Necelý den po zahájení volební kampaně na deštěm zmáčené pankrácké louce čeká občanské demokraty další důležitý moment. V pražském Cubex Centru se sejdou představitelé strany, členové stínové vlády, senátoři, poslanci, europoslanci i komunální politici, aby celý den řešili program, hodnoty a budoucí směřování ODS. Ačkoli je sobotní ideová konference oficiálně prezentována jako odborná debata o prioritách strany, ve skutečnosti půjde o mnohem víc než jen o další stranické setkání s časovým harmonogramem, úvodním slovem předsedy a sérií tematických panelů.
Občanští demokraté totiž stojí před úkolem přesvědčit veřejnost, že po odchodu Petra Fialy z čela strany, po volební porážce od Andreje Babiše a po postupném rozpadu projektu SPOLU dokážou nabídnout novou energii, jasný směr a především důvod, proč by se měli vrátit mezi nejsilnější politické subjekty v zemi. Situace přitom není jednoduchá. Průzkumy veřejného mínění přisuzují ODS podporu kolem čtrnácti procent a některé agentury už registrují vyšší preference hnutí STAN. Strana, která ještě nedávno vedla vládu, se tak ocitá v nepříjemné pozici politického subjektu, který má zkušenosti, strukturu, známé tváře i programové zázemí, ale zároveň hledá způsob, jak z toho všeho znovu vytvořit přesvědčivý příběh.
Sobotní konference má být rozdělena do tematických bloků odpovídajících stínovým ministerstvům. Už samotný program ukazuje, že ODS se chce prezentovat jako vláda v čekání. Dopoledne má patřit ekonomice, financím a infrastruktuře, kde vystoupí Jan Skopeček za finance, Pavel Drobil za průmysl a obchod a Jakub Stárek za dopravu. Následovat mají zahraniční věci a obrana s Janem Lipavským a Janou Černochovou, poté vnitřní bezpečnost, právo a správa státu s Martinem Červíčkem a Evou Decroix. Odpoledne přijde sociální oblast, zdravotnictví, vzdělávání, kultura a sport, tedy blok Renáty Zajíčkové, Štěpána Slováka, Jiřího Havránka, Martina Baxy a Karla Haase. Další část má spojit životní prostředí, zemědělství a rozvoj, kde vystoupí Radim Ivan, Jan Bureš a Petr Bendl. Samostatný prostor dostanou evropské záležitosti, v nichž se mají představit Veronika Vrecionová, Ondřej Krutílek, Alexandr Vondra a Petr Sokol. Závěr má být vyhrazen ideovému směřování ODS, kde vystoupí Martin Kupka, první místopředseda Tomáš Portlík, místopředseda Karel Haas a poslanec Petr Sokol. Už tento výčet naznačuje, že nejde o drobnou interní poradu, ale o pokus ukázat kompletní politickou nabídku. Jenže právě zde začíná hlavní paradox celé akce: strana svolává jednu z nejdůležitějších programových událostí roku, ale navenek ji prodává tak nenápadně, jako by se bála, že by si jí někdo mohl skutečně všimnout.
Po letech spojených se značkou SPOLU se ODS snaží znovu vysvětlit, kdo vlastně je. Někdejší koalice ODS, TOP 09 a KDU-ČSL dokázala v roce 2021 porazit Andreje Babiše, postavit vládu a na několik let vytvořit dojem, že česká pravice našla recept na vítězství. Petr Fiala tehdy propojil tři politické značky do jednoho volebního stroje, který dokázal oslovit voliče unavené Babišovým stylem politiky, chaosem kolem covidových let i konfliktem zájmů spojeným s Agrofertem. Jenže politické projekty se neudržují jen vzpomínkou na jedny vyhrané volby. Loňská porážka ukázala, že SPOLU ztratilo část své přitažlivosti, Babiš dokázal mobilizovat vlastní voliče a jednotlivé strany bývalé vládní koalice začaly znovu řešit vlastní přežití. V Praze dnes kandidují společně pouze ODS a TOP 09, zatímco lidovci si zvolili spolupráci s Prahou sobě a Zelenými. To je velmi výmluvný obraz. SPOLU už není samozřejmou střechou, pod níž se všichni schovají. ODS se proto musí vrátit sama k sobě a zároveň vysvětlit, proč by její samostatná značka měla být pro voliče zajímavější než široká koalice, která kdysi přinesla vítězství.
Martin Kupka tuto proměnu pojmenoval už krátce po svém lednovém zvolení do čela strany. Mluvil o nutnosti snížit zatížení práce v České republice, připravit reformu zdravotnictví a školství a vrátit do politiky témata, která podle něj v posledních letech ustoupila do pozadí. Ještě důležitější však byla věta, kterou tehdy pronesl na adresu vlastní strany. „Sytě modrá je nejlepší popis pro další směřování strany,“ prohlásil. Tato formulace měla naznačit, že ODS nechce být jen jednou součástí širšího opozičního bloku, ale že se hodlá znovu profilovat jako samostatná pravicová síla. Jenže „sytě modrá“ politika je zatím spíše heslo než jasně čitelný příběh. ODS může opakovat slova o nižších daních, menším státu, odpovědném hospodaření, podpoře podnikání, ochraně soukromí a západní orientaci země, ale to samo o sobě nestačí. Tato témata stranu provázejí od jejího vzniku. Otázka nezní, zda je ODS má v programu. Otázka zní, zda je dokáže přeložit do současného jazyka, spojit s konkrétními problémy lidí a nabídnout je způsobem, který nepůsobí jako interní seminář pro dlouholeté členy.
Právě zde měla pomoci stínová vláda, kterou občanští demokraté představili už v březnu. Tehdy bylo řečeno, že v jejím čele stojí Martin Kupka, vnitro má pod taktovkou Martin Červíček, obranu Jana Černochová, spravedlnost Eva Decroix, finance Jan Skopeček, zahraničí Jan Lipavský, průmysl Pavel Drobil, dopravu Jakub Stárek, zemědělství Petr Bendl, školství Renáta Zajíčková, zdravotnictví Štěpán Slovák, kulturu Martin Baxa a další resorty ostatní známé tváře ODS. Kupka tehdy zdůrazňoval, že občanští demokraté jsou připraveni převzít odpovědnost a že v opoziční práci budou přinášet konkrétní návrhy řešení, bránit nesmyslům vlády Andreje Babiše a ukazovat lidem cestu k efektivnějšímu fungování státu. Vypadalo to jako jasný pokus postavit proti Babišovu kabinetu vlastní alternativu, nikoli pouze stranickou kritiku z lavic opozice. Jenže od března se ukázalo, že existence stínové vlády sama o sobě ještě nevytváří politickou dynamiku. ODS má jména, má funkce, má rozdělené resorty, má odborné zázemí, ale zatím se jí nedaří, aby tato konstrukce skutečně určovala veřejnou debatu. Prvním výraznějším návrhem bylo snížení spotřební daně na pohonné hmoty v reakci na růst cen po americko-izraelském útoku na Írán. Bylo to praktické téma, které se týká milionů lidí. Přesto nevyvolalo pocit, že ODS převzala iniciativu.
To je jeden z největších problémů současných občanských demokratů. Strana často nabízí věcný návrh, ale neumí z něj udělat politickou událost. Má zkušené politiky, ale málokdy kolem nich vzniká pocit pohybu. Má stínovou vládu, ale veřejnost ji nevnímá jako skutečný kabinet čekající na nástup k moci. Má programové dokumenty, ale ty se jen obtížně dostávají mimo stranickou bublinu. Má k dispozici témata, která by za normálních okolností měla pravici nahrávat: drahý stát, byrokracii, zadlužování, slabou digitalizaci, problémy školství, zdravotnictví i infrastruktury. Přesto většinu veřejné pozornosti dál určuje Andrej Babiš, případně jiné opoziční formace. ODS jako by často čekala, že politická vážnost vznikne sama od sebe tím, že se na pódium postaví lidé s funkcemi a představí rozumné návrhy. Jenže moderní politika tak nefunguje. Voliče nezískává jen ten, kdo má seznam opatření. Získává je ten, kdo dokáže vysvětlit, proč právě tato opatření patří do většího příběhu o zemi, o jejím směru a o konfliktu, který se právě vede.
Tento problém se naplno ukázal už při kampani pro podporovatele s heslem „Nestačí jen přihlížet“. Ta měla působit jako pokus otevřít ODS novým lidem, vytvořit širší okruh sympatizantů a přitáhnout k občanským demokratům energii mimo tradiční členskou základnu. Výsledek však vypadal spíše jako marketing z počátku století. Jednostránkový web s obecnými frázemi, výzvou k registraci a nabídkou zapojení působil až sterilně prázdně. Místo toho, aby člověk přišel na stránku a dozvěděl se, k jakému politickému zápasu se přidává, proč právě teď a proč právě s ODS, dostal hlavně možnost vyplnit formulář, být „blíž ODS“, dostávat informace, účastnit se debat a případně pomáhat s kampaní. To není mobilizace. To je databázový sběr kontaktů zabalený do jazyka občanského zapojení. Politika však není newsletter s modrým logem. Politika je konflikt, emoce, sázka, identita a pocit, že člověk není jen příjemcem stranických novinek, ale součástí něčeho, co má směr a sílu.
Právě tento starší příklad je pro sobotní konferenci klíčový. ODS dnes znovu mluví o idejích, hodnotách, programu a budoucnosti. Jenže pokud nedokáže vlastní programové akce komunikovat lépe než kampaň pro podporovatele, narazí na stejný problém. Strana se můžepsát Modrý kodex, pořádat tematické bloky, zvát stínové ministry a mluvit o moderním státě, ale pokud se k veřejnosti dostane jen slabý signál, výsledek bude podobný jako u podpůrného webu. Uvnitř bude snaha, navenek šum. Strana nepotřebuje další dokument, který si přečtou funkcionáři a komentátoři. Potřebuje přesvědčit lidi, že se v ní po Fialově éře skutečně něco pohnulo, že má nový tah a že je schopna mluvit jazykem současnosti.
Do stejného obrazu zapadá i páteční zahájení komunální a senátní kampaně. ODS vytáhla silná jména, mezi nimi mezinárodně uznávanou mezzosopranistku Dagmar Peckovou, která má kandidovat do Senátu v obvodu Praha 9. Představila také další kandidáty, komunální lídry a senátní osobnosti. Na papíře to nebyla slabá sestava. Právě naopak. Pecková je výrazná kulturní osobnost, kandidáti do Senátu zahrnují komunální politiky, odborníky, ředitele škol, lékaře, podnikatele i současné senátory. Jenže rozjezd kampaně působil nevýrazně. Strana sice představila heslo „Braňme normální Česko“, ale celá akce zapadla do stejného komunikačního problému jako mnoho předchozích výstupů ODS. Místo výrazné veřejné události, která by přitáhla pozornost a vytvořila dojem startu velkého politického zápasu, se zrodil další stranický moment, o němž se dozví hlavně ti, kdo už ODS sledují. Silná jména, slabý rozjezd. Tato formulace přesně vystihuje nejen páteční akci, ale i širší stav občanských demokratů.
Ještě ostřejší kontrast nabízí samotná ideová konference. Na stranickém webu sice existuje speciální sekce věnovaná konferenci a detailní program, ale běžný návštěvník hlavní stránky nemá pocit, že by ODS pořádala zásadní událost, která má rozhodnout o jejím dalším směřování. Chybí výrazná upoutávka, jasné navedení, silná vizuální pozvánka, jednoduchý důvod, proč by měl člověk sobotní akci sledovat. ODS přitom sama říká, že chce diskutovat o budoucnosti strany, programu a ideovém ukotvení. To by za normálních okolností měla být výkladní skříň nového vedení. Jenže veřejná prezentace působí spíše jako technická stránka k akci pro zasvěcené než jako politická událost, která má oslovit širší publikum.
Zvláštní je i situace kolem online přenosu. ODS avizuje možnost sledovat konferenci, ale ještě dvě hodiny před jejím začátkem nebylo zřejmé, kde přesně bude vysílání dostupné. Samozřejmě platí, že živé vysílání se nespouští před začátkem akce. To je technicky pochopitelné. Jenže v roce 2026 již není nic mimořádného na tom, že strana dopředu zveřejní aktivní odkaz na budoucí vysílání, kde se uživatel dostane na stránku přenosu a může si nastavit připomenutí. Právě takové detaily rozhodují o tom, zda politická komunikace působí moderně, nebo zda připomíná dobu, kdy se informace na web nahrávaly jako povinnost, nikoli jako součást kampaně. U strany, která chce mluvit o digitalizaci státu, je to zvlášť nepříjemný paradox. ODS chce občanům vysvětlovat, jak má moderní stát fungovat online, ale vlastní nejdůležitější programovou akci roku neumí na webu zabalit tak, aby ji běžný člověk snadno našel a sledoval.
Tady se vrací základní otázka identity. ODS může být stranou zkušených správců, kteří znají rozpočty, úřady, zákony a instituce. Může být stranou starostů, senátorů, bývalých ministrů a odborných garantů. To je její síla. Jenže tato síla se zároveň může změnit ve slabost, pokud z ní začne vyzařovat pouze provozní kontinuita, nikoli energie. V předchozích měsících už bylo vidět, že ODS má problém představit podporovatele jako spolutvůrce, nikoli jen jako roznášeče letáků a sdíleče stranického obsahu. Má problém představit stínovou vládu jako skutečný politický tah, nikoli jen jako tabulku jmen a resortů. Má problém udělat ze zahájení kampaně výrazný start, nikoli jen další akci pro stranické publikum. A nyní se ukazuje, že má problém i s tím, aby svou ideovou konferenci prodala jako zásadní událost pro budoucnost pravice.
Přitom politické okno pro ODS zcela uzavřené není. Andrej Babiš je znovu premiérem, hnutí ANO čelí sporům o střet zájmů, dotace, Agrofert, styl vládnutí i vztah k institucím. Menší vládní spojenci riskují ztrátu vlastní identity ve stínu dominantního partnera. Část veřejnosti hledá demokratickou protiváhu, která nebude jen protestovat, ale nabídne alternativu. Senát zůstává jednou z klíčových institucí, kde může demokratická opozice brzdit snahu vlády posouvat hranice vlastní moci. ODS tedy má prostor. Má i témata. Má také síť komunálních politiků, která jí dlouhodobě pomáhá přežívat i v těžkých dobách. Jenže prostor a témata samy o sobě nestačí. K návratu mezi nejsilnější strany je potřeba politická energie. Ta se nevytváří tiskovou zprávou ani programovou sekcí schovanou na webu.
Kupkův cíl dostat samostatnou ODS alespoň ke dvaceti procentům proto zní ambiciózně, ale nikoli nemožně. Problém je, že cesta k němu nevede jen přes Modrý kodex, tematické bloky a stínové ministry. Vede přes schopný marketingový tým a propracovanou marketingovou strategii. To se zdá, ODS doposud nepochopila. Volič nemusí znát všechny resortní garanty ani číst celý program konference. Musí se setkat s kvalitním výstupem, z něhož půjde jasně přečíst, proč má ODS smysl podporovat a hlavně volit právě teď. Strana musí umět prodat příznivci pocit, že občanští demokraté nežijí jen z minulosti, ale mají chuť znovu vyhrávat, jít do ostrých soubojů a především zastat se i těch, co se ne vlastním přičiněním ocitnou v nesnázích. Nejde o souboj v populistické rétorice, nýbrž schopnost prezentovat vize a výsledky srozumitelnou atraktivní formou bez otřepaných letitých frází. To současné ODS prozatím zoufale nejde. Zatímco například Starostové nebo Lidovci nabízejí na stránkách možnost přímého zapojení do voleb a možnost kandidovat za tyto subjekty, ODS na webu nic obdobného nemá. Přístupem tak připomíná uzavřenou sektu vyvolených shora.
Sobotní konference v Cubex Centru tak může být důležitým krokem, ale jen za jedné podmínky. Nesmí skončit jako další interní akce, po níž zůstane několik fotografií, pár citací, programový dokument a pocit, že uvnitř strany se něco odpracovalo. ODS potřebuje, aby z ní vzešlo srozumitelné sdělení pro veřejnost. Potřebuje říct, co znamená „sytě modrá“ politika v roce 2026. Potřebuje vysvětlit, proč její stínová vláda není jen seznam funkcí. Potřebuje ukázat, že podpora občanských demokratů není jen registrace do databáze, ale účast na politickém zápasu. Potřebuje dokázat, že „Braňme normální Česko“ není jen slogan do kampaně, ale skutečný příběh o tom, co chce strana bránit, před kým a jak.
Pokud se to podaří, může ideová konference představovat začátek nové etapy. Pokud ne, stane se pouze dalším dílem známého seriálu, v němž ODS připraví obsahově ambiciózní projekt, ale nedokáže ho proměnit v politickou sílu, což je dnes hlavní riziko občanských demokratů. Ne že by neměli program, výrazné osobnosti a témata. Riziko spočívá v tom, že to všechno dohromady stále nevytváří dojem lídra, která znovu dobývá politický prostor. Zatím příliš často vypadá jako strana, která se snaží spravovat vlastní dědictví, zatímco ostatní bojují o budoucnost. Sobotní konference má ukázat, zda se to může změnit. Způsob, jakým ji ODS zatím komunikuje, však bohužel naznačuje, že staré slabiny nezmizely. Jen dostaly nový program, nové pódium a nový název.
