Jiří Lobkowicz se ostře vymezil vůči tomu, jak se vláda Andreje Babiše a ministr zahraničí Petr Macinka snažili před summitem NATO zpochybnit význam prezidenta Petra Pavla. Jeho komentář stojí na jednoduchém kontrastu: doma se z prezidentovy cesty dělala údajně symbolická účast bez větší váhy, v Ankaře však Pavel dostal samostatný hlavní blok doprovodné konference Munich Security Conference. Lobkowicz to shrnul slovy, že šlo „od ústavního sporu k hlavnímu pódiu“ a že „prezident Pavel potvrdil svou mezinárodní autoritu“.
Podle Lobkowicze se právě na programu doprovodné bezpečnostní konference ukázalo, jak daleko byla vládní rétorika od reality. „Ankara vyvrátila domácí propagandu: Prezident Pavel byl hlavním hostem Munich Security Conference. Krátký komentář k programu summitu v Ankaře stačil, aby se ukázalo, jak velký byl rozdíl mezi politickou rétorikou a realitou,“ uvedl. Tím mířil na výroky, které před cestou do Turecka zaznívaly zejména od ministra zahraničí Petra Macinky.
Lobkowicz připomněl, že Macinka před odjezdem zlehčoval Pavlovu roli na summitu NATO. „Před odjezdem do Ankary zaznívala z úst ministra zahraničí Petra Macinky tvrzení, že prezident Petr Pavel nebude hrát na summitu NATO významnější roli a že jeho účast bude spíše symbolická. Skutečnost však dopadla přesně opačně,“ napsal. Prezident podle něj nebyl zařazen na okraj programu, ale do samostatného hlavního bloku.
Konkrétní podoba programu podle Lobkowicze mluvila jasně. „Oficiální program doprovodné konference Munich Security Conference (MSC) zařadil prezidenta Petra Pavla do samostatného hlavního bloku ‚Czeching NATO’s Pulse: Conversation With President Petr Pavel‘, který proběhl v čase 13:30–15:00 v hlavním sále Ankara Palas,“ uvedl. V překladu pro domácí spor to znamenalo, že prezident, jehož význam vláda před cestou snižovala, dostal viditelný prostor na prestižní bezpečnostní akci pořádané na okraj summitu NATO.
Lobkowicz zdůraznil, že nešlo o běžný panel s více vystupujícími, v němž by byl Pavel pouze jedním z mnoha účastníků. „Nešlo o běžný panel s několika řečníky, ale o samostatnou moderovanou konverzaci věnovanou výhradně českému prezidentovi. Takový formát organizátoři vyhrazují pouze osobnostem, které považují za důležité hlasy v debatě o budoucnosti euroatlantické bezpečnosti,“ napsal. Tím se Pavlovo ankarské vystoupení dostalo do úplně jiné roviny, než jakou mu před odletem přisuzovali domácí vládní politici.
Podstatná byla podle Lobkowicze také Pavlova bezpečnostní minulost a současná ústavní role. „Petr Pavel zde vystoupil jako bývalý předseda Vojenského výboru NATO a současná hlava státu členské země Aliance – tedy jako osobnost s mimořádnou odbornou i politickou autoritou v otázkách obrany,“ uvedl. Právě tato kombinace zkušenosti z NATO a prezidentského mandátu je důvodem, proč Pavlova přítomnost v Ankaře nebyla pouhou formalitou.
Lobkowicz se věnoval i obsahu prezidentova vystoupení. „Ve svém vystoupení zdůraznil, že Evropa musí převzít větší odpovědnost za vlastní obranu, současně však jasně odmítl představu, že by evropská obrana měla nahrazovat NATO. Naopak vyzdvihl potřebu posilovat evropský pilíř Aliance při zachování silného transatlantického partnerství se Spojenými státy,“ napsal. Pavel tak podle jeho shrnutí mluvil o tématech, která patří k jádru alianční debaty.
Prezident se podle Lobkowicze nezastavil jen u obecné debaty o odpovědnosti Evropy. „Hovořil také o posílení obranného průmyslu, rychlejších politických rozhodovacích procesech a o nutnosti zachovat jednotu spojenců tváří v tvář rostoucím bezpečnostním hrozbám,“ uvedl. Tím se jeho vystoupení týkalo přesně těch oblastí, kvůli nimž se summit NATO koná: obrany, schopnosti reagovat rychleji, bezpečnostních hrozeb a soudržnosti spojenců.
Lobkowicz následně připomněl domácí kontext, který celému Pavlovu vystoupení dodal politickou váhu. „Celá situace má navíc silný domácí rozměr. Ještě před několika dny vedla česká vláda s prezidentem ostrý spor o jeho účast na summitu. Nakonec musel zasáhnout Ústavní soud, který nařídil vládě prezidentovi účast umožnit,“ napsal. Babišův kabinet tedy nejprve nechtěl, aby prezident na summitu vystupoval v odpovídající roli, a krátce nato se Pavel stal výraznou tváří doprovodné bezpečnostní konference.
Podle Lobkowicze je na celé věci zřejmá politická symbolika. „Ironií osudu se poté právě Petr Pavel stal jednou z hlavních tváří nejprestižnější bezpečnostní diskuse pořádané Munich Security Conference na okraj summitu NATO. Politická symbolika je nepřehlédnutelná,“ uvedl. Prezident, kterého se doma pokoušeli zpochybnit, dostal v Ankaře prostor, jenž odporoval tvrzení o nevýznamné nebo čistě symbolické účasti.
Lobkowicz v závěru svého komentáře postavil domácí vládní výroky proti tomu, jak se k Pavlovi zachovala mezinárodní bezpečnostní komunita. „Zatímco doma někteří představitelé vlády zpochybňovali význam prezidentovy cesty do Ankary, mezinárodní bezpečnostní komunita mu svěřila jeden z nejviditelnějších programových bloků celého doprovodného programu,“ napsal.
Jeho poslední věta celý spor uzavřela bez potřeby dalšího vysvětlování. „To je rozdíl mezi domácí politickou propagandou a tím, jakou autoritu českému prezidentovi přisuzují naši spojenci,“ dodal Lobkowicz.
