Premiér Andrej Babiš představil v pravidelném nedělním videu další převratný objev politické matematiky Hotentálie. Hnutí ANO sice v Praze utrpělo podle vlastního předsedy totální propadák, jedenáct ze třinácti senátních kandidátů postupujících do druhého kola skončilo na druhém místě a předvolební představy stranických marketérů dostaly na řadě míst nepříjemnou srážku s realitou, jenže vítězem je samozřejmě ANO. Babiš se navíc pochlubil sedmi ženami mezi postupujícími, objevil muže, kteří údajně postoupili přímo do prvního kola, a nakonec oznámil, že nebude občanům vykládat pohádky.
Český jazyk si při premiérově vystoupení vzal raději volno, gramatika odešla bez rozloučení a větná skladba se rozhodla neriskovat další setkání. Hotentálie dostala nový volební systém, v němž se první kolo koná i po ukončení, druhá místa se počítají do vítězství a pražský debakl představuje pouze drobnou estetickou vadu jinak skvělého výsledku. Národní volební úřad by měl patrně přestat sčítat hlasy a začít přepisovat premiérova nedělní videa. Vítěz by byl známý předem, na nesprávné výsledky by se vůbec nemuselo čekat.
Babiš po volbách nastoupil před kameru s odhodláním vysvětlit občanům, že skutečný výsledek není to, co viděli na volebních tabulích, ale to, co jim nyní oznámí předseda ANO. Začal senátními volbami a hned předvedl geograficky, časově i jazykově pozoruhodnou cestu do minulosti. „No a samozřejmě senátní volby. Hnutí ANO postoupilo do druhého kola třináct našich kandidátů. No a do prvního kola, to je velice zajímavá informace pro vás, možná, postoupili přímo samí muži. Představte si,“ prohlásil premiér. Taková představa vyžaduje určité úsilí. První kolo právě skončilo, dodatečný postup do něj představuje výkon, který zatím nezvládají ani nejvyspělejší volební demokracie. Babiš nepotřebuje stroj času. Má nedělní video, ve kterém lze dle potřeby cestovat mezi jednotlivými koly, zaměňovat postup s přímým zvolením a nakonec divákům doporučit, aby si celý ten úkaz představili. Česká gramatika se přitom pokusila premiérovi ještě u slov „hnutí ANO postoupilo do druhého kola třináct našich kandidátů“ připomenout existenci podmětu a přísudku, leč marně. Po úvodním střetu raději vyklidila pole a ponechala předsedu, aby si větné členy rozestavěl podle aktuálních potřeb hnutí.
Senátní matematika však doznala pokračování. „A za nás postoupilo do druhého kola sedum žen. Z toho, z těch třináct, máme dva kandidáty, který postoupili z první pozice a jedenáct z druhé pozice,“ vypočítával svérázným jazykem předseda ANO. Výsledek je to skutečně pozoruhodný. Ze třinácti postupujících kandidátů ANO jich jedenáct skončilo za někým jiným, což by v některých poněkud méně vyspělých zemích mohlo budit podezření, že soupeři získali více hlasů. Hotentálská matematika podobné přízemní otázky odmítá, premiérova čeština jí ochotně sekunduje v obratech, jako jsou „Dva kandidáty, který postoupili, sedum žen a z těch třináct.“ Jazyková poradna by při takové koncentraci gramatické tvořivosti měla vyhlásit mimořádné volno a požádat o příplatek za rizikové pracoviště. Druhé místo je přece také místo a jedenáct druhých míst vytváří při správném sečtení tak mohutnou hromadu úspěchů, že dva kandidáti postupující z první pozice mohou téměř překážet. Premiér by jim měl doporučit trochu skromnosti. Vždyť ANO podle jeho nedělního výkladu dokáže zvítězit i bez toho, aby bylo první.
Babiš ovšem při senátní inventuře objevil ještě jednu přednost. Sedm žen mezi třinácti postupujícími kandidáty hnutí ANO. Zastoupení žen v politice je bezpochyby důležité téma, jenže premiérova práce s ním připomínala okamžik, kdy marketingové oddělení objeví novou kolonku v tabulce a okamžitě z ní vyrobí historický úspěch. Hnutí má sedm postupujících žen, zatímco v prvním kole podle Babišova poněkud zamotaného vyjádření uspěli přímo muži. Premiér vytvořil nový feministický model. Muži dostali první kolo, ženy druhé, přičemž Andrej Babiš oběma skupinám poskytl laskavé vysvětlení, jak mají chápat význam tohoto rozdělení. Volební analytik by patrně chtěl znát také výsledky konkrétních obvodů, programy kandidátů a rozdíly v počtu hlasů. Hotentálský analytik vystačí se „sedum“. Ústav pro jazyk český by si ovšem měl poznamenat, že premiérova číslovka nepodléhá běžným pravidlům. V Hotentálii zřejmě neexistuje sedm, ale sedum, stejně jako volební neúspěch, jen vítězství na méně výhodné pozici.
„Sedum“ žen a jeden velký zachránce Senátu
Babiš se nespokojil s pouhým oznámením, že ANO vyslalo do druhého kola sedm kandidátek. Rozhodl se z celé věci udělat výzvu, kterou by při troše fantazie mohl přednést na mimořádném sjezdu Hotentálského ženského hnutí. „Pokud to mám říct na placato, tak volte naše ženy, protože my přece chceme, aby měly zastoupení v senátu. Máme tam skvělou Janu Mračkovou Vildumetzovou, takže budeme rádi, když přídete a budete volit naše kandidáty do senátu,“ prohlásil. Dosavadní existence senátorek z jiných politických stran se v této úvaze ocitla jaksi mimo záběr. Podstatné není to, aby v horní komoře Parlamentu seděly ženy, nýbrž ty s legitimací ANO. Jen jejich příchod totiž představuje ten správný druh ženského zastoupení, který český Senát doposud postrádal. Premiér navíc při svém projevu velkoryse dopřál češtině další odpočinek. V Hotentálii se totiž nechodí k volbám, ale „přídete“, Senát se píše podle okamžité nálady, věty se mohou skládat prakticky libovolně. Hlavní je, aby volič pochopil, koho si předseda přeje vidět v horní komoře.
Šéf ANO si navíc vystačil s jednoduchou politickou rovnicí. Žena kandiduje za ANO, a proto je její zvolení součástí velkého zápasu o zastoupení tohoto pohlaví v Senátu. Program, postoje, zkušenosti nebo výsledek prvního kola ustoupily ženství, které Babiš s viditelným potěšením objevil u sedmi kandidátek. Kdyby stejnou logiku použil při sestavování hospodářské strategie, mohl by se pochlubit sedmi podnikatelkami a oznámit, že tím byla vyřešena konkurenceschopnost české ekonomiky. Česká politologie ostatně ještě nezná žádnou jinou metodu, při níž lze ze sedmi kandidátek vytvořit důkaz výjimečnosti celého hnutí bez jediného dalšího argumentu. Hotentálie by si na ni mohla požádat o patent, nejlépe včetně premiérovy zvláštní gramatiky. Podobný intelektuální výkon by se neměl šířit bez ochrany autorských práv.
Největší pozornost ovšem zaslouží Babišova schopnost proměňovat politický neúspěch v triumf, aniž by potřeboval změnit jediný volební lístek. Jedenáct druhých míst je pro předsedu hnutí ANO natolik zajímavým výsledkem, že okamžitě začal mobilizovat veřejnost pro druhé kolo. Samotný fakt, že do něj většina kandidátů ANO vstupuje ze druhé pozice, by mohl být důvodem k určité opatrnosti. Premiér však místo opatrnosti předvedl tradiční jistotu, že jeho hnutí patří mezi vítěze téměř každé události, které se politicky účastní. V této disciplíně se s Babišem soutěží obtížně. Když ANO skončí první, je to vítězství. Když skončí druhé, jde o nadějné vítězství. Když skončí čtvrté, musí se zamyslet, ale celkově vyhrálo. A pokud by se jednou neumístilo vůbec, mohlo by předsednictvo oznámit alespoň vítězství nad očekáváním, že se neumístí. Podobná matematika má oproti běžnému počítání jednu nespornou výhodu. Není potřeba žádný výsledek opravovat, pokud lze dodatečně opravit jeho význam.
Právě zde se nabízí velká příležitost pro modernizaci českého volebního systému. Vítězství by se nadále nemuselo určovat podle počtu hlasů, ale podle toho, kolikrát Andrej Babiš při nedělním vystoupení použije sloveso vyhrát. Obecní a senátní komise by ušetřily hodiny práce, Český statistický úřad by mohl uzavřít oddělení volebních výsledků a občané by měli jistotu, že alespoň jedna politická strana neodejde od žádného hlasování s prázdnou. Zatímco jiné subjekty musí své výsledky vyhodnocovat, ANO má výhodu zkušeného předsedy, který rozpozná vítězství dokonce i tam, kde volební tabulka hlásí čtvrtou příčku. Některým politikům stačí získat více hlasů. Babišovi stačí získat mikrofon. Pakliže některé sloveso odmítne poslouchat, předseda ho jednoduše přemístí do jiné věty, stejně jako přesouvá kandidáty mezi volebními koly.
Praha je totální propadák, ale jinak jsme vyhráli
Nejhezčí část nedělního výkladu ovšem přišla ve chvíli, kdy se premiér rozhodl spojit sebereflexi s vlastním vítězoslavným prohlášením. „Samozřejmě hnutí ANO se musí zamyslet nad tým výsledkem, i když sme vyhráli, ale není to o tom, že když máte značku, že všechno je skvělé,“ oznámil Babiš. A pak přišla Praha. „Ano, Praha je pro nás totální propadák, ale je jasně vidět, že pokuď máme komunální politiky, kteří makaj, kteří mají skutečně tah na branku, tak vyhrajou. A dokonce maj více hlasů než minulé volby,“ pokračoval. Hotentálie tím dostala oficiální definici volební sebereflexe. Nejprve si přiznáte, že musíte přemýšlet. Potom připomenete, že jste vyhráli. Následně uznáte totální propadák a nakonec vysvětlíte, že tam, kde kandidáti skutečně makají, vyhrávají. Čeština mezitím poslušně poskytla předsedovi všechny myslitelné úlevy. Nad tým výsledkem, pokuď, makaj, maj. Písmena se z premiérových vět ztrácejí skoro stejně spolehlivě jako hlasy ANO v Praze. Pro hlavní město z toho ovšem vyplývá nepříjemná otázka. Co tam ti nešťastníci celé týdny vlastně dělali?
Pražské ANO skončilo čtvrté, přičemž Babiš sám tento výsledek označil za totální propadák. Předchozí sobotní tisková konference ovšem nabídla zcela jiný typ sebereflexe. Premiér tam rozebíral nemocnice, vysoké školy, Invalidovnu, Pražský okruh, bezdomovce a údajnou systematickou nenávist, kterou vůči němu mají v hlavním městě budovat také Novinky a Seznam Zprávy. V neděli se již dostal k závěru, že tam, kde komunální politici ANO skutečně makají, vítězí. Pokud by se tedy obě Babišovy úvahy spojily, vznikne hotová diplomová práce z hotentálské politologie. Praha nenávidí Babiše, novináři nenávist pěstují, vláda Pražanům financuje veřejné instituce, ale místní ANO skončilo čtvrté, protože vítězí pouze politici s tahem na branku. Těžko si představit propracovanější vysvětlení, které by zároveň nevyžadovalo nic konkrétního vysvětlovat. Českému jazyku by při obhajobě takové práce patrně nezbylo než požádat o azyl v některé zemi, kde ještě platí pravidla větné skladby.
Předseda ANO zjevně nechtěl zůstat u pražské katastrofy a rychle přešel k městům, v nichž měl důvod k podstatně veselejší náladě. Zatímco Praha potřebuje zamyšlení, Opava a Plzeň poskytly premiérovi příležitost k oslavě. Následoval tradiční pohled do papírů, aby se při veřejné pochvale nestalo, že některý úspěšný komunální politik přijde o správné jméno. „A to sou dva za nás, které bych chtěl zásadně pochválit: to je primátor Opavy, pan Navrátil,“ pronesl Babiš. „Historický výsledek, 37 procent, ano. A pan primátor Plzně, Zarzycký. Skvělý výsledek, poprvé sme vyhráli v Plzni,“ pokračoval. Zazněla tedy jména, čísla i pochvala, přičemž premiér tentokrát naštěstí nevytáhl žádnou další historickou stavbu, kterou by jeho vláda teprve hodlala postavit dvě stě let po dokončení. Česká větná skladba se ovšem ani zde nedočkala návratu do zaměstnání. „A to sou dva za nás, které bych chtěl zásadně pochválit“ je konstrukce, při níž podmět, přísudek i vedlejší věta dostaly zřejmě pokyn, aby se seřadily podle stranické hierarchie. Hlavně neodporovat předsedovi.
Babiš potom sestavil rovnou celou vítěznou mapu. „Takže my sme vyhráli v šesti krajských městech, Karlovy Vary, Olomouc, Ostrava, Pardubice, Plzeň, Zlín,“ vyjmenoval. Konečně číslo, které bylo možné bez větších obtíží ověřit pouhým spočítáním prstů. Šest krajských měst, šest názvů a k tomu pražský propadák, který se do výčtu pochopitelně nevešel. Nedělní video tím dostalo formu politického zeměpisu, v němž premiér cestuje po republice od jednoho úspěchu k druhému a hlavní město raději objíždí širokým obloukem. Praha totiž neposkytla ani vítězství, ani vhodnou omluvu, pokud nepočítáme premiérovu předchozí teorii o systematicky budované nenávisti. V Hotentálii se s nepříjemnými městy zachází jednoduše. Nejprve jim připomenete, co všechno jim vláda platí, potom je označíte za totální propadák a nakonec je vynecháte ze seznamu úspěchů.
Sebereflexe začíná pochvalou a končí vládou
Babiš si přitom uvědomoval, že čtvrté místo v Praze nelze zcela přejít, a proto se rozhodl přednést ještě jednu lekci stranické odpovědnosti. „No ale samozřejmě dá se říct, že v Praze sme čekali určitě lepší výsledek a hnutí se musí zamyslet, protože je to důležité, důležité pro nás všechny. Ale i pro vás, abystě věděli, jak na tym přemýšlíme. A nebudu vám vykládat ňáké tady pohádky,“ ujistil premiér veřejnost. Poslední věta by si zasloužila slavnostní zápis do dějin politické ironie. Muž, který o několik minut dříve vysvětloval postup mužů do prvního kola po jeho skončení a vítězství hnutí při současném přiznání totálního pražského propadáku, se rozhodl občanům oznámit, že jim rozhodně nebude vyprávět pohádky. Česká syntax mezitím ztratila kontakt s rodným jazykem a při slovech „abystě věděli, jak na tym přemýšlíme“ patrně definitivně opustila republiku. Hotentálie totiž nepotřebuje spisovnou češtinu, pokud má vlastního premiéra, který dokáže vytvořit gramatický útvar dosud nezařazený do žádné jazykové rodiny. České děti by měly dostat nové vydání čítanky. O dvanácti měsíčkách, sedmi ženách, jedenácti druhých místech a třech letech nepřetržitého vládního štěstí.
Premiérova představa sebereflexe má ovšem jednu značnou výhodu. Nikdo kvůli ní nemusí odcházet z funkce, přiznávat chyby v kampani ani veřejně vysvětlovat, proč hnutí nedokázalo v Praze dosáhnout lepšího výsledku. Stačí oznámit, že se ANO zamyslí, a následně přejít k něčemu příjemnějšímu. Předsedova slova o tom, že mít známou značku ještě neznamená mít automaticky úspěch, by přitom mohla být začátkem skutečné úvahy o místních kandidátech, politickém programu nebo kvalitě stranické práce. Jenže nedělní vyprávění místo toho pokračovalo dalšími úspěchy a nakonec i ujištěním, že bez ohledu na volební výsledky zůstává Andrej Babiš premiérem. Sebereflexe dostala přesně vymezenou pracovní dobu. Začala pražským propadákem a skončila ještě před okamžikem, kdy by se z ní mohly stát konkrétní závěry.
Zvláštní půvab má i Babišovo přesvědčení, že občané potřebují vědět, jak o výsledku ANO přemýšlí. Premiér tím téměř vyzval veřejnost k nahlédnutí do stranické analytické kuchyně. Návštěvník by patrně našel tabuli s nápisem VYHRÁLI JSME, pod ní Praha – totální propadák a vedle dva slavnostní portréty primátorů, kteří dostali pochvalu. V další místnosti by se třináct postupujících do Senátu rozdělovalo na sedm žen a šest mužů, přičemž jedenáct druhých míst by pracovníci označili za mimořádný příspěvek k volebnímu triumfu. Poslední oddělení by se věnovalo cestování časem, aby mohlo přesně vysvětlit, jak se postupuje přímo do prvního kola, které právě skončilo. Součástí expozice by jistě měla být také jazyková laboratoř, v níž se návštěvníci naučí, že sedm je sedum, přijdete je přídete, pokud se píše pokuď a gramatická pravidla jsou pouze nezávazným doporučením. Marketing by mohl celou expozici otevřít veřejnosti jako muzeum politického optimismu a mimořádných zásluh Andreje Babiše o rozvoj české lingvistiky.
Největší atrakcí by pochopitelně zůstal samotný předseda. Babiš totiž dokáže ve stejném vystoupení uznat neúspěch, vyhlásit vítězství a vzápětí občanům připomenout, že jeho vláda má před sebou ještě tři roky. Ve volebním štábu mohou zavládnout rozpaky, jednotliví kandidáti mohou skončit druzí a Praha může odevzdat ANO čtvrté místo, jenže premiérský úřad zůstává na svém místě. Politický svět tím získává pevný bod, kolem kterého se podle předsedovy nedělní filozofie mohou otáčet všechny ostatní volební výsledky. Starověcí astronomové měli Polárku, hotentálská politologie Andreje.
Vláda na tři roky, čeština na neurčito
Babiš po všech senátních výpočtech, krajských městech a zamyšlení nad Prahou připomněl skutečnost, která měla zřejmě celé nedělní vystoupení vrátit do bezpečnějších vod. „Ale my sme ve vládě a eště tři roky budeme a samozřejmě ve světě se dějí různé věci, ke kterým se dostanu. Ale ve vládě máme na prvním místě zdravotnictví,“ prohlásil premiér. Český jazyk si v tomto okamžiku definitivně sbalil kufry a oznámil odchod na neplacené volno. Předložky a spojky zůstaly na pracovišti bez dozoru, větné členy se rozutekly a přísudky začaly žádat o ochranu před dalším premiérským monologem. Zbytek gramatiky se uchýlil na Ústav pro jazyk český, kde se patrně horečně zjišťuje, zda lze větu opakovaně zahajovat slovem „ale“, aniž by její autor musel alespoň tušit, proti čemu vlastně odporuje. Babiš ovšem nepotřebuje větnou skladbu ani správnou výslovnost. Stačí mu jednoduchá jistota, že vláda zůstává jeho a další tři roky se bude nacházet přesně tam, kde si ji přeje mít. V Hotentálii se vlády neřídí podle volebních výsledků. Vlády trvají podle premiérova nedělního oznámení a český jazyk se smí vrátit z dovolené teprve po skončení natáčení.
Volební výsledek tím získal správnou institucionální perspektivu. Ano, Praha je propadák. Ano, jedenáct senátních kandidátů ANO vstupuje do druhého kola z druhé pozice. Ano, hnutí se musí zamyslet. Ale předseda sedí ve Strakově akademii a na svém místě hodlá setrvat ještě tři roky. Hotentálie proto může pokračovat v oslavě stability. Komunální voliči si mohou dovolit různé vrtochy, vládní kalendář však zůstává podle premiéra příjemně dlouhý. Česká gramatika si naopak žádný takový výhled dovolit nemůže. Po nedělním vystoupení jí hrozí, že za tři roky nebude mít kam nastoupit, protože premiér mezitím zavede vlastní jazykový systém, v němž budou všechna pravidla záviset na tom, zda právě vítězí ANO.
Přechod od pražského debaklu ke zdravotnictví je přitom téměř umělecký. V jedné chvíli se řeší výsledek komunálních a senátních voleb, ve druhé se předseda vrací k tomu, co jeho vláda označuje za hlavní prioritu. Jako kdyby restaurace dostala nepříznivou recenzi na oběd a majitel okamžitě oznámil, že kuchyň má především kvalitní zdravotní pojištění. Obě věci mohou být důležité, ale jejich spojení vyžaduje značnou fantazii. Babišovi však podobné tematické přesuny dlouhodobě nečiní potíže. Začne senátními kandidátkami, přes pražský propadák se dostane k šesti krajským městům a skončí u zdravotnictví. V Hotentálii neexistují odbočky. Pouze další témata, která ještě nestihl předseda veřejnosti vysvětlit. Českému jazyku přitom zůstává jediná útěcha. Premiér alespoň nemluvil o kolonoskopii, což lze po některých nedávných vystoupeních hnutí ANO považovat za mimořádnou úlevu.
Nedělní video završilo pozoruhodnou cestu od sebekritiky k sebeoslavě. Babiš přiznal pražský propadák, ale současně vysvětlil, že hnutí vyhrálo. Pochlubil se sedmi ženami a dvěma prvními místy, přestože většina senátních kandidátů ANO skončila v prvním kole druhá. Ocenil dva primátory, vyjmenoval šest krajských měst a nakonec připomněl tříleté vládní vyhlídky. Ani na okamžik přitom neztratil základní hotentálskou jistotu, že volební výsledky mohou být všelijaké, ale politické vyprávění musí skončit dobře. Ne proto, že se všechny události vydařily, nýbrž proto, že u mikrofonu stojí Andrej Babiš a poslední slovo má jeho nedělní kamera. Čeština sice utrpěla několik přímých zásahů, ale volební optimismus zůstal neporušen.
Závěrečné premiérovo ujištění o pohádkách by proto mohlo dostat významné místo ve stranickém archivu. „A nebudu vám vykládat ňáké tady pohádky,“ slíbil Babiš občanům poté, co je provedl světem vítězství, druhých míst, pražského propadáku a mužů postupujících do prvního kola. Bylo by nespravedlivé tvrdit, že jde o běžnou pohádku. V těch klasických totiž mívá vítězství jasné podmínky, první kolo předchází druhému a hrdina se obvykle musí o úspěch nějak zasloužit. Navíc bývají napsané česky, což je proti Hotentálii nepříjemná konkurenční výhoda. Hotentálská verze je podstatně velkorysejší. Vítězem může být i ten, kdo skončil druhý, propadák se vejde do celkového triumfu, sedum žen představuje mimořádný objev a největší jistotou celého příběhu zůstává muž, který jej vypráví.
