Česká televize se pustila do sporu se svým bývalým moderátorem Václavem Moravcem kvůli konkurenční doložce. Generální ředitel ČT Hynek Chudárek oznámil Radě České televize, že veřejnoprávní televize vůči Moravcovi uplatnila smluvní sankce a zároveň mu zastavila další měsíční platby, které měly z doložky vyplývat. Moravec ale tvrdí, že doložka je podle jeho právníků neplatná, od České televize po rozvázání pracovního poměru nedostal ani korunu a Chudárek klame nejen veřejnost, nýbrž i Radu ČT. Celý spor se tak přelévá z pracovněprávní roviny do debaty o tom, jak Česká televize zachází s bývalými tvářemi, konkurenčními doložkami a penězi koncesionářů ve chvíli, kdy jedna z jejích nejvýraznějších osobností odešla budovat vlastní projekt.
Podle Chudárka Česká televize postupuje kvůli porušení konkurenční doložky, která měla Moravcovi po odchodu z Kavčích hor po dobu šesti měsíců omezit působení v audiovizuální oblasti. Moravec odešel z České televize v březnu a na konci května spustil vlastní placený web Moravec.cz. Právě to vedení ČT vyhodnotilo jako porušení sjednaného omezení. „Pokud došlo Václavem Moravcem k porušení, tak jsme uplatnili pokutu, která v této smlouvě je sjednána. To znamená, zesplatnili jsme tuto částku a zároveň jsme pozastavili výplatu těch měsíčních částek na základě opět dohody o konkurenční doložce,“ uvedl Chudárek na středečním jednání Rady ČT. Výši sankce neoznámil, pouze sdělil, že pokuta převyšuje částku, která měla být Moravcovi zatím vyplacena. Tím se však spor neuzavřel. Moravec odmítl Chudárkův výklad a zpochybnil samotný právní základ celé věci. Podle Moravce Chudárek prezentuje situaci způsobem, který neodpovídá realitě. „Pan Chudárek neměl co pozastavovat, protože konkurenční doložka předpokládá každý měsíc odesílání čestných prohlášení, což jsem nikdy neučinil, protože podle mých právníků je konkurenční doložka neplatná. Od ČT jsem po rozvázání pracovního poměru nezískal ani korunu, což je též zřejmé,“ řekl Moravec. Tato věta je pro celý spor klíčová. Česká televize tvrdí, že zastavila platby. Moravec tvrdí, že žádné platby nepřijal, protože sám neplnil mechanismus, který by je podle doložky spouštěl, a doložku považuje za neplatnou. Jinými slovy: ČT mluví o zastavené výplatě, Moravec o penězích, které od České televize nepřijal.
Moravec zároveň oznámil, že se na doporučení právníků obrátil na státní orgány, aby prověřily, jak Česká televize s konkurenčními doložkami pracuje a zda při tom efektivně nakládá s prostředky plátců televizních poplatků. Připomněl také, že na tuto oblast měla už dříve upozorňovat dozorčí komise ČT. Spor se tím dostává do citlivého místa veřejnoprávní televize. Konkurenční doložky u výrazných mediálních osobností mohou dávat smysl, pokud mají chránit konkrétní know-how a zabraňovat okamžitému přechodu přímé konkurenci. Jenže u veřejnoprávní instituce financované z poplatků zároveň platí, že každý takový závazek musí být obhajitelný, přiměřený a právně pevný. Jestliže se nyní bývalý dlouholetý moderátor ČT domnívá, že doložka neplatí, a zároveň tvrdí, že od televize nedostal ani korunu, nejde už jen o osobní spor s bývalým zaměstnavatelem. Jde o otázku, jak průhledně a odborně ČT uzavírá smlouvy s klíčovými lidmi.
Moravec v květnu spustil placený mediální projekt Moravec.cz, jehož součástí je několik formátů včetně nedělní politické diskuse Poledne s Moravcem. Právě nedělní polední čas je přitom symbolicky důležitý. V České televizi byl Moravec dlouhá léta spojen s pořadem Otázky Václava Moravce, který se vysílal právě v neděli a patřil k nejvýraznějším politickým diskusím v zemi. Po jeho odchodu veřejnoprávní televize pořad nahradila Nedělní debatou ČT. Moravec tak po odchodu z Kavčích hor nevstoupil do konkurenční televize, ale vytvořil vlastní placený projekt na internetu. Právě tato proměna mediální krajiny je na celém sporu možná důležitější než samotné právní tahanice kolem doložky. Výrazná tvář veřejnoprávní televize odešla mimo instituci, založila vlastní platformu a začala nabízet politickou publicistiku přímo předplatitelům.
Nové Moravcovo studio působí téměř jako vizuální metafora změny celého prostředí. Zmizelo ikonické pastelové studio České televize na Kavčích horách, kruhové uspořádání a sterilní televizní estetika, která byla s Otázkami Václava Moravce spojená dvě dekády. Nový pořad se vysílá z prostoru s cihlovými stěnami, civilnější atmosférou a menším institucionálním odstupem. Nejde již o nedělní rituál veřejnoprávní televize, ale placený obsah mimo velkou instituci. Právě to je pro část politické scény možná ještě dráždivější než samotná Moravcova osoba. Ukazuje se totiž, že novinář s dlouhodobou značkou může po odchodu z veřejnoprávního prostoru vytvořit vlastní platformu a zůstat relevantní bez toho, aby čekal na přidělený čas ve vysílacím schématu České televize.
Moravec dlouhé roky představoval přesně ten typ novináře, kterého populistická část politické scény nesnáší nejvíc. Nikoliv proto, že by ve vysílání zastával konkrétní ideologii, nýbrž proto, že politiky nutil odpovídat na nepříjemné otázky. To je dnes v politice postavené na sociálních sítích, vlastních podcastech, monolozích a livestreamových vystoupeních stále větší problém. Současní populističtí lídři nechtějí rozhovory, v nichž jim někdo skáče do řeči s daty, citacemi a připomenutím starších výroků. Chtějí vlastní pořady, vlastní kamery, vlastní publikum a prostředí bez oponentury. Konkrétně pro Andreje Babiše byl Moravec dlouhé roky symbolem opačného světa. Světa, kde politik nemá stoprocentní kontrolu nad otázkou, tempem ani závěrem.
Není proto náhoda, že Babišovi Moravec nedá spát ani po odchodu z České televize. Premiér se k němu vrátil i ve svém podcastu „Sorry jako“, kde zaútočil nejen na bývalého moderátora, ale nově i na placené podcasty a tvůrce nezávislého obsahu. Při propagaci nového dílu napsal: „Vítejte u dalšího dílu našeho podcastu Sorry jako, který vám stále nabízíme zcela zdarma, přestože je teď v módě si za něj nechat platit.“ Formulace působila jako laciné rýpnutí do tvůrců, kteří fungují na předplatném. Babiš tím chtěl naznačit, že zatímco ostatní si za práci nechávají platit, on nabízí svůj obsah zdarma. Jenže právě tato póza od miliardáře a předsedy vlády působí zvláštně. Babiš má za sebou aparát lidí, politické zázemí, obrovský dosah a minulost majitele mediálního domu. Tvůrci placeného obsahu naopak často fungují právě proto, že nechtějí být závislí na politických, firemních nebo veřejnoprávních strukturách.
Reakce pod Babišovým příspěvkem byly podle všeho ostré a posměšné. „Vy jste zdarma drazí,“ napsal jeden z komentujících. Jiný připomněl známou kauzu slovy: „Vrať 7,5 miliard.“ Další reagující upozornila, že i tvorba podcastů je normální práce, za kterou se platí stejně jako za jiné povolání. „Zároveň také žijeme v zemi, kde je v módě to, že je premiér placený z daní všech občanů, tuto parodii na podcast tedy platíme bohužel my všichni,“ napsala. Další komentář Babišovu poznámku shrnul ještě jedovatěji: „Nechte to i nadále zdarma, protože to jsou kecy k nezaplacení.“ Právě tyto reakce ukázaly, že část publika Babišovu hru na velkoryse bezplatný obsah příliš nebere. Zvlášť když jeho podcast není nezávislý mediální projekt, ale součást politického marketingu premiéra.
Babiš s Karlem Havlíčkem pak v podcastu vytáhli Moravce přímo. „Karle, víte, musíme říct divákom, že náš podcast je zdarma. Zdarma. A hlavně je pravdivý,“ prohlásil Babiš. „A víte, co by bylo zajímavé, že pokud někdo sleduje ty jiné podcasty za peníze, kolikrát to hnusné jméno Babiš tam odzní,“ pokračoval. Jen o chvíli později padlo jméno bývalého moderátora naplno. „No a jak se má Václav Moravec?“ ptal se Babiš. Havlíček mu odpověděl: „No vypadá to, že se má dobře. Žije tím startupem.“ Celá pasáž působila jako směs posměchu, zášti a nervozity z toho, že Moravec nezmizel, ale přesunul se jinam. Přestože už není součástí České televize, Babiš ho dál používá jako symbol médií, proti kterým rád útočí.
Kontext je důležitý i pro současný spor kolem konkurenční doložky. Na jedné straně stojí právní střet mezi Českou televizí a jejím bývalým zaměstnancem, na druhé politické prostředí, v němž se z Moravce stal terč lidí, kteří dlouhodobě útočí na veřejnoprávní média, novináře a kritickou publicistiku. Česká televize tvrdí, že postupuje podle smlouvy. Moravec, že doložka je neplatná a Chudárek podle něj klame. Do toho všeho premiér veřejně zesměšňuje placené mediální projekty a vrací se k Moravcovu jménu i po jeho odchodu z Kavčích hor. Výsledkem je spor, který přesahuje konkrétní pracovní smlouvu a zapadá do boje o podobu českého mediálního prostoru.
Hnutí ANO totiž dávno pochopilo, že útoky na média fungují jako politický nástroj. Když Andrej Babiš mluví o „prolhaných novinářích“, „kampaních“ nebo „aktivistech“, nevzkazuje tím jen něco konkrétním redakcím. Vytváří obraz nepřítele, proti kterému může mobilizovat vlastní publikum. Každý nepříjemný článek se v tomto modelu mění v útok. Každý investigativní text v manipulaci. Každá kritická otázka v důkaz zaujatosti. Václav Moravec do této logiky zapadá jako ideální symbol. Dlouhé roky vedl nejviditelnější politickou diskusi v České televizi a pravidelně konfrontoval politiky s fakty, dokumenty a staršími výroky. Právě proto se stal pro Babiše a jeho okolí postavou, k níž se opakovaně vracejí.
Současný spor s Českou televizí navíc přichází v době, kdy veřejnoprávní média čelí politickému tlaku, debatuje se o jejich financování, vládní politici stále častěji útočí na novináře a část výrazných tváří hledá nové cesty mimo tradiční instituce. Moravcova nová publicistika je v tomto smyslu víc než jen osobní projekt bývalého moderátora. Jde o test, zda může politická publicistika fungovat i mimo velké televizní struktury a zda jsou diváci ochotni za takový obsah platit přímo. Proto jsou Babišovy poznámky o placených podcastech výmluvné. Neútočí jen na cenu, leč na model nezávislosti, který se neopírá o politické publikum ani o státní instituci.
Spor nakonec může skončit u právníků, případně u soudu. Jenže Chudárkovo vystoupení před Radou ČT otevřelo i otázku, jak přesně veřejnoprávní televize podobné doložky uzavírá a zda je umí obhájit nejen právně, ale i veřejně. Pokud Moravec skutečně nevzal od ČT ani korunu, pak slova o pozastavených platbách budou muset být vysvětlena velmi přesně. Veřejnoprávní televize si v takovém sporu nemůže dovolit mlhu.
Pro Moravce je věc dalším potvrzením, že odchodem z České televize neskončil v klidném prostoru mimo politické boje. Babiš ho dál používá jako symbol. Česká televize s ním vede spor o konkurenční doložku, a nové studio se mezitím stalo viditelnou připomínkou toho, že česká politická publicistika se přelévá z velkých institucí do menších, předplatitelských a osobnějších formátů.
