Předseda KSČM Roman Roun strávil pět dní ve Vietnamu a českým komunistům se otevřel svět velké diplomacie. Pozvalo ho nejvyšší vedení Komunistické strany Vietnamu, přijal ministr zahraničních věcí Lê Hoài Trung a KSČM zdůraznila, že podobné přijetí se běžně dostává jen významným státníkům. Roun k tomu navrhl memorandum o výrazně hlubší spolupráci obou komunistických stran a potvrdil ambici prosazovat zahraniční politiku všech azimutů. Kdo očekával obyčejnou pětidenní stranickou návštěvu, rozsah celé operace zjevně podcenil. Do Hanoje odletěl předseda KSČM. Z tamního programu se vrací muž, kterému komunisté právě otevřeli novou kapitolu zahraniční politiky.
Program rozhodně netrpěl nedostatkem vysokých pater. Roun jednal s politiky, členy nejvyšších orgánů Komunistické strany Vietnamu i představiteli vlády a podle KSČM byl přijat „s nejvyššími poctami“. Nejvyšší tedy bylo vedení, nejvyšší byly orgány a nejvyšší byly také pocty. Český komunismus se po letech zjevně dočkal prostředí, kde se slovy nejvyšší nemusí šetřit. Vrcholem bylo oficiální jednání s ministrem zahraničí Lê Hoài Trungem, které KSČM popsala jako přijetí běžně vyhrazené významným státníkům. Roman Roun sice do Vietnamu přijel jako předseda politické strany, tamní protokol však podle českých komunistů zamířil rovnou do státnické police. Když se politická reprezentace zmenší doma, zahraniční cesta zřejmě může potřebný formát zase trochu nafouknout.
Nejvyšší pocty. Státník je téměř na světě
KSČM věnovala charakteru Rounova přijetí mimořádnou péči. Nestačilo oznámit, že se předseda setkal s ministrem zahraničí. Důležité bylo dodat, komu se takového přijetí běžně dostává. Významným státníkům. Předseda českých komunistů se tak v Hanoji ocitl v diplomatické společnosti, do níž jej vlastní strana vložila s obdivuhodnou lehkostí jedním souvětím. Titul státníka samozřejmě není úřední hodnost, takže není třeba čekat na dekret, podpis prezidenta ani razítko ministerstva. Stačí vhodně postavený ministr zahraničí a tisková věta může začít pracovat.
Roun ostatně nedostal pouze schůzku. Vietnamská strana podle KSČM ocenila dlouhodobou podporu českých komunistů a vyjádřila přesvědčení, že nové vedení KSČM pomůže dál posilovat vztahy mezi oběma zeměmi. Předseda jedné české politické strany tak v Hanoji nenesl pouze odpovědnost za vztahy mezi dvěma komunistickými partajemi, ale v textu KSČM se nenápadně propracoval také k posilování vztahů mezi státy. Diplomatický postup byl svižný. První den stranický předseda, potom významný státník a nakonec téměř personální spojka mezi Českem a Vietnamem. Pět pracovních dnů je při správném programu překvapivě dlouhá doba.
Vietnam navíc podle českých komunistů návštěvu mediálně rozhodně neošidil. „Všechna hlavní vietnamská média“ jí měla věnovat mimořádnou pozornost a informace o Rounových jednáních se opakovaně objevovat v hlavních zpravodajských relacích celostátní televize. Zdůrazňoval se význam jeho přijetí i role v rozvoji bilaterálních vztahů. Český předseda komunistů tak ve Vietnamu dostal kombinaci, kterou by ocenil nejeden politik bez ohledu na ideologii: ministra, nejvyšší pocty a hlavní televizní zprávy. Lenin potřeboval k mezinárodnímu věhlasu revoluci. Rounovi stačila pracovní návštěva a dobrý program.
Vietnam zapnul televizi. Roun vstoupil do hlavních zpráv
Mediální část cesty má v komunistickém líčení skoro stejnou váhu jako politická jednání. Nestačí, že se schůzky uskutečnily. Musí být také zřejmé, že se o nich dozvěděl Vietnam a podle KSČM velmi důkladně. Všechna hlavní média podle KSČM věnovala předsedovi mimořádnou pozornost a celostátní televize jeho návštěvu dle tvrzení strany opakovaně zařadila do hlavních relací. Roun tak na několik dní získal něco jako vietnamský mediální balíček Premium: nejvyšší orgány, ministr zahraničí a hlavní zprávy v jednom.
Zpravodajství přitom podle KSČM zdůrazňovalo také Rounovu roli v rozvoji bilaterálních vztahů. Předseda komunistické strany se tím v Hanoji posunul zase o patro výš. Návštěva totiž nebyla představena jen jako výměna zdvořilostí mezi ideologicky spřízněnými stranami. Šlo o politické, ekonomické i kulturní vazby a vietnamská strana očekává, že nové vedení českých komunistů přispěje k jejich dalšímu posílení. Rozsah úkolu je tedy solidní. Začíná u KSČM, pokračuje přes Komunistickou stranu Vietnamu a končí někde u mezistátních vztahů. Na předsedu strany to není špatné cestovní zavazadlo.
Roun se ovšem nespokojil s tím, co bylo. Navrhl memorandum o výrazně hlubší spolupráci mezi KSČM a Komunistickou stranou Vietnamu. Obě strany následně deklarovaly zájem rozvíjet politické, ekonomické i kulturní vazby. Komunistická internacionála se tedy prozatím nevrací, memorandum však leží na stole a spektrum spolupráce má téměř vše, co by člověk od mezinárodních vztahů mohl chtít. Politika je tam. Ekonomika je tam. Kultura také. Chybí snad jen společný pěvecký sbor, ale pět dní nemůže obsáhnout úplně všechno.
Když jeden azimut nestačí, vezmou se všechny
Roun přidal také zahraničněpolitickou doktrínu. KSČM má aktivně prosazovat „zahraniční politiku všech azimutů“ a usilovat o spolupráci se všemi komunistickými a levicovými stranami ve světě. Jeden směr by patrně působil příliš skromně, několik vybraných směrů zbytečně omezujícím dojmem, takže nové vedení sáhlo rovnou po celé kružnici. Všechny azimuty mají navíc jednu velkou výhodu: kamkoli předseda příště vyrazí, stále plní plán.
Výraz „všech azimutů“ dodává Rounově vietnamské cestě potřebný geopolitický rozměr. Nejde pouze o Hanoj, jednu partnerskou stranu ani jeden podepsaný či připravovaný dokument. KSČM hodlá spolupracovat se všemi komunistickými a levicovými stranami ve světě. Planeta je tedy rozdělena přehledně. Kde se nachází komunista nebo levicová strana, tam vede alespoň jeden Rounův azimut. Českým komunistům se po vietnamské návštěvě podařilo vyřešit jeden z tradičních problémů zahraniční politiky: kam se orientovat. Odpověď zní všude.
První konkrétní zastávkou je Vietnam, kde se této představě dostalo příznivého přijetí. Tamní komunisté ocenili dlouhodobou podporu českých soudruhů a očekávají další posilování vztahů. Roun má tedy na cestu všemi azimuty alespoň jeden velmi spokojený výchozí bod. Memorandum má prohloubit spolupráci, média návštěvu náležitě zaznamenala a ministr zahraničí poskytl státnický lesk. Nové vedení KSČM může zahraniční politiku zahájit s pocitem, že v jednom azimutu to zatím funguje výborně.
Nová kapitola zahraniční politiky KSČM je otevřena
Komunisté na závěr nešetří ani historickým rozměrem celé cesty. Návštěva podle nich představuje „první krok k otevření nové kapitoly zahraniční politiky KSČM“ a položila základy širší mezinárodní spolupráce. Pětidenní cesta tedy nezůstala u schůzek, televizních kamer a připravovaného memoranda. Otevřela kapitolu. V politice se podobná literatura píše poměrně rychle, zvlášť když má autor k dispozici nejvyšší vedení, nejvyšší pocty a všechny azimuty.
Roman Roun tak z Vietnamu přivezl přijetí vyhrazené podle KSČM významným státníkům, pozornost hlavních médií, návrh memoranda, příslib hlubší spolupráce a zahraniční politiku bez světových stran. Komunistická strana Vietnamu navíc očekává, že nové vedení KSČM pomůže posílit vztahy mezi oběma zeměmi.
KSČM svůj výsledek označila za první krok k otevření nové kapitoly zahraniční politiky. Po pěti dnech v Hanoji mají kapitolu, teď ještě všechny azimuty.
