouhodobou ochranou půdy. Výnos ze sklizně získává hospodařící subjekt, ale následky ztráty ornice mohou zůstat vlastníkovi pozemku a budoucím generacím,“ doplnil Bendl.
Uvolnění pravidel proto nelze posuzovat pouze podle množství administrativy, kterou zemědělským podnikům odstraní. Stát musí sledovat také to, komu změna přinese okamžitý prospěch a kdo ponese dlouhodobé riziko. Hospodařící subjekt může snáze organizovat výrobu na větší souvislé ploše, vlastník však může po letech převzít půdu s menší vrstvou ornice, horší strukturou a nižší schopností zadržet vodu. Ornice se přitom neobnovuje v tempu odpovídajícím politickým rozhodnutím. Ministerstvo může pravidlo změnit jedním opatřením, voda však může při jediné erozní události odnést vrstvu vznikající po velmi dlouhou dobu. Náprava pak nezávisí pouze na nové vyhlášce. Vyžaduje změnu hospodaření, obnovu půdní struktury a ochranné prvky, jejichž účinek se projeví s odstupem.
Bendl žádá data, modely i stanoviska odborníků
Ministerstvo zemědělství by podle Bendla mělo zveřejnit rozsah silně erozně ohrožené půdy zasažené změnou, počet příslušných půdních bloků a zemědělských podniků i srovnání očekávaných dopadů desetihektarového a třicetihektarového limitu. Veřejnost má získat také modely odnosu půdy, povrchového odtoku a schopnosti zadržet vodu.
Součástí podkladů mají být stanoviska Výzkumného ústavu meliorací a ochrany půdy, Ministerstva životního prostředí a dalších odborných institucí. Bendl žádá rovněž vyhodnocení připomínek vlastníků, zemědělců a obcí, plán sledování skutečných výsledků změny a přesná pravidla nápravy, sankcí a náhrady při prokázaných erozních škodách.
Takové požadavky nejsou odmítnutím jakékoli změny. Bendl výslovně připouští možnost, že analýza bezpečnost rozvolnění potvrdí. Ministerstvo však musí nejprve ukázat podklady, nikoli požadovat důvěru bez čísel. Pokud třicetihektarová hranice při kombinaci s dalšími protierozními opatřeními nepřinese vyšší riziko, odborná studie to může doložit. Jestliže vyjde opačný výsledek, má stát pravidlo upravit dříve, než škody ověří první přívalový déšť. „Nejdříve data, potom odborná diskuse a až následně případné rozhodnutí. Administrativu zjednodušujme, ale neexperimentujme přitom s nejcennější vrstvou české krajiny. Ornice, kterou jednou odnese voda, se během jednoho volebního období neobnoví,“ doplnil Petr Bendl.
