Plán na vznik nové špičkové nemocnice může být legitimní ambicí moderního zdravotnictví. Specializovaná a vysoce odborná péče má být koncentrovaná, kvalitní a dostupná. To je správný směr. Co však správným směrem není, je úvaha ministra Adama Vojtěcha, že uvolněná nemocniční lůžka jednoduše proměníme na léčebny dlouhodobě nemocných (LDN) nebo zařízení následné péče, a tím vyřešíme problém stárnoucí populace.
Česká republika stárne rychle. Rychleji, než stíhá pan ministr objevovat. Podíl lidí nad 65 let už dnes přesahuje pětinu populace a podle projekcí Českého statistického úřadu bude dál růst. Přibývá lidí s chronickými onemocněními, s omezenou soběstačností, s potřebou podpory v každodenním životě. To je realita, kterou nelze přehlížet.
LDN nejsou k dlouhodobému pobytu
LDN, stejně jako nemocnice následné péče, nejsou určená k dlouhodobému pobytu, jsou to zdravotnická zařízení. S jiným režimem, jinou filozofii, jiným cílem. Jsou určené k doléčení a zdravotní stabilizaci bez rozdílu věku pacienta. Přesto se z nich ovšem v praxi často stává náhradní řešení, protože u nás selhává systém sociálních služeb. Selhává už pár let, a kdyby vlády zhruba před 20 lety plánovaly budoucnost sociálních služeb, dnes bychom se nad tím tak nemuseli pohoršovat.
Mnozí lidé nezůstávají v LDN proto, ne že by potřebovali dlouhodobou zdravotní péči, ale proto, že nemají dostupnou terénní nebo pobytovou sociální službu. Kapacity terénních služeb jsou omezené, neformální pečující neumíme zaplatit a o místech v domově pro seniory si mnozí mohou nechat jen zdát.
Systém proto nechává člověka v nemocničním režimu, protože jiná možnost vlastně ani není! Náročnost práce v takovém zařízení a nedostatek personálu v nich rovněž není tím, co by bylo lidem upoutaným na lůžko ku prospěchu. Tohle opravdu není koncepce. To je nouzový stav.
Důstojnost lidí nelze zajistit tím, že člověka přesuneme z jednoho typu nemocničního lůžka na jiné, kde se navíc na změně zdravotního stavu nepracuje.
Jestli chceme reagovat na demografický vývoj odpovědně, musíme masivně investovat do terénních služeb, podpory pečujících rodin, odlehčovacích služeb a kvalitních, moderních pobytových sociálních služeb. Musíme propojit zdravotní a sociální systém tak, aby člověk nebyl doslova přehazován mezi resorty podle toho, kdo má zrovna volnou kapacitu.
Proměnit nemocnice na LDN bez jasné strategie dlouhodobé péče, znamená řešit strukturální problém administrativním přesunem lůžek.
ZDROJ: Konference Medidays
