Andrej Babiš vytáhl na Vyškovsku do boje proti Janu Grolichovi téměř celý politický arzenál. Alena Schillerová brojila, Karel Havlíček pomáhal, Petra Absolonová se před kamerou věnovala kolonoskopii a ministr Igor Červený se pokoušel Grolicha zesměšnit tak usilovně, až mu zkomolil příjmení. Jenže ouha. Jihomoravský hejtman získal téměř šedesát procent hlasů a senátorské křeslo hned v prvním kole. Babišově chráněnce nepomohla ani vládní přesila. A Alenka? Ta má po týdnech pilné práce pořádné mrzeníčko.
Na Vyškovsku se odehrála malá politická tragédie. Ačkoli Andrej Babiš vyslal do boje proti Janu Grolichovi Petru Absolonovou, přibalil jí Alenu Schillerovou, Karla Havlíčka a další podpůrný personál z Ligy užitečných Babišových, voliči tento velkorysý dar neocenili. Grolich získal téměř šedesát procent hlasů a svou soupeřku vyřadil hned v prvním kole. Předseda Lidovců tak usedne v Senátu a ANO může začít hledat vysvětlení, proč ani společné úsilí premiéra, ministryně financí a dalšího vicepremiéra nestačilo na jednoho hejtmana v zelené kšiltovce.
Zejména Alena Schillerová si zaslouží zvláštní soustrast. Tolik politické energie, tolik horlivosti, tolik snahy vysvětlit veřejnosti, proč by Grolich neměl uspět. A výsledek? Kandidát, proti kterému brojila, si může chystat senátorskou kancelář, zatímco Schillerové zůstává růžová kalkulačka a nepříjemný úkol zadat do ní číslo blížící se šedesáti procentům. Ó jé, Alenko. Takové mrzeníčko. Andrej s Karlem se tolik snažili, Petrě pomáhali, kamery natáčely, politické celebrity se předháněly v podpoře a nakonec se z celé té slávy vyklubala jedna pořádná volební nakládačka.
Babiš přitom neponechal téměř nic náhodě. Proti předsedovi Lidovců stála kandidátka se zkušeností ze zdravotnictví, kterou podporovalo vedení nejsilnější vládní strany. Zdánlivě výborné předpoklady. Jenže ve volebním souboji se postupně začalo ukazovat, že největším nebezpečím pro Absolonovou nemusí být ani Grolich, ani Lidovci, ale ochota jejích politických patronů veřejně demonstrovat vlastní marketingovou tvořivost. Zatímco hejtman ze sebe před kamerou záměrně dělal kašpara, špičky ANO mu začaly dodávat konkurenční materiál. A na rozdíl od Grolicha k tomu nepotřebovaly ani scénář.
Alenka bojovala jako lvice. Výsledek připomíná přejetou hranolku
Alena Schillerová má s politickou zábavou bohaté zkušenosti. Českému národu se již představila jako hranolka, později slavnostně rozbalovala růžovou kalkulačku a pravidelně předvádí, že funkce ministryně financí nemusí být překážkou účasti v internetové estrádě. Tentokrát však dostala vážnější úkol. Pomoci porazit Grolicha. Její politický protivník totiž udělal něco, s čím se ve stranických marketingových laboratořích ANO obtížně pracuje. Místo obvyklého politického kázání se začal veřejně bavit na vlastní účet.
Grolichova předvolební kampaň měla notně nepříjemnou vlastnost. Protihráčům systematicky kradla pointy. S Pavlem Helanem natočil záměrně příšernou volební píseň, nasadil zelenou kšiltovku s nápisem TY HEJTMANE, pobíhal před kamerou, šklebil se, poslouchal rýpance do vlastní osoby a nakonec ho několik lidí popadlo a hodilo do Vltavy. Video se jmenovalo Nejhorší volební song ever. Politický marketing dostal neobvyklé zadání: natočit něco tak strašného, aby to bylo schválně strašné, a ještě přimět diváky, aby se tomu smáli.
Jenže Grolich věděl, co dělá. Jakmile totiž sám oznámíte, že jste natočili nejhorší volební píseň, výrazně tím zkomplikujete práci každému, kdo chce veřejnosti slavnostně odhalit, že jste natočili nejhorší volební píseň. Pro Alenu Schillerovou to musela být mimořádně nepříjemná komplikace. Grolichovi nebylo třeba shánět kostým hranolky, růžové rekvizity ani marketingového poradce, který mu poradí, jak správně působit lidově. Stačilo mu nasadit kšiltovku, vypadat jako potrhlý hejtman a nechat se hodit do řeky.
V ANO by podobná akce patrně vyžadovala několik porad, schválení komunikační strategie a následné vysvětlení premiéra, proč všechna média zase lžou. Grolich jednoduše skončil ve Vltavě, vylezl z ní a pokračoval v kampani. Účelová trapnost se změnila v marketingový nástroj. Schillerové přitom zůstala její vlastní sbírka internetových převleků, v níž hranolka patrně stále zaujímá čestné místo.
Přišel volební výsledek. Grolich téměř šedesát procent. Absolonová poražena. Babišova podpora nezabrala. Kdepak asi výrobce umístil tlačítko, kterým se takový výsledek vrací k přepočítání? Možná vedle procent, možná pod odmocninou. Pokud se nenajde, nezbude než začít hledat nový kostým. Hranolka zjevně na Grolicha nestačila.
Petra Absolonová a slavná kolonoskopická estráda
Zvláštní kapitolu volební historie si napsala také Petra Absolonová. Zdravotnice, která celý dosavadní profesní život věnovala zdravotnictví, mohla v kampani využít odborné zkušenosti, hovořit o problémech nemocnic, dostupnosti lékařů a zdravotní péči. Jenže když vám politickou propagaci přijde osobně vylepšit Andrej Babiš s Karlem Havlíčkem, obyčejné zdravotnické téma zřejmě nestačí. Je třeba přidat něco výraznějšího. Něco, co divák jen tak nedostane z hlavy.
Tak se zrodilo video, v němž Babiš, Havlíček a Absolonová společně pojednávají o kolonoskopii. Lékařském vyšetření, jehož význam pro prevenci rakoviny tlustého střeva je nepochybný. Jenže z odborného tématu se v jejich podání stala lascivní politická taškařice, při níž bylo možné obdivovat především odvahu všech tří účinkujících postavit se před kameru a považovat výsledný materiál za dobrý nápad.
Pro politické marketingové učebnice jde téměř o průlom. Dosud se kandidáti obvykle snažili voličům představit svůj program, osobní zkušenosti a představy o výkonu veřejné funkce. ANO objevilo možnost spojit senátní kampaň s intimními podrobnostmi lékařského vyšetření a přidat premiéra s vicepremiérem. Člověk si až říká, jaká škoda, že politické strany podobnou metodu neobjevily dříve. Volební spoty o státním rozpočtu by mohly využívat gastroskopii, důchodová reforma urologii a hospodářská strategie preventivní prohlídku prostaty. Karel Havlíček by jistě ochotně vysvětlil také technické parametry jednotlivých vyšetřovacích přístrojů.
Absolonová se ocitla v pozoruhodné situaci. Na jedné straně profesionálka se zkušeností ze zdravotnictví, na straně druhé politička, které nejvyšší představitelé vlastního hnutí pomáhají vytvářet předvolební podívanou na úrovni poněkud rozjařené besídky. Pokud mělo video přesvědčit občany o odbornosti kandidátky, bylo možné zvolit například vysvětlení významu preventivního vyšetření. Jestliže mělo pobavit, výsledná produkce otevřela otázku, zda se někteří autoři nesmějí vlastním nápadům podstatně více než publikum.
Největší půvab ovšem spočívá v personálním obsazení. Premiér Andrej Babiš, vicepremiér Karel Havlíček a senátní kandidátka Petra Absolonová. Tři političtí účinkující, jedna kolonoskopie a představa, že právě takhle se dobývá Vyškovsko. Člověk by skoro očekával, že po skončení natáčení někdo slavnostně otevře šampaňské a oznámí mimořádný úspěch stranického marketingu. Tak originální materiál totiž konkurence určitě nemá.
Grolich se mezitím nemusel příliš namáhat. K čemu složitě vymýšlet politickou satiru, když ji protivníci ochotně vyrábějí sami? Absolonové přivezli Babiš s Havlíčkem podporu, kamery a vlastní představu o humoru. Jenom ty hlasy se jaksi nedostavily v potřebném množství. Po sobotě tak lze konstatovat, že kolonoskopická osvěta nejvyšších představitelů ANO senátorské křeslo nezařídila.
To ještě Babiš netušil, že jeho veřejně dostupné video získá dalšího účinkujícího.
Premiér objevil krádež veřejného videa. Grolich mu dodal pachatele
Když lidovecká politička Marie Jílková zveřejnila sestřih záznamu podcastu Sorry jako, Babiš se ve Sněmovně rozčiloval, že mu video někdo ukradl. Drobná potíž spočívala ve skutečnosti, že šlo o veřejně dostupný materiál. Premiér však zjevně objevil nový druh vlastnictví. Veřejně zveřejněné video je sice veřejně zveřejněné, ale pokud se někomu nehodí, jeho další použití lze slavnostně označit za krádež.
Následně se objevil muž v černé mikině. Na hlavě kapuce, výraz odhodlaného operativce, úkol mimořádného významu. Jan Grolich se ve vlastní parodii vloupal do centrály ANO, aby nebezpečné video ukradl a zachránil Alenku, Andreje a Karla před další ostudou. Premiérova detektivní teorie tím konečně získala pachatele. Babiš mluvil o krádeži, Grolich mu velkoryse vyrobil zloděje. Kompletní servis.
Operace měla samozřejmě svá úskalí. Centrála ANO není žádné obyčejné skladiště. Číhají tam fotografie předsedy, stranické rekvizity a dokonce Karel Havlíček. Naštěstí pouze z kartonu, což výrazně snižuje riziko, že se tajná mise změní v několikahodinovou přednášku o českém průmyslu, energetice a hospodářských vyhlídkách. Papírový Havlíček má proti živému originálu jednu mimořádnou výhodu. Dokáže mlčet. Pro potřeby utajené operace vlastnost přímo neocenitelná.
Pan Kšiltovka tedy mohl nerušeně zachraňovat politickou konkurenci. Materiál bylo třeba získat, odstranit a zabránit další ostudě. Hnutí s premiérem, vicepremiéry, ministry, tiskovými mluvčími a marketingovým aparátem najednou dostalo nečekanou pomoc od předsedy Lidovců. Kdo by to byl řekl. Křesťanská láska k bližnímu dostala zcela nový rozměr. Grolich riskoval pověst kvůli tomu, aby Alenka s Andrejem nemuseli vysvětlovat vlastní video.
Taková služba by se měla ocenit. Možná děkovným dopisem, možná čestným členstvím v marketingovém oddělení ANO. Rozhodně by však Babiš neměl zapomenout, že právě jeho rozhořčení poskytlo Grolichovi scénář prakticky zadarmo. Stačilo vyslovit obvinění, přidat trochu fantazie a Pan Kšiltovka mohl vyrazit do akce. Jakmile premiér vyrobí z veřejného videa kriminální zápletku, jeho politický protivník nemusí vymýšlet nic převratného. Prostě ji natočí.
Volební kampaň tak získala pozoruhodnou dělbu práce. ANO dodávalo náměty, Grolich pointy. Babiš vytvořil detektivní případ, Havlíček posloužil jako kartonová překážka, Schillerová jako osoba ohrožená další ostudou a lidovecký předseda všechno zpracoval do internetové komedie. Účet za scénáristické služby se patrně nevystavoval. Přesto by se možná slušelo, aby Grolich po vítězství premiérovi alespoň poděkoval za spolupráci.
Ministr Červený objevil Grulicha, senátorní volby a Kelišovou v Bibli
Do protiútočného komanda se přihlásil také ministr životního prostředí Igor Červený. Jeho sněmovní vystoupení si zaslouží samostatné místo v dějinách politického divadla, protože málokdo dokáže v jediném projevu spojit útok na opozičního politika, nové volební názvosloví, biblická přikázání a postavu ze Slunce, seno, jahody. Červenému se to podařilo. A jako bonus ještě několikrát zkomolil Grolichovo příjmení.
Pan ministr totiž hovořil o Janu Grulichovi. Občas se opravil na Grolicha, ale původní varianta jej očividně přitahovala natolik, že se k ní vracel. Senátní volby mezitím obohatil o nové označení „senátorní“. Když potom přišla řeč na Bibli, vybavila se mu Kelišová a tři „otčenášky“. Zřejmě šlo o mimořádně moderní interpretaci křesťanské nauky, v níž se biblické přikázání potkává s českou filmovou komedií a Janem Otčenáškem.
Grolich z ministra udělal další epizodu svého internetového seriálu. Pan Kšiltovka v ní Červenému na dálku našeptával jednotlivé repliky a pokoušel se napravovat ministrovy přeřeky. Grolich tak nevystupoval jako uražený předseda opoziční strany, který žádá omluvu za zkomolení příjmení. Poskytl ministrovi fiktivního režiséra a proměnil jeho vystoupení v komedii, kterou by zřejmě žádný profesionální scenárista nenapsal. Byl by totiž obviněn, že publikum podceňuje.
Červeného kombinace Bible a Kelišové si navíc zaslouží pozornost z hlediska náboženských dějin. Duchovní literaturu obohatil o nové postavy, tři otčenáše proměnil v Otčenášky a Grolichovi doporučil, aby se zamyslel nad přikázáním nepokradeš. Zřejmě kvůli zločinnému využívání Sněmovny k předvolební propagaci. To všechno ve chvíli, kdy sám na půdě parlamentu věnoval pozoruhodnou část svého projevu Grolichově senátní kandidatuře. Ministr tím předvedl mimořádný talent. Odsuzovat volební propagaci a současně opozičnímu kandidátovi obstarávat další publicitu.
Jenže sobotní volební výsledky dodaly ministrovu vystoupení pointu, kterou nemohl čekat ani nejzlomyslnější autor politické satiry. Jan Grolich totiž nebyl jediným úspěšným Janem. Také Jan Grulich, kandidát TOP 09, získal senátorské křeslo hned v prvním kole. Červený se tak pokoušel zesměšnit Grolicha, opakovaně vyslovoval Grulicha a nakonec oba uspěli.
Takové štěstí se nepodaří každému. Jeden ministr, dva Janové a dvě senátorská křesla. Červený se patrně může začít ucházet o funkci čestného propagátora senátních kandidátů. Jen by si měl před dalšími volbami pořídit seznam jejich správných příjmení, aby omylem nepomáhal někomu úplně jinému. V případě Jana Grulicha se mu ostatně podařilo alespoň to, že jeho jméno opakovaně vyslovoval na parlamentní půdě, ačkoli původně hodlal útočit na Grolicha.
Pro Motoristy jde o pozoruhodný příspěvek ke koaličnímu marketingu. ANO bojovalo proti jednomu opozičnímu kandidátovi, ministr za Motoristy přidal jméno dalšího a sobotní výsledek oba poslal do Senátu. Grolich se může smát, Grulich rovněž. Igor Červený si zatím může dát tři otčenášky. A pokud mu to nepomůže, třeba si přečíst něco od Jana Otčenáška. Především by mu však prospělo naučit se správně jména lidí, které chce veřejně poučovat.
Liga užitečných Babišových vyrazila na lov. Kořist jí utekla do Senátu
Grolich ovšem nemusel čelit pouze Schillerové, Babišovi, Havlíčkovi a Červenému. Do souboje se zapojil také motoristický ministr Boris Šťastný, který objevil mimořádně nebezpečný jev české politiky. Tři židle. Grolich je hejtmanem Jihomoravského kraje, předsedou KDU-ČSL a kandidoval do Senátu. Šťastný z této kombinace vyvodil, že lidovecký předseda dává přednost kariéře před zájmy veřejnosti. Zřejmě existuje zvláštní motoristická tabulka, podle níž dvě funkce ještě představují veřejnou službu, zatímco třetí proměňuje politika v nenapravitelného kariéristu.
Problém nastal ve chvíli, kdy se ministrova metoda měla použít také na členy koaličního ANO. Hejtman a poslanec Kamal Farhan, další hejtman a poslanec Ladislav Okleštěk či jiní politici hnutí spojující několik veřejných funkcí představovali pro Šťastného výklad poněkud složitější. Ministr si však dokázal poradit. Zaměřil se na Grolicha. Jeho koaliční kolegové totiž zřejmě sedí na židlích, které se podle motoristického účetnictví nepočítají.
Ostatně celý tento sněmovní výklad o politickém nábytkářství měl jednu citelnou slabinu. Zatímco Šťastný vysvětloval, kolik funkcí by Grolich neměl zastávat, lidovecký předseda pokračoval v kampani a voliči měli možnost posoudit, zda jim tři židle skutečně vadí. V sobotu dostal ministr odpověď. Téměř šedesát procent hlasů Grolichovi a senátorské křeslo bez nutnosti druhého kola.
Babišův politický soubor tak předvedl neobvykle pestré repertoárové představení. Schillerová obstarala předvolební rozhořčení, Havlíček se zúčastnil kolonoskopické estrády, Červený přinesl biblickou Kelišovou, Šťastný nábytkářskou kontrolu veřejných funkcí a Babiš celé produkci dodal premiérskou záštitu. Proti nim stál Grolich, který si na hlavu nasadil zelenou kšiltovku a dovolil několika lidem hodit se do Vltavy.
Jistě, senátní volby se nerozhodují pouze podle internetových videí. Grolich jako jihomoravský hejtman vstupoval do souboje se známým jménem a zkušeností z vedení kraje. Právě proto ovšem celá Babišova předvolební ofenziva získala tak mimořádně komický rozměr. ANO nepotřebovalo porazit neznámého začátečníka, ale výrazného regionálního politika, který své soupeře dokázal proměnit v účinkující vlastního satirického pořadu. Čím více se někteří představitelé vládního tábora snažili dokázat, že Grolich je směšný, tím více materiálu mu nabízeli k dalším vtipům.
Největší smůlu má Petra Absolonová. Namísto toho, aby zůstala hlavní tváří vlastní kandidatury, se v části kampaně ocitla v záři reflektorů namířených na Babiše, Havlíčka a jejich představení. Její zdravotnická zkušenost tak získala konkurenci v podobě dvojsmyslů o vyšetření střev. Nejspíš by bylo bývalo praktičtější nechat ji mluvit o zdravotnictví a politické celebrity poslat na chvíli od kamer. Jenže právě tady se marketingové oddělení ANO zřejmě rozhodlo veřejnosti názorně předvést, jak dokáže premiér pomáhat vlastní kandidátce.
Výsledek byl přinejmenším poučný pro všechny příští uchazeče o politickou podporu. Pokud vám Andrej Babiš nabídne společné natáčení s Karlem Havlíčkem, bylo by možná rozumné nejprve zjistit, zda se bude hovořit o politice, nebo o kolonoskopii. A jestli se objeví Alena Schillerová s kalkulačkou, raději si připravit vlastní výsledkovou tabulku.
Alenka má mrzeníčko, Andrej debakl a Grolich mandát
Sobotní večer přinesl odpověď na otázku, kolik členů vládní sestavy je zapotřebí k porážce jednoho hejtmana. Na Vyškovsku zjevně nestačili premiér, ministryně financí, vicepremiér, ministr životního prostředí ani podpůrné výstupy dalších politiků. Grolich zvítězil v prvním kole a Babišovi zůstala nepříjemná skutečnost, že jeho kandidátka neuspěla navzdory podpoře nejvyšších představitelů hnutí.
Pro Alenu Schillerovou musí být zvláště bolestné, že Grolich nezvítězil nějakým těsným rozdílem, při němž by bylo možné dlouze rozebírat několik ztracených hlasů. Téměř šedesát procent představuje výsledek, který se na růžové kalkulačce jen obtížně zamaskuje. Člověk může zkusit jiný displej, přelepit některé číslice nebo kalkulačku slavnostně znovu rozbalit. Senátorský mandát tím ovšem nezmizí.
Babiš mezitím může svolat poradu. Havlíček připraví obsáhlou prezentaci, Schillerová přinese kalkulačku a někdo možná navrhne, aby se příští kandidátka natáčela raději sama. Igor Červený by mohl být přizván také, pokud se podaří zjistit, zda má dorazit kvůli Grolichovi, nebo Grulichovi. Pro jistotu by bylo vhodné napsat obě příjmení na tabuli. A Boris Šťastný by mohl spočítat židle, aby se účastníci náhodou nedopustili další politické kumulace.
Kandidátka ANO každopádně senátorkou nebude. Andrej Babiš na Vyškovsku utrpěl porážku, Alena Schillerová nedokázala Grolichovi zabránit ve vítězství a ministr Červený může znovu přemýšlet nad třemi otčenášky. Zato dva Janové, Grolich a Grulich, mají jasno. Oba získali senátorské mandáty v prvním kole.
Grolichovi voliči vystavili vysvědčení nejen jemu, ale také úsilí protivníků. Pro Babišův tábor je to výsledek, který se bude vysvětlovat mnohem hůře než veřejně dostupné video označené za ukradené. Pan Kšiltovka může oslavovat. Petra Absolonová se do Senátu nepodívá, přestože jí přišli pomoci premiér s vicepremiérem. Igor Červený pomohl alespoň rozšířit povědomí o příjmení Grulich, Schillerové zůstal z celého předvolebního tažení nepříjemný výsledek. Takové mrzeníčko, Andrej s Karlem se přitom tolik snažili.
