Vládní tábor po ankarské ostudě okamžitě spustil další pokus, jak prezidentu Petru Pavlovi přepsat realitu pod rukama. Když se Babišově vládě nepodařilo hlavu státu ze summitu NATO vyřadit, začala ji ponižovat. Když turecký prezident Recep Tayyip Erdogan Pavla pozval na neformální večeři lídrů, objevila se nová verze: prezident si pozvání údajně nezasloužil, ale vyprosil. Postaraly se o to Parlamentní listy s odkazem na anonymní zdroj „blízký Úřadu vlády“ a Liga užitečných Babišových se okamžitě chopila příležitosti. Poslanec Marek Novák z ANO přidal obvinění, že prezident může lhát, krást a dělat ostudu republice. Denis Doksanský přidal další posměšný výlev o trapném dožadování se účasti na večeři, smajlíky a radost z toho, že si českého chaosu všimla CNN. Z politické porážky vlády se tak má stát další potupa hlavy státu.
Základ celé historky je přitom slabý už na první pohled. Informace zveřejněná serverem má pocházet od člověka údajně „blízkého“ Úřadu vlády, tedy z prostředí, které je ve sporu s Hradem přímo namočené až po krk. Babišův kabinet nejprve s prezidentovou účastí na summitu nepočítal, pak mu ji musel po zásahu Ústavního soudu zajistit a nakonec sledoval, jak hostitelská země Pavlovi otevřela dveře na večeři lídrů. Pokud právě z okolí vlády následně vyletí anonymní verze, že prezident si pozvání vlastně vyžebral, nejde o neutrální informaci, nýbrž munici z jednoho zákopu. Normální politik by s ní zacházel opatrně, protože anonymní vládní zdroj v podobné věci nemůže být automaticky považován za svědka pravdy. Marek Novák ji však vzal jako dostatečný základ pro další video proti prezidentovi.
Novák si sice nechal na začátku alibi ve slově „pokud“, ale zbytek sdělení už postavil jako hotovou obžalobu. „Pokud je pravda, že prezident Pavel lže o způsobu pozvání od Erdogana na neformální večeři summitu NATO v Ankaře, je to těžce za hranou nejen dobrých mravů, ale především je to za hranou jakéhokoliv zástupce naší země,“ napsal. Taková formulace vypadá opatrně jen pro člověka, který nechce vidět její účel. Novák neříká, že věc je třeba ověřit, dokud o ní nebude mluvit. Říká publiku, že prezident může lhát a že by to bylo za hranou výkonu funkce. Podezření je vypuštěno, morální rozsudek připojen a odpovědnost přikrytá malým pojistným slovem.
Následně k tomu Novák přilepil ještě oblíbený příběh o zbrojařích. „Byl bych možná rád, kdyby se prokázalo, že dopis z Hradu, kde se píše o vyhrocených vztazích mezi prezidentem a vládou, je smyšlený, nicméně tlak zbrojařských společností prostřednictvím prezidentské kanceláře je v poslední době cítit téměř v každém hradním postoji. Tak uvidíme, kde pravda…,“ dodal. Důležité je slovo „cítit“. Ne prokázat a doložit. Cítit. Když poslanec nemá důkaz, stačí atmosféra a „zbrojařské společnosti“. Bez důkazu stačí náznak, že pravda teprve vyjde najevo. Do té doby se může prezidentovi podsunout cokoli, protože u části publika už dávno stačí jen nasměrovat prst k Hradu a dodat, že něco zapáchá.
Ve videu Novák přestal být opatrný ještě víc. „Prezident Pavel už skutečně neví, jak by ještě více poškodil Českou republiku,“ prohlásil. Poté připomněl údajné „vynucení“ účasti v Ankaře a navázal na tvrzení o večeři. „Teďka vyhlásil, že ho prezident Erdogan pozval na neformální večeři. Ale pravda je někde úplně jinde, protože Hrad požádal prezidenta Erdogana, aby se prezident mohl účastnit neformální večeře,“ tvrdil. Z anonymní verze se v jeho ústech stala „pravda někde úplně jinde“. Není tam opatrnost zákonodárce, který čeká na potvrzení, nýbrž tón horlivého straníka, jenž potřebuje nakydat špínu a dostat ji ven dřív, než ztratí účinek.
Nejhorší část přišla vzápětí. Novák tvrdil, že prezident poškodil Českou republiku už tím, že v údajné žádosti mělo být zmíněno napětí mezi vládou a Hradem. „Za to by se měl teda fakt stydět,“ dodal. Pak pokračoval: „Tak vedle toho ještě lže, že dostal pozvání. A kdo lže, ten krade. No, pane prezidente, máte to fakt blbý, ale jste ostuda České republiky, pokud je tohle pravda.“ Poslanec vládního hnutí tak na základě anonymní informace z prostředí blízkého vládě spojil prezidenta se lží, krádeží a ostudou republiky. Znovu přidal „pokud“, ale až po tom, co škoda byla hotová. Výrok už dávno splnil práci, pro kterou vznikl. Pavel má být v očích publika člověkem, který se doprošuje, lže a ještě u toho poškozuje stát.
Doksanský do stejné linky vstoupil méně vážně, o to ubožeji. „Jsme SVĚTOVÍ… Tak se to panu prezidentovi povedlo!!!“ napsal a radoval se, že si situace všimla americká CNN. Ta podle něj upozornila na přílet dvou českých speciálů s prezidentem a premiérem a spojila jej s obskurním vnitropolitickým sporem. Doksanský tuto zmínku podal jako Pavlovu ostudu, nikoli jako výsledek vládní války s hlavou státu, kterou rozpoutali Babiš, Macinka a jejich koaliční okolí. Dva speciály nejsou důsledkem prezidentovy existence. Jsou důsledkem toho, že vláda nedokázala po rozhodnutí soudu a před bezpečnostním summitem nastoupit do jednoho vlaku, natož do jednoho letadla. Doksanský ale nepotřeboval vysvětlovat, kdo konflikt vyrobil. Potřeboval se vysmát Pavlovi.
Jeho text o večeři ukázal stejnou metodu jako Novákův výpad, jen v posměšnějším obalu. „A to dodatečné pozvání prezidenta Pavla je majstrštyk. Prý se o něj zasloužil silný a účinný lobbing. Anebo trapné dožadování se účasti na večeři bylo protokolu tureckého prezidenta nepříjemné odmítnout a raději pozvánku navíc poslal, což činí situaci ještě trapnější,“ napsal Doksanský. Nabízí dvě možnosti a obě musí vést ke stejnému výsledku. Buď někdo lobboval, takže Pavel je trapný. Nebo turecký protokol nedokázal odmítnout, takže Pavel je ještě trapnější. Varianta, že hostitelská země pozvala prezidenta jako hlavu státu a bývalého vojenského šéfa NATO, se do příběhu nehodí. Předem určený viník nepotřebuje třetí možnost.
Doksanský pak dodal, že „ta ostuda pro ČR za to stojí, hlavně, že bude mít pan prezident zážitek a čárku za účast navíc“. Přidal také poznámku o milionech navíc za Pavlovu účast a o tom, že šetřit mají jiní, zatímco prezident musí reprezentovat. Znovu přitom zmizela vláda, která konflikt vyvolala, nechala dojít k Ústavnímu soudu, odletěla odděleně a ještě před cestou přes ministra zahraničí shazovala prezidentův program na večeře a fotografie. Doksanský účet za ostudu nevystavil lidem, kteří se pokusili Pavla ze summitu vyšachovat. Vystavil ho Pavlovi za to, že se vyšachovat nenechal.
Do příspěvku přidal i narážku na setkání s „odpudivou lidskou bytostí, s níž si již nechce podat ruku“, a čekání na reakci Donalda Trumpa, kterého označil za hlavní osobnost summitu NATO. Tady už nejde ani o bezpečnost, ani o diplomacii, ani o české zájmy. Je to škodolibé vyhlížení trapné scénky, v níž by prezident mohl být ponížen. Poslanec se neraduje z toho, že Česká republika může na summitu prosazovat jednotnou bezpečnostní pozici. Raduje se z možnosti, že se o českém sporu píše za oceánem a že by Pavlovi mohlo být nepříjemně. Pokud tohle má být vlastenecká politika, pak se vlastenectví v podání části vládního tábora mění jen ve zvratky těch, kterých by si bez stranické legitimace těžko kdo všiml.
Zapojení Karoliny Stonjekové, která je viditelnou tváří proruského dezinformačního kanálu Xaver Live a XTV, přesně zapadá do prostředí, v němž podobná historka funguje. Celá operace má navíc širší smysl než jednu ankarskou večeři. Petr Pavel nevyloučil kandidaturu v roce 2028 a Babišovo okolí už teď pracuje na tom, aby z něj postupně vyrobilo člověka podezřelého ze všeho. Jednou poškozuje republiku účastí na summitu, podruhé poslouchá zbrojaře, potřetí nerozumí politice, protože je voják, počtvrté si dožaduje večeře u Erdogana, popáté lže a podle Novákovy říkanky kdo lže, ten krade. Jednotlivé historky nemusí obstát. Mají se vrstvit. Mají zůstat jako pachuť. Za dva roky už nebude nutné dokazovat jednu konkrétní věc. Stačí opakovat, že kolem Pavla bylo přece pořád něco.
Marek Novák a Denis Doksanský v této práci nepůsobí jako politici, ale jako poslanecké prodlužovačky dezinformačního okruhu. Jeden nasadí vážnou tvář a mluví o dobrých mravech, lži, krádeži a ostudě republiky. Druhý se tváří jako internetový bavič a sype vykřičníky, smajlíky, „majstrštyky“ a radost z údajné světové ostudy. Rozdíl je jen ve stylu. Obsah je stejný. Prezident má být před veřejností zmenšen, znejistěn a pošpiněn. A když se později ukáže, že anonymní verze byla účelová nebo neúplná, oba mohou ukázat na slovíčko „pokud“ nebo na to, že pouze komentovali, co se objevilo ve veřejném prostoru.
Nejtrapnější na celé věci je, že právě Babišův tábor stvořil situaci, kterou teď používá proti Pavlovi. Kdyby vláda od začátku respektovala roli prezidenta, nebyly by dva speciály, mezinárodní pozornost k domácímu sporu ani nutnost řešit, kdo bude na které večeři. Kdyby Macinka nevysmíval prezidentovi fotografie a přátele, nevypadalo by Erdoganovo pozvání jako facka českému ministru zahraničí. Kdyby Babiš s Pavlem normálně komunikoval, nemuselo se o české účasti rozhodovat přes soud. Jenže to by vládní koalice musela snést, že prezident není podřízeným premiéra ani rukojmím Motoristů.
Nyní Liga užitečných Babišových narýsovala novou linku. Pavel nebyl pozván, prosil, není respektován, vnucuje se. Prezident nereprezentuje, dělá ostudu. Marek Novák to odříkal ve videu s větou „kdo lže, ten krade“. Denis Doksanský k tomu přidal „trapné dožadování se účasti na večeři“ a pobavené výkřiky o světové ostudě. Tak vypadá práce vládních poslanců, když jim anonymní zdroj z okolí vlády hodí do ruky použitelný kus špíny.
„No, pane prezidente, máte to fakt blbý, ale jste ostuda České republiky, pokud je tohle pravda,“ vzkázal Marek Novák. To poslední „pokud“ už na celé špinavosti nic nezachraňuje. Tedy ani to, že Liga užitečných Babišových je ostudou české politiky.
