Prezident Petr Pavel vystoupil s varováním, které v současné politické situaci nemíří do prázdna. Na konferenci k evropské zprávě o právním státu upozornil, že důvěra veřejnosti v demokratické instituce se nedá brát jako samozřejmost a že zvlášť nebezpečné je zpochybňování justice dřív, než vůbec padne konečné rozhodnutí. Jeho slova přicházejí krátce poté, co vláda Andreje Babiše oznámila, že u Ústavního soudu nechce jen zamítnutí prezidentovy kompetenční žaloby kvůli summitu NATO, ale také vyloučení soudce zpravodaje Pavla Šámala.
Ministr spravedlnosti Jeroným Tejc za ANO soudce obvinil ze soudního aktivismu a zásahu do ústavního postavení vlády. Pavel na to neodpověděl osobní přestřelkou. Místo toho připomněl, že právní stát stojí na pravidlech, která mají platit i pro vládu, i pro prezidenta, i pro každého dalšího politika, kterému se verdikt soudu zrovna nehodí.
Prezident popsal právní stát jako základní podmínku demokracie, ne jako ozdobu do projevů. „V právním státě stojí zákony nad všemi politickými představiteli a chrání práva občanů, kteří jsou si před zákonem rovni,“ uvedl Pavel. Tato věta je v nynějším sporu s vládou podstatná. Babišův kabinet se v kauze summitu NATO tváří, že hájí jednotu zahraniční politiky a ústavní postavení vlády. Jenže ve chvíli, kdy k tomu přidá útok na soudce zpravodaje, posouvá se z věcného právního sporu do nebezpečnější roviny. V právním státě se s rozhodnutím soudu polemizuje argumentem, ne snahou zbavit se soudce, který v předchozí fázi rozhodl jinak, než si kabinet přál.
Pavel zároveň připomněl, že Česká republika si v evropském hodnocení nevede špatně, ale to neznamená, že si může dovolit lehkovážnost. „Podle nové evropské Zprávy o právním státu si Česko v této oblasti vede dobře, nedostatky má ale například v nastavení pravidel pro korupci či střet zájmů,“ zdůraznil prezident. Právě střet zájmů přitom není akademická poznámka. V zemi, kde se premiér Andrej Babiš dlouhodobě potýká s otázkami kolem vlastního byznysu, politické moci a veřejných peněz, zní tahle část prezidentova projevu velmi konkrétně. Zpráva může Česko chválit za řadu oblastí, ale varování u korupce a střetu zájmů míří přímo do místa, kde se česká politika opakovaně láme o zájmy lidí u moci.
Nejdůrazněji Pavel mluvil o důvěře v instituce. Nezpochybňoval právo vlády hájit vlastní ústavní výklad, ale odmítl způsob, při němž politici předem nálepkují soudy jako podjaté, zpolitizované nebo aktivistické. „Stejně důležité je také ale nepodkopávat důvěru veřejnosti v instituce státu a především v nezávislost justice. O tom i dalších tématech jsem se dnes bavil s experty na setkání přátel právního státu,“ doplnil prezident. V této větě je hlavní spor s Babišovým kabinetem. Vláda se může s prezidentem přít o pravomoci. Může žádat, aby Ústavní soud kompetenční žalobu odmítl nebo zamítl. Jakmile ale začne vytvářet dojem, že soudce je problém, protože kabinetu nevyhověl, pracuje proti důvěře, na níž právní stát stojí.
Kabinet přitom zvolil velmi tvrdý postup. Vláda navrhuje Ústavnímu soudu, aby prezidentovu kompetenční žalobu zamítl, a zároveň požaduje vyloučení soudce Pavla Šámala z dalšího rozhodování. Důvodem má být podle ministra spravedlnosti Jeronýma Tejce údajný soudní aktivismus při vydání předběžného opatření, které Pavlovi umožnilo odjet na summit NATO. Tohle je přesně ten moment, před nímž Pavel varuje. Pokud si exekutiva zvykne označovat nepohodlné soudní rozhodnutí za aktivismus a soudce za překážku, veřejnost velmi rychle dostane signál, že soud není nezávislý arbitr, ale další bojiště, na němž si silnější politický tábor zkouší vynutit lepší pozici.
Prezidentova kompetenční žaloba vznikla kvůli jeho nezařazení do české delegace na summit Severoatlantické aliance. Pavel nakonec do Ankary odjel na základě předběžného opatření Ústavního soudu. Vláda to dodnes nese jako porážku, ačkoli rozhodnutí nepředjímalo konečný verdikt. Přesto se Babišův kabinet chová, jako by soudce Šámal překročil hranici už tím, že vládě nedal za pravdu hned na začátku. To není zdravý respekt k ústavnímu systému. To je politika uražené moci, která se sice ráda dovolává pravidel, ale jen do chvíle, než pravidla omezí ji.
Pavel ve svém vystoupení nemluvil jen o jednom soudci a jedné žalobě. Právní stát spojil s každodenním fungováním země. Připomněl, že nezávislá justice, nízká míra korupce a kriminality, aktivní občanská společnost i nezávislá média nejsou věci pro právnické semináře, ale podmínky důvěry občanů, firem a investorů ve stát. Pokud se justice začne politicky ostřelovat, pokud se média budou hodnotit jen podle toho, zda jsou vládě příjemná, a pokud se střet zájmů bude řešit jen tam, kde nevadí mocným, právní stát nezmizí jedním hlasováním. Začne se vytrácet po jednotlivých krocích, po každém útoku na soudce, po každém zlehčení nezávislých institucí, po každém pravidle napsaném tak, aby se hodilo těm u moci.
Prezident zároveň pojmenoval konkrétní slabiny českého prostředí. Za problém označil pomalou digitalizaci soudnictví a stále nezprovozněnou elektronickou spisovou službu. Zmínil také nedostatky v boji proti korupci a střetu zájmů, například chybějící pravidla pro přechody mezi politickými funkcemi a byznysem. To není okrajová technikálie. Přechod politiků do byznysu a zpět, kontakty mezi státní mocí a soukromými zájmy, nejasná pravidla a slabá kontrola patří přesně k místům, kde se právní stát testuje nejtvrději. Právě tam nestačí silná slova o demokracii. Tam musí existovat pravidla, která se nedají obejít přes známé, vliv nebo stranickou většinu.
Kriticky se Pavel vyjádřil i k médiím. Upozornil, že debata o veřejnoprávních médiích se příliš často zužuje pouze na financování, místo aby se vedla také o jejich roli, obsahu veřejné služby a zajištění nezávislosti. To je další přímý zásah do současné politické atmosféry. Babišova vláda a její spojenci opakovaně útočí na Českou televizi a Český rozhlas, přepočítávají poplatky, zpochybňují financování a tváří se, že jde jen o peníze. Jenže veřejnoprávní média nejsou položka v rozpočtovém sporu. Jsou jednou z pojistek proti tomu, aby si moc mohla vyrábět vlastní realitu bez nepříjemných otázek.
Pavel se dotkl také připravovaného zákona o státních zaměstnancích. Varoval, že by neměl oslabit nezávislost a nestrannost úředníků ani snižovat požadavky na jejich kvalifikaci. I tato poznámka patří do stejného rámce. Právní stát nestojí jen na soudech a ústavních článcích, ale také na úřednících, kteří nemají být kořistí každé nové politické sestavy. Pokud se státní služba promění v poslušný aparát vlády, pokud kvalifikaci nahradí loajalita a nestrannost stranická užitečnost, právní stát sice zůstane napsaný v zákonech, ale v praxi zeslábne.
