Babišova vláda poslala do sporu s prezidentem Petrem Pavlem další vzkaz. Když Ústavní soud neuhne, přijde útok na soudce. Kabinet se rozhodl bránit proti kompetenční žalobě kvůli nezařazení prezidenta do delegace na summit NATO a vedle návrhu na zamítnutí nebo odmítnutí žaloby žádá také vyloučení soudce zpravodaje Pavla Šámala. Opozice tento krok označuje za nepřípustný nátlak na justici a ohýbání demokratických principů. Jinými slovy. Vláda nejprve neunesla, že prezident trvá na své ústavní roli, poté předběžné opatření, nyní je její ambicí odstavit soudce, který se na něm podílel.
Ministr spravedlnosti Jeroným Tejc za ANO po jednání kabinetu tvrdil, že vláda navrhne Pavlovu žalobu zamítnout, protože zahraniční politika země je podle něj jen jedna a určuje ji vláda. Tím by se spor dal vést věcně, byť tvrdě: kabinet má jeden ústavní výklad, prezident jiný, rozhodne soud. Jenže vláda u toho nezůstala. Tejc současně zaútočil na soudce zpravodaje Pavla Šámala kvůli tomu, že předběžné opatření vydal bez možnosti vlády se vyjádřit, a obvinil ho z „bezprecedentního soudního aktivismu“. Kabinet následně podal návrh na Šámalovo vyloučení z případu. Tady už nejde jen o právní argumentaci. Tady vláda říká, že soudce, jehož rozhodnutí se jí nelíbí, nemá u věci dál být.
Právě tento požadavek spustil ostré reakce. Danuše Nerudová vládní výpad proti soudní moci označila za skandál a rovnou ho spojila s praktikami minulého režimu. Podle ní vláda překračuje hranici, za kterou už nejde o běžnou ústavní polemiku, ale o pokus zpochybnit nezávislost justice. „Naprosto skandální vyjádření vlády. Moc soudní je v každé demokratické společnosti nezávislá,“ reagovala Nerudová. Vzápětí přidala ještě tvrdší vzkaz přímo k Andreji Babišovi. „Vládě nepřísluší jakkoliv ji zpochybňovat a už vůbec ne do ní zasahovat. Toto jsou totalitní StBácké praktiky. Ústava a ústavní pořádek není pro Andreje Babiše trhací kalendář!“ uvedla.
Nerudová tím míří na jádro problému, který Babišova vláda sama vytvořila. Kabinet se tváří, že brání své ústavní postavení, jenže ve skutečnosti útočí na soudce ve chvíli, kdy se mu nelíbí rozhodnutí soudu. To je rozdíl. V právním státě se vláda může hádat s prezidentem, může podat stanovisko, může žádat zamítnutí žaloby a může předkládat argumenty. Nemá ale dělat z ústavního soudce politického protivníka jen proto, že jí nevyhověl v první fázi sporu. Přesně tak začíná politika, v níž moc nechce nezávislý soud, ale soudce, který nepřekáží.
Pirátská poslankyně Kateřina Stojanová označila celou situaci za trapnou a připomněla, že vláda se místo věcné práce dál točí v osobním sporu s prezidentem. Její kritika míří hlavně na absenci argumentů. Kabinet podle ní nevede právní debatu dostatečně věcně, ale nahrazuje ji útokem na soudce, který se podílel na předběžném opatření. „Celá tato debata už je opravdu trapná,“ uvedla Stojanová. Podle ní vláda sahá k tlaku na Ústavní soud právě proto, že jí chybí lepší odpověď. „Teď navíc místo věcných argumentů útočí na soudce, který se podílel na předběžném opatření, které se jí nelíbilo. Předběžné opatření přitom nijak nepředjímalo konečný verdikt. Snaha odstranit soudce jen kvůli jeho předchozímu rozhodování působí jako nepřípustný nátlak na Ústavní soud. Vláda by měla respektovat dělbu moci,“ zdůraznila poslankyně Pirátů.
Stojanová připomíná důležitou věc, kterou vláda zjevně nechce slyšet. Předběžné opatření není konečný verdikt. Neříká, kdo celý spor definitivně vyhrál. Pouze dočasně nastavuje stav do rozhodnutí soudu. Pokud kabinet na takový krok reaguje návrhem na vyloučení soudce, posílá veřejnosti nebezpečný signál: soud je dobrý, dokud vládě nepřekáží; jakmile ji omezí, je z toho aktivismus. Takto nemluví sebevědomá vláda se silnými právními argumenty. Takto mluví moc, která si zvyká brát kontrolní instituce jako osobní urážku.
Ještě ostřeji reagoval bývalý ministr spravedlnosti Jiří Pospíšil z TOP 09. Podle něj je žádost vlády o vyloučení soudce Šámala z dalšího řízení skandální a její logika připomíná výběr soudce podle toho, zda politické moci vyhovuje. Pospíšil se neuchýlil k uhlazené právnické řeči a položil otázku, která vládní postup shrnuje velmi přesně. „Žádost vlády o vyloučení ústavního soudce Šámala z dalšího řízení je skandální,“ reagoval Pospíšil. Vzápětí dodal: „Jaké jsou pro to důvody? Nejde nám na ruku? Trochu blbý důvod v právním státě…“
TOP 09 pak stejnou věc pojmenovala jako pohrdání právním státem. Podle strany vláda nechce respektovat nezávislost Ústavního soudu, ale ráda by si určovala, kdo má o jejím sporu rozhodovat. „Snaha vlády odstranit ústavního soudce jen proto, že jí nejde na ruku, je naprosté pohrdání právním státem. Kdo si chce vybírat soudce podle poslušnosti, deformuje demokracii,“ uvedla TOP 09 v oficiálním prohlášení. Tato věta vystihuje nebezpečí celé kauzy lépe než Tejcova řeč o soudním aktivismu. Pokud si vláda začne zvykat, že nevhodný soudce se má odsunout, protože rozhodl jinak, než si kabinet přál, právní stát se mění v přepážku pro stížnosti mocných.
