Berenika Peštová z hnutí ANO se poslušně připojila k Babišovu tažení proti prezidentu Petru Pavlovi. Na sociální síti sdílela premiérovo tvrzení, že si vláda nepřeje prezidentovu účast na summitu NATO v Ankaře a že Pavel svou cestou poškodí Českou republiku, k němuž přidala několik dětinských koláží dehonestujících hlavu státu. Na jedné sedí prezident v okázalém křesle, které už je vychýlené a vznáší se ve vzduchu, jako by bylo prudce odmrštěno ven, zatímco obrovská ruka ukazuje Pavlovi směr pryč. Druhou ovládá Andrej Babiš s napřaženým prstem a křiklavě zvýrazněným sdělením, že prezident v Ankaře není potřeba. Peštová se nezatěžovala důkazy, vysvětlením ústavního sporu ani odpovědí na prezidentovu nabídku kompromisu. K vážnému obvinění, že hlava státu poškozuje vlastní zemi, jí stačilo několik velkých písmen a obrázků.
Prezident mezitím vyzval Babiše, aby svá obvinění doložil konkrétními důkazy, nebo je vzal zpět. Pavel se ptá, zda Českou republiku poškozuje úsilím o bezpečnost občanů, dodržování spojeneckých závazků, důvěryhodnost země uvnitř NATO a skutečnou bojeschopnost armády namísto účetních triků. Premiér žádné důkazy nepředložil. Peštová mu s jejich hledáním také nepomohla. Místo faktů nabídla stranickému publiku další obrazový posměšek, který má z prezidenta udělat ješitného panovníka vyhazovaného ze dveří a z Babiše rozhodného státníka, jenž ukazuje překážející hlavě státu její místo. Věcná odpověď na Pavlovu výzvu by vyžadovala argumenty. Koláž vyžadovala pouze tlačítko pro sdílení.
První obrázek oslavuje sněmovní schválení omezení prezidentových pravomocí při jmenování a odvolávání vedoucích českých stálých misí u mezinárodních organizací. Peštová tím bezděčně popsala smysl změny zákona přesněji než předkladatelé. Kdyby šlo o klidnou a promyšlenou úpravu fungování zahraniční služby, nebylo by nutné oslavovat ji kresbou prezidenta letícího pryč i s křeslem. Druhá koláž přebírá Babišův útok téměř jako stranický rozkaz dne. Premiér na ní ukazuje prstem a vedle něj stojí slova: „Naše vláda si nepřeje, aby Petr Pavel byl přítomen v Ankaře. Poškozuje Českou republiku. Je to neuvěřitelné. Už jsme mu to vysvětlovali opakovaně. My ho skutečně tam nepotřebujeme.“ Peštová tento výrok nesdílela proto, aby s ním polemizovala nebo konkrétně vysvětlila své stanovisko, jak může český prezident poškodit republiku účastí na summitu nejdůležitější obranné aliance. Použila ho jako hotovou pravdu, kterou není nutné dokazovat.
Premiérovo obvinění je přitom mimořádně závažné. Babiš netvrdí, že by prezident plánoval porušit vládní mandát, přednést odlišné české stanovisko nebo jednat proti spojeneckým zájmům. Pavel má podle něj poškodit zemi už svou přítomností v Ankaře. Česká republika tedy v premiérově podání nepotřebuje na aliančním summitu svou hlavu státu, bývalého předsedu Vojenského výboru NATO a vrchního velitele ozbrojených sil, protože by tam překážel kabinetu při vysvětlování, proč nesplní vlastní obranné závazky. Pavel přitom Babišovi nabídl rozdělení dvou hlavních částí programu, přijal právo vlády stanovit českou pozici a opakovaně ho vyzval k osobnímu jednání. Premiér kompromis odmítl a nyní z prezidentovy neochoty kapitulovat vyrábí důkaz škodění republice.
Pavel proto žádá něco zcela elementárního: důkazy. Jestli prezident svým jednáním poškozuje Českou republiku, předseda vlády by měl přesně popsat jak. Měl by uvést, jaký český zájem Pavel ohrozil, který spojenecký závazek chce porušit, jakou pozici vlády hodlá sabotovat nebo před kterým zahraničním partnerem poškodil pověst země. Babiš nic takového nepředložil. Místo konkrétního skutku nabízí stále stejné rozhořčení nad tím, že prezident vůbec trvá na výkonu své funkce. Pavel se měl podle něj zachovat velkoryse, být nad věcí a zůstat doma. Velkorysost je v tomto pojetí povinností pouze pro Hrad. Vláda nemusí ustoupit ani o centimetr, přijmout schůzku ani odpovědět na kompromis.
Prezident ve své reakci obrátil Babišovo obvinění proti autorovi. Připomněl bezpečnost občanů, důvěryhodnost České republiky mezi spojenci, plnění závazků a bojeschopnost armády. Narážel také na skutečnost, že Babišova vláda snížila letošní rozpočet ministerstva obrany o 21 miliard korun a Česká republika nesplní hranici dvou procent hrubého domácího produktu, kterou jí ukládá také vlastní zákon. Premiér tedy označuje za škůdce prezidenta, jenž požaduje dodržování obranných závazků, zatímco jeho kabinet škrtá peníze a chystá se spojencům vysvětlovat, proč slíbenou úroveň znovu nedodrží.
Pro Peštovou však podobné souvislosti nemají místo. Na koláž by se nevešly a stranické sdělení by zbytečně komplikovaly. Podstatně snazší je představit Pavla jako domýšlivého vládce, který se drží křesla, zatímco ruka lidu či vlády mu ukazuje cestu ven. Sněmovní omezení pravomocí se promění v humorný vyhazov a premiérovo nepodložené obvinění v autoritativní slogan. Publikum se nemá ptát, proč Babiš neukázal jediný důkaz. Má pochopit, kdo je nepřítel, a radovat se, že se s ním konečně zatočilo.
Peštová přitom neútočí na Petra Pavla poprvé. Už v roce 2021 ve Sněmovně prohlásila: „Pak si stejně dosadíte na Hrad rozvědčíka s politručkou.“ Ještě před prezidentskými volbami tak Pavla a jeho manželku dehonestovala urážlivými nálepkami, které mělyza účel dvojici poškodit. Dnes používá stejnou metodu. Prezident není partnerem ústavního sporu, ale směšnou figurkou v létajícím křesle. Eva Pavlová nebyla osobností s vlastní profesní dráhou, ale „politručkou“. Obsah se přizpůsobuje aktuální kampani, potřeba ponížit protivníka zůstává.
V podobné disciplíně se činí také její stranický kolega Denis Doksanský, který zveřejnil sérii koláží s Pavlem v normalizační samoobsluze, v královském kostýmu nebo mezi aliančními lídry s cedulí oznamující, že je vedoucí. Doksanský své výtvory označil za český humor, Peštová nyní přidala prezidenta odhazovaného i s křeslem a komiksového Babiše ukazujícího prstem. Politici hnutí ANO zřejmě našli způsob, jak se účastnit vládního boje s Hradem bez nutnosti porozumět jeho podstatě.
Taková tvorba není odvážnou politickou satirou, nýbrž slabomyslnou ukázkou pomíjivého opojení chvilkové moci.
