Oto Klempíř se dokázal ztrapnit i den poté, co se ze strachu před další veřejnou ostudou vyhnul slavnostnímu zahájení karlovarského festivalu. Ministr kultury v pátek nepřijel, protože nechtěl údajně přenášet politické konflikty mezi filmaře, v sobotu už však do Varů dorazil, vytáhl společný záběr s Čestmírem Strakatým a pochlubil se příjemným setkáním se svým oblíbeným podcasterem. Z fotografie se snažil vytěžit dojem přátelského posezení se známým moderátorem, jenže Strakatý jeho sebeprezentaci rychle rozebral. Vysvětlil, že snímek obrazovky vznikl při videohovoru s ministrovou mluvčí kvůli opakovaně slíbenému rozhovoru, a připomněl, že Klempíř má co vysvětlovat.
Z nenuceného „fajn pokecu“, kterým se ministr chlubil, se rázem stala dokumentace novináře nahánějícího politika k rozhovoru.„Po delší době opět s mým oblíbeným podcasterem a to ve Varech. Díky za fajn pokec, Čestmíre!,“ připsal Klempíř ke snímku ze soboty. Text měl působit důvěrně, bezstarostně a téměř kamarádsky. Ministr, který se předchozí večer Karlovým Varům vyhnul, protože se údajně nechtěl stát středem pozornosti, se o několik hodin později s chutí vystavil na sociální síti vedle člověka s výrazným mediálním dosahem. Najednou se již nebál, že přítomnost člena vlády zastíní filmy, tvůrce nebo jubilejní ročník. Jakmile zmizel slavnostní sál, červený koberec a riziko, že jej kulturní veřejnost přivítá podobně jako návštěvníci Strážnice, zmizela také jeho starost o klid festivalu.
Strakatý ministrovu verzi nenechal viset ve vzduchu. „Rád k tomu doplním trochu kontextu. Fotka, respektive screenshot obrazovky, vznikla během videohovoru s mluvčí Oto Klempíře, kde mi byl znovu přislíben a potvrzen rozhovor, má být příští týden. Tak věřím, že tentokrát dopadne. Je o čem mluvit,“ uvedl. Několika větami tak z Klempířova údajného přátelského setkání udělal to, čím ve skutečnosti bylo: profesní kontakt spojený s přípravou rozhovoru, na který ministr zjevně nebyl schopen spolehlivě dorazit napoprvé. Dodatek „tak věřím, že tentokrát dopadne“ byl pro Klempíře podstatně horší než jakákoli dlouhá kritika. Naznačil, že politik, jenž se prezentuje jako komunikující a otevřený, už má za sebou nejméně jeden nesplněný slib.
Ministr si tak vedle ostudy ze Strážnice vyrobil ještě další. Na zahájení nepřijel, aby prý nevytvářel politické divadlo, ale v sobotu se pokusil využít známou tvář k vlastnímu obrazu přístupného a oblíbeného politika. Strakatého příznivci, odpůrci i lidé sledující vládní spor o veřejnoprávní média si příspěvku všimli a podcaster se okamžitě stal terčem nadávek. Klempíř následně začal vysvětlovat, že fotografie nepředstavovala politickou podporu, že lidé mohou stát na opačných stranách a přesto spolu normálně mluvit a že ho mrzí, co se proti Strakatému spustilo. Tvářil se, jako by netušil, že snímek ministra se známým moderátorem zveřejněný na politickém profilu bude mít politický význam.
Tohle překvapení může předstírat kdejaký nezkušený komunální politik, ne však člověk, který desítky let působil v reklamě, psal slogany, vytvářel kampaně a živilo ho přesné spojování obrazu s textem. Klempíř věděl, jaký dojem vyvolává označení „můj oblíbený podcaster“, stejně jako věděl, co znamená vložit příspěvek krátce poté, co se stal terčem kritiky za útěk ze zahájení festivalu. Potřeboval obrázek, který ho vrátí mezi lidi, kulturu a známé osobnosti. Strakatý mu posloužil jako kulisa. Jakmile se však ukázalo, že kulisa má vlastní hlas a veřejně popíše skutečný důvod kontaktu, Klempíř začal hasit následky. „Čestmíre, omlouvám se. Když jsem včera zveřejnil naši společnou fotku, nenapadlo mě, co se tím proti Tobě spustí. Fotku jsem zveřejnil já, ale nadávky a útoky teď schytáváš Ty. A to mě mrzí,“ zněla Klempířova omluva. Ministr poté vysvětloval, že se ve Varech normálně potkali, chvíli si povídali a snímek vznikl při videohovoru s jeho kolegyní. Tvrdil také, že nešlo o Strakatého příspěvek, politické gesto ani vyjádření podpory. Všechno, co uvedl až po kritice, přitom věděl už ve chvíli, kdy fotografii zveřejňoval. Přesto zvolil text, který profesní kontakt záměrně obalil přátelskou důvěrností a zcela zamlčel chystaný rozhovor.
Opoziční politik Matěj Hlavatý proto Klempířovu dodatečnou nevinnost odmítl jedinou přesnou větou. „Oto, ty nejsi hloupý. Dobře jsi věděl, s jakým úmyslem to děláš,“ napsal ministru kultury. Trefil tím podstatu celé věci. Klempíř není člověk, který náhodou něco nešikovně formuloval a teprve později pochopil dosah vlastního příspěvku. Je zkušený reklamní profesionál, který přesně ví, jak se vyrábí dojem, jak funguje blízkost známé tváře a jak lze z jednoho záběru vytvořit představu normálnosti, přijetí a společenského kontaktu. Když mu tento pokus Strakatý veřejně rozbil, ministr začal hrát roli překvapeného slušného člověka, který chtěl jen ukázat obyčejné setkání.
„Lidi jsou hrozní, no…,“ napsala ke Klempířově omluvě moderátorka Světlana Witowská. Narážela na výrok Petra Macinky, který po útocích vlastní vlády pravidelně objevuje špatnost veřejnosti, médií nebo kritiků. Klempíř používá stejný postup. Po vypískání ve Strážnici byli lidé burani ovlivnění vedrem a alkoholem. Po příspěvku se Strakatým se problémem stali uživatelé sociálních sítí, kteří obyčejné setkání proměnili v provinění. Ministr přitom v obou případech odmítl připustit vlastní odpovědnost. Ve Strážnici nezvládl nesouhlas publika, ve Varech využil cizí tvář pro vlastní propagaci a po kritice se začal tvářit, že za všechno mohou jiní.
Ještě o den dříve se snažil svou nepřítomnost na slavnostním zahájení obhájit úctou k filmařům a odkazu Václava Havla. „Slavnostní zahájení filmového festivalu ale není správným místem pro jejich řešení,“ napsal o politických sporech. Jeho údajná ohleduplnost vydržela přesně do soboty. Jakmile pominula chvíle, v níž by musel vstoupit před plný sál, mohl už se festivalem chlubit, fotografovat a využívat ho pro svůj profil, Karlovy Vary ani odkaz Václava Havla mu nevadily. To mu připomněla i další diskutující. „Takové to, když je huba jeden den plná Havla a druhý den se na něj zapomene,“ napsala ostře ministrovi kultury.
Klempíř po Strážnici dobře věděl, proč na zahájení nechce. Publikum tam jeho vystoupení odmítlo pískotem a bučením, na což reagoval řečmi o buranství, sprostotě, zášti, vedru a alkoholu. Vedení města jeho urážky návštěvníků odmítlo. O den později sklidil ještě tvrdší reakci Petr Macinka, kterému lidé skandovali, aby odešel. Ministr kultury si z této zkušenosti nevzal poučení, že politik musí umět kritiku unést. Vzal si z ní poučení, že je bezpečnější vynechat nejsledovanější večer a přijet až poté, co možnost dalšího veřejného ponížení klesne.
Témat má Klempíř dost. Jeho vláda chce zrušit televizní a rozhlasové poplatky, převést Českou televizi a Český rozhlas pod státní rozpočet a poskytnout jim přibližně o patnáct procent méně peněz, než mají po zvýšení sazeb. Ministr kultury se podílí na změně, která může vládě vytvořit každoroční finanční páku na média kontrolující politickou moc. Zároveň čelí kritice kvůli zvládání vlastního resortu, výrokům po Strážnici a útěku ze zahájení nejvýznamnějšího filmového festivalu v zemi. Strakatý tedy nepotřeboval ministra podporovat ani s ním pózovat pro přátelský příspěvek. Potřebuje ho dostat před mikrofon a nechat ho odpovídat.
Klempíř však udělal z profesního kontaktu další reklamní číslo a doplatil na to. Nejdříve se pochlubil „oblíbeným podcasterem“, poté Strakatý zveřejnil skutečný kontext a připomněl předchozí nedodržený slib. Následně se proti podcasterovi zvedla vlna urážek, ministr začal psát omluvy a vysvětlovat, že fotografie nic neznamená. Z jedné fotky tak během několika hodin vznikla další ukázka Klempířovy politické neschopnosti. Člověk, který měl desítky let rozumět komunikaci lépe než většina jeho kolegů, znovu nezvládl ani vlastní příspěvek.
Strakatý jej nesetřel nadávkou ani dlouhým komentářem. Stačilo mu popsat, že šlo o snímek z videohovoru s ministrovou mluvčí, při němž mu byl znovu slíben rozhovor. Klempířova pečlivě nalakovaná fotografie se okamžitě změnila ve svědectví o politikovi, kterého novinář musí opakovaně nahánět k mikrofonu. Ministr se chtěl pochlubit Čestmírem Strakatým. Nakonec se Čestmír Strakatý musel veřejně bránit tomu, co ministr z jejich kontaktu vyrobil.
Klempíř není hloupý. O to hůř pro něj vyznívá, že přesně věděl, co dělá.
