Napětí mezi Hradem a Strakovou akademií po summitu NATO nekončí, protože Babišovo ANO z něj nechce vystoupit. Místo normálního ústavního provozu nabízí další osobní nálepky, školní příměry a odmítání pravidelných konzultací, jako by dialog mezi prezidentem a vládou byl zbytečné posezení nad kávou. Poslankyně ANO Jana Murová ve vysílání CNN Prima NEWS přirovnala prezidenta Petra Pavla k žalujícímu dítěti ve škole a návrh Hradu na obnovení konzultačních schůzek shodila jako „pravidelná kafíčka“, na která podle ní není čas. Poslanec TOP 09 Michal Kučera naopak označil současné chování premiéra Andreje Babiše za uměle vyráběný konflikt, který poškozuje Českou republiku doma i navenek. V jedné televizní debatě se tak znovu ukázaly dva světy: Hrad nabízí jednání a ANO odpovídá posměchem.
Murová z Ligy užitečných Babišových, jinak řečeno členů hnutí ANO, postavila vinu za rozbitý vztah mezi prezidentem a vládou na Pavlovi. Podání ústavní žaloby ze strany Hradu označila za fatální chybu a použila příměr, který je pro současné ANO až příznačný. „V momentě, kdy podáte na protistranu ústavní žalobu, tak pro mě je to prohra prezidenta. Je to prostě jako ve škole, když si spolužáci mezi sebou dělají rozepře. V momentě, kdy se jde žalovat paní učitelce, že někdo udělal něco, co neměl, tak ve finále prohraje ten, kdo žaluje,“ prohlásila ve studiu. Prezident se tak v jejím výkladu neměl chovat jako hlava státu, která využívá ústavní nástroj ve sporu o pravomoci, ale jako dítě, které běží za učitelkou. Takto ANO překládá institucionální spor do řeči své kampaně: Ústavní soud už není místo, kde se řeší hranice moci, ale paní učitelka; prezident není účastník sporu o ústavu, ale žalobníček; vláda není strana konfliktu, ale uražený spolužák, který nechce slyšet, že pravidla platí i pro něj.
Daleko výmluvnější byla Murové reakce na nabídku Hradu obnovit konzultační schůzky nejvyšších ústavních činitelů k zahraniční politice. Prezident podle ní s premiérem jednat bude, ale jen podle potřeby, ne na základě „pravidelného kafíčka“. Babiš je prý „postavený na výkon“, vyžaduje výsledky a hotové úkoly a na setkávání, aby si někdo „jen popovídal“, nemá nikdo čas. Tady už nejde jen o jednu nešťastnou větu. Tady je vidět celý manažerský omyl Babišova světa. Politika není linka ve firmě, kde šéf rozdá úkoly a čeká tabulku s odškrtnutými položkami. Zahraniční a bezpečnostní politika státu se neřídí tím, že premiér zhodnotí, zda je schůzka dost výkonná. Konzultace mezi Hradem, vládou a dalšími ústavními aktéry nejsou společenské tlachání. Jsou pojistka, aby stát navenek nemluvil dvěma hlasy a aby se z osobní uraženosti premiéra nestala česká zahraniční politika. Když ANO z takové pojistky udělá kafíčko, nezesměšňuje Pavla, nýbrž samo sebe.
Kučera právě tento bod otočil proti Babišovi. Připomněl, že neshody mezi prezidentem a vládou nejsou v české politice žádná novinka. Rozdílné postoje existovaly za Václava Klause i Miloše Zemana, jenže politická kultura podle něj vždy vyžadovala jednat a hledat společný postup. „Pan prezident Pavel už ten první vstřícný krok udělal, nabídl konzultační schůzky, které jsou standardem naší parlamentní politiky. K politice patří to, že se tam mluví a hledají se společné postupy. To se liší od exekutivního managementu. Možná by panu Babišovi neuškodilo, kdyby se občas zastavil a zkusil se pobavit i s lidmi, kteří mají rozdílné názory,“ řekl Kučera. Tahle věta míří přesně na Babišův slabý bod. Premiér rád mluví o výkonu, úkolech a výsledcích, ale stát není holding a prezident není manažer z nižšího patra. V demokratickém systému se moc dělí, kontroluje a skládá z jednání, ne z rozkazů jednoho vlastníka politické firmy.
Kučera pak přidal ostřejší politickou diagnózu. Podle něj může celý humbuk kolem Pavla zakrývat výsměch, který Babiš sklidil za své podání ruky Donaldu Trumpovi, a také fakt, že ho na summitu zastínil prezident. „Celý ten humbuk má možná zakrýt výsměch, který Andrej Babiš sklidil za své servilní, podlézavé podání ruky Donaldu Trumpovi. Teď je řada na něm, aby skousl, že na summitu ho zastínil Petr Pavel. Andrej Babiš bohužel podat ruku neumí, on umí jen útočit, protože bez střetu je jeho politika bezzubá,“ dodal poslanec TOP 09. Tady už Kučera nejde po proceduře, ale po povaze Babišovy politiky. Babiš po Ankaře nemluví jako premiér, který by měl zájem stáhnout konflikt z titulních stran. Mluví jako člověk, který potřebuje najít viníka vlastního nepohodlí. Pokud se řeší Trumpova ruka, je to zlá opozice. Pokud se řeší Pavlova účast, je to prezidentova kampaň. Pokud Hrad nabídne schůzky, jsou to kafíčka. V každé situaci musí vzniknout nepřítel, protože bez nepřítele Babišova politika ztrácí motor.
Murové „žalobníček“ a „kafíčka“ tak nejsou jen ostré výrazy z televizní debaty. Jsou pokračování stejné linky, kterou Babiš po Ankaře rozjel proti Pavlovi. Prezident má být zmenšen, zesměšněn a vyveden z role ústavního aktéra do role protivníka ANO. Když se obrátí na Ústavní soud, je žalobníček. Když nabídne jednání, zve na kafíčko. Když se účastní summitu, překáží. Když mluví o zahraničněpolitickém riziku, vede kampaň. V tomto rámování se nedá vyhrát věcně, protože pravidla určuje Babišův konflikt. Hrad může udělat vstřícný krok, ale ANO z něj udělá slabost. Prezident může chtít pravidelné konzultace, ale vládní poslankyně je zabalí do posměšného výrazu. A premiér se pak může tvářit jako člověk „postavený na výkon“, přestože jeho okolí věnuje energii hlavně další výrobě sporů. Kučerova věta, že Babiš umí jen útočit, v tomto smyslu sedí víc než jako běžná opoziční nadsázka. Babiš skutečně vládne skrze střet. Potřebuje ho proti médiím, opozici, Bruselu, soudům i prezidentovi. Bez střetu by musel vysvětlovat výsledky, konkrétní sliby a skutečné dopady vlastních rozhodnutí. Se střetem může pořád ukazovat na někoho jiného. Jednou na Pavla, který se prý chová jako žalobníček. Podruhé na Hrad, který chce „kafíčka“. Potřetí na opozici, která se vysmívá Trumpově ruce. Jenže zahraniční politika není nedělní video ani stranická přestřelka. Česká republika si nemůže dovolit, aby se vztah premiéra a prezidenta řídil uraženým egem jednoho muže a školními příměry jeho poslankyně. Pokud Hrad nabízí jednání a vláda odpovídá posměchem, problém není v kafíčku. Problém je v premiérovi, který bez konfliktu neumí politicky dýchat.
