Alena Schillerová navštívila dětský tábor Celní správy u Strakonic a skupinovou fotografii s nezletilými zveřejnila na svém politickém profilu. Ministryně financí přidala dlouhé vyprávění o celnících, pašerácích, dětských bojovkách, vlastních táborových vzpomínkách, Juliu Zeyerovi i srpnových vedrech. Pod příspěvkem však převládlo jiné téma. Lidé se ptali, zda rodiče svolili se zveřejněním tváří svých dětí, připomněli útoky vládního tábora na prezidenta Petra Pavla kvůli podobným snímkům a Schillerové vzkázali, že generace kolem ní bude jednou splácet dluhy její vlády. Na otázku ohledně souhlasu rodičů ministryně neodpověděla.
Schillerová se pokusila z návštěvy vyrobit líbivý prázdninový pozdrav. „Vážení přátelé, tady v listnatých lesích okolo Strakonic nám s děckama čas krásně ubíhá. Polovina prázdnin odbila jakoby nic,“ napsala. Areál představila jako školicí středisko Celní správy, které se o prázdninách plní dětmi celníků. Následovala pochvala jejich rodičům za boj proti pašování lidí, drog, zbraní, špinavých peněz, nebezpečných látek, organizovanému zločinu a terorismu. Do stejného příspěvku se vešly také její dětské vzpomínky, oči a pusy táborníků otevřené při vyhlašování soutěží, okolní příroda a básník Julius Zeyer.
Ministryně tím chtěla nabídnout laskavou tvář ženy, která si místo dovolené u moře užívá společnost dětí státních zaměstnanců. Politický profil však není rodinné album ani nástěnka tábora. Fotografie s početnou skupinou nezletilých posloužila veřejné prezentaci členky vlády a jedna z diskutujících proto položila zcela konkrétní otázku: „Rodiče dětí vám dali souhlas k jejich zveřejnění na vašem politickém profilu?“ Schillerová ji nechala bez odpovědi.
Nebylo třeba kolem toho stavět právnickou přednášku. Stačilo napsat ano, souhlas máme, nebo fotografii stáhnout. Ministryně dotaz přešla. Veřejnost příspěvkem dostala detailní výklad o zásluhách celníků, vůni prázdninového lesa a Zeyerově vztahu ke krajině, leč jednoduché potvrzení souhlasu rodičů se do jakékoliv odpovědi na položené dotazy nevešlo.
U Pavla zneužívání dětí, u Schillerové líbezná tetička
Schillerové fotografii tvrdě zasáhla připomínka dvojího metru. Když se s dětmi vyfotografoval prezident Petr Pavel, část vládního tábora okamžitě mluvila o propagandě a zneužívání nezletilých.
Radek Veselovský tento rozdíl popsal bez obalu. „Někde tady na FB jsem četl, že prezident Pavel se fotí s dětmi a je to nejhorší, co může bezpáteřní člověk udělat. Zneužívat takto děti ke svému prospěchu. Najednou lidi, co píšou na Pavla žvásty kdesi cosi, jsou úplně v pohodě a přejí megeře krásný den. Šílený, fakt šílený,“ napsal.
Další diskutující uvedla, že přišla sledovat reakce lidí, kteří prezidenta kvůli fotografiím s dětmi označovali nejhrubšími výrazy. U Schillerové podle ní jejich rozhořčení náhle zmizelo. „Překvapující, že tady u ‚líbezné tetičky‘ to najednou nevadí,“ poznamenala Lucie Amálka a připomněla, že děti na fotografii budou v dospělosti splácet dnešní státní dluh.
Petr Černý reagoval podobně. Při pohledu na snímek si vzpomněl, jak stejné prostředí odsuzovalo prezidenta. Schillerovou přitom označil její známou přezdívkou spojenou s rozpočtovými schodky. „Když jsem viděl tu fotku s ‚Dluženou‘, hned jsem si vzpomněl, jak za podobnou fotku odsuzovali prezidenta,“ napsal.
Schillerová samozřejmě neodpovídá za každý výkřik svého voliče. Dvojí metr je však příliš nápadný, aby zmizel mávnutím ruky. Hnutí ANO dlouhodobě používá fotografie s občany, seniory i dětmi jako běžnou součást kampaní. Jeho příznivci přesto stejný způsob prezentace u politických soupeřů vydávají za morální skandál. Táborový snímek ministryně ukázal, že hranice údajného zneužívání dětí vede přesně podle stranické příslušnosti člověka stojícího před fotoaparátem.
Dětem pochválila tábor, lidé jí připomněli účet za vládu
Druhá vlna reakcí mířila na Schillerovou jako ministryni financí. Fotografie s dětmi nabídla kritikům snadný kontrast mezi prázdninovou pohodou a rozpočtovou politikou vlády.
Giacobbe Taverniere se ministryně zeptal: „A ukázala jste těm dětem, jak moc se jim chystáte zkazit život a jak moc je zadlužíte?“ Vlastimil Dohnal přidal stručnější komentář: „Léto s dlužníky, které jste z nich udělala.“ Schillerová ve svém příspěvku popsala celníky jako lidi stojící v první linii při ochraně republiky. O vlastní odpovědnosti za veřejné finance se nezmínila. U dětského tábora se jí pochopitelně nechtělo mluvit o schodcích a dluhu. Jenže členka vlády si skupinovou fotografii neuložila do soukromého alba. Zveřejnila ji na politickém profilu a použila ji k budování vlastního obrazu. Politická odpověď proto přišla stejně veřejně.
Příspěvek navíc působí, jako by ministryně do jednoho textu naházela vše, co mohlo vyvolat příjemný dojem. Děti, les, tábor, obětaví celníci, boj s pašeráky, vzpomínky na mládí, slavný básník a přání krásného srpna. Výsledkem není spontánní momentka, ale dlouhá sebeprezentace, v níž se Schillerová postavila doprostřed cizího dětského tábora a přidala vlastní politický podpis.
Kritici jí proto neponechali roli laskavé tetičky z prázdnin. Připomněli prezidenta Pavla, kterého stejný politický tábor za fotografie s dětmi urážel. Zeptali se na souhlas rodičů. Místo obdivu k táborové atmosféře otevřeli účet za státní dluh.
