Spor vlády s prezidentem už dávno nepůsobí jako jediná hádka o Filipa Turka, zveřejněnou zprávu nebo rozdílný výklad ústavních pravomocí. Petr Macinka z něj udělal osobní válku s Petrem Pavlem, Andrej Babiš ji nedokázal zastavit a hnutí ANO nyní přesvědčuje veřejnost, že odpovědnost nesou obě strany. V nedělním duelu na CNN Prima NEWS tento výklad hájil europoslanec Jaroslav Bžoch. Tomáš Zdechovský mu vzkázal, že bez zásahu premiéra žádné uklidnění nepřijde. Babiš podle něj musí svého ministra zahraničí zpacifikovat a dát mu politickou facku. Jinak budou řeči o smíření jen další vládní pózou.
Bžoch přiznal, že ho napětí mezi Strakovou akademií a Pražským hradem mrzí. Obě strany by podle něj měly spolupracovat, protože jejich konflikt rozděluje společnost. Vzápětí však hlavní výtku namířil proti prezidentovi. Pavel podle něj udělal zásadní chybu, když zveřejnil soukromou textovou zprávu Petra Macinky. Europoslanec ANO proto požaduje, aby si hlavu popelem posypali všichni účastníci sporu. Babiš se prý snaží vztahy ukočírovat a vláda už ustoupila také v otázce Filipa Turka. Kompetenční žaloby označil za škodlivé a vyslovil naději, že po prázdninách přijde uklidnění. Zdechovský tento vládní únik odmítl. Macinku označil za nevyspělého šéfa diplomacie a neoficiálního ministra zahraničí, jehož chování nemůže premiér dál omlouvat jako běžný politický spor. Pavel měl podle něj plné právo odmítnout jmenování Filipa Turka a vláda musí rozhodnutí hlavy státu respektovat. „Pokud Babiš nevlepí Macinkovi politickou facku a nespacifikuje ho, k žádnému smíření nedojde,“ prohlásil Zdechovský.
Jeho věta míří na Andreje Babiše přesněji než nekonečné výzvy k oboustrannému uklidnění. Premiér není komentátorem hádky dvou cizích politiků. Petr Macinka je členem jeho kabinetu. Jestliže ministr zahraničí rozjíždí osobní kampaň proti prezidentovi republiky, odpovědnost neleží pouze na předsedovi Motoristů. Leží také na člověku, který ho ve vládě drží a dovoluje mu vystupovat jménem České republiky. Babiš přitom rád zdůrazňuje, že svou vládu řídí pevnou rukou. Představuje se jako manažer, který rozdává úkoly, kontroluje termíny a zasáhne, když některý ministr neplní očekávání. U Macinky se tato rozhodnost ztrácí. Premiér sice občas naznačí potřebu klidu, ale člověku odpovědnému za českou diplomacii ponechává prostor k dalším útokům. Macinka tak získává výhodu obou rolí. Chová se jako opoziční provokatér bez odpovědnosti a současně využívá váhu ministerské funkce.
Smíření bez odpovědnosti chce hlavně ANO
Bžochovo tvrzení, že si obě strany mají posypat hlavu popelem, staví zveřejnění Macinkovy zprávy na stejnou úroveň jako její obsah a předchozí ministrovo jednání. Prezident podle tohoto výkladu pochybil tím, že veřejnosti ukázal, jakým způsobem s ním člen vlády komunikuje. Macinka se pak může z role autora nevhodného sdělení přesunout do role poškozeného člověka, jehož soukromí Hrad porušil. Takový obrat odvádí pozornost od otázky, proč ministr zahraničí vůbec posílal prezidentovi zprávu, kterou Hrad považoval za natolik závažnou, že ji zveřejnil. Vláda se soustředí na způsob odhalení a podstatu jednání svého ministra nechává stranou. Místo vysvětlení přichází výzva, aby se všichni omluvili, podali si ruce a po prázdninách začali znovu.
Smíření bez vyvození odpovědnosti znamená, že se Macinkovi nestane vůbec nic. Prezident má zapomenout, veřejnost má přestat spor sledovat a Babiš může oznámit, že vztahy institucí napravil. Zdechovský proto požaduje politickou facku. Nemluví o fyzickém útoku, ale o jasném zásahu předsedy vlády vůči ministrovi, který překročil hranici. Bžoch současně připomněl, že vláda ustoupila v kauze Filipa Turka. Ani tento argument ovšem kabinet příliš nešetří. Babišova koalice se dlouho pokoušela dostat kontroverzního politika Motoristů do ministerské funkce navzdory zásadním výhradám prezidenta. Když nakonec neuspěla, označuje svůj neúspěch za vstřícný krok. Respektování rozhodnutí hlavy státu se tak vydává za velkorysý ústupek, za který by měl Hrad vládě projevit vděčnost.
Rozdíl mezi oběma hosty se ukázal také u verdiktů Ústavního soudu. Zdechovský požadoval jejich plné respektování. Bžoch prohlásil, že ANO rozhodnutí sice respektuje, ale věcně s ním nesouhlasí. Takový postoj je samozřejmě legitimní, dokud respekt znamená skutečné přijetí rozsudku a jeho důsledků. Vládní politici však stále častěji zacházejí s institucemi jako s překážkami, jejichž rozhodnutí formálně vezmou na vědomí a následně je veřejně zpochybňují tak dlouho, až vznikne dojem politického spiknutí.
Tykačová na Hrad? Zdechovský tvrdí, že už má tým
Debata přinesla také překvapivou informaci o příštích prezidentských volbách. Zdechovský odmítl představu, že Babišův tábor nepostaví proti Petru Pavlovi silného kandidáta. Upozornil na údajné setkání premiéra s podnikatelem Pavlem Tykačem a tvrdil, že skupina mediálních odborníků už pracuje na kandidatuře jeho manželky Ivany Tykač. Bžoch odpověděl, že uvnitř hnutí ANO žádná podobná diskuse není a o přípravě Tykačové kandidatury nemá informace. Zdechovského tvrzení proto zatím zůstává informací jednoho politika, kterou zástupce ANO nepotvrdil. Pokud by se však ukázala jako pravdivá, zapadala by do Babišovy potřeby najít kandidáta schopného oslovit pravicové i protestní voliče a současně se vymezit vůči Petru Pavlovi. Premiér v posledním díle svého podcastu odmítl kandidaturu vlastní i Havlíčkovu. Hnutí by tak muselo hledat osobnost mimo nejužší vedení.
Ivana Tykač by nabízela majetkové zázemí, kontakty a možnost vystupovat jako člověk přicházející z prostoru mimo běžnou stranickou politiku. Současně by okamžitě čelila otázkám spojeným s podnikáním svého manžela, financováním kampaně i vztahem k Babišově vládě. Jedna poznámka v televizní debatě ještě kandidaturu nevytváří. Ukazuje však, že hledání soupeře pro Petra Pavla může začít podstatně dříve, než bude hnutí ANO ochotné veřejně přiznat.
Ceuta ukázala shodu i limity migračního paktu
Méně konfliktní část diskuse přineslo téma migrace. Bžoch označil nápor na španělskou exklávu Ceuta v severní Africe za varování před benevolentním přístupem a možnou hybridní hrozbu podobnou situaci na polsko-běloruské hranici. Španělský premiér Pedro Sánchez podle něj migraci využívá k rozšiřování voličské základny. Pokud Madrid nezpřísní pravidla, měl by zbytek Evropy zvážit opatření na hranicích a případně také omezení Schengenu vůči Španělsku. Zdechovský upozornil, že Sánchezovy sliby legalizace lidí pracujících v zemi bez potřebného oprávnění povzbuzují pašerácké skupiny v Africe. Kritizoval také odmítání pomoci agentury Frontex a spoléhání na armádu. Španělská vláda tím podle něj dává marockému králi do rukou nástroj, kterým může na Evropskou unii vyvíjet tlak. Současně připomněl, že značná část lidí pobývajících ve Španělsku nelegálně nepřekročila hranici přes plot v Ceutě. Do země vstoupili s turistickým vízem a po jeho vypršení zůstali pracovat.
Oba europoslanci se shodli, že migrační pakt naráží na praktické limity. Bžoch upozornil, že malé exklávy nemají prostor ani kapacity pro budování požadovaných center. Systém podle něj nebude fungovat bez zapojení všech členských států a rychlejšího navracení lidí, kteří na pobyt nemají nárok. Zdechovský označil Španělsko za zemi s největšími problémy při zavádění nových pravidel a varoval před dopady na bezpečnost celého schengenského prostoru.
Tato část pořadu ukázala, že spor mezi ANO a lidovci nevytváří automaticky dva protichůdné tábory u každého evropského tématu. Oba politici uznali problém nelegální migrace, nutnost rychlých návratů i zranitelnost vnější hranice. Lišili se spíše v důrazech a v tom, jak tvrdě chtějí postupovat proti Španělsku.
Okamurova cesta do Číny rozdělila pragmatismus od podbízení
Odlišný pohled přinesla cesta Tomia Okamury do Číny. Bžoch ji hájil jako součást pragmatické a obchodně výhodné politiky. Předchozí kabinet podle něj vystupoval vůči Pekingu nepřátelsky a poškozoval ekonomické možnosti českých firem. Přiznal, že samostatná Okamurova mise měla menší váhu než návštěva celé vládní delegace, mohla však podnikatelům otevřít nové příležitosti. Zdechovský odmítl ztotožňování sebevědomé politiky s nepřátelstvím. Připomněl, že pragmatické obchodní vztahy s Čínou udržuje také Tchaj-wan. Rozhodující podle něj je, aby se čeští politici Pekingu neklaněli, protože čínské vedení respektuje sebevědomé partnery.
V tom leží slabina vládního obratu k Číně. Babišův kabinet každou kritiku Pekingu vydává za zbytečné provokování a každé vstřícné gesto za pragmatismus. Okamurova cesta se pak hodnotí podle slibovaných obchodních příležitostí, aniž vláda jasně ukáže konkrétní výsledky. Samotná návštěva a přátelské fotografie ještě českým firmám žádnou zakázku nezaručují.
Důchody proti armádě a silnicím
Závěr debaty patřil státnímu rozpočtu. Bžoch odmítl obvinění z nezodpovědného hospodaření a tvrdil, že vládní plán počítá s postupným snižováním schodků. K lepším příjmům má přispět obnovená elektronická evidence tržeb a prorodinná politika. Kabinet podle něj nechce zvyšovat daně.
Zdechovský vládě vytkl, že peníze rozdává především formou plošného přidávání důchodcům, místo aby je investovala do obrany a infrastruktury. Navrhl mírné zvýšení daní vysokopříjmovým skupinám spojené s omezením byrokracie. Spor o rozpočet se tak vrátil k základnímu problému Babišovy vlády. Kabinet slibuje vyšší výdaje, nižší daně, investice, podporu rodin, více peněz důchodcům a zároveň klesající schodky. Chybějící část rovnice má vyřešit EET a hospodářský růst. Dokud vláda nepředloží čísla schopná všechny sliby financovat, zůstává její rozpočtová odpovědnost hlavně politickým zaklínadlem. Nejostřejší sdělení nedělního duelu však patřilo Macinkovi a Babišovi. Hnutí ANO chce, aby prezident i vláda udělali krok zpět, vztahy se po prázdninách uklidnily a spor zmizel z veřejného prostoru. Zdechovský připomněl, že premiér se své odpovědnosti nemůže zbavit výzvou k oboustrannému smíru.
Macinka je Babišův ministr. Pokud se chová jako člověk, který nočními zprávami, osobními útoky a provokacemi rozkládá vztah vlády s Hradem, musí zasáhnout předseda kabinetu. Dokud ho nechá pokračovat, není prostředníkem. Je politikem, který konflikt toleruje, protože se mu zatím hodí. Babiš nemusí hledat složitý recept na usmíření s prezidentem. Podle Zdechovského stačí začít u vlastního ministra. Dát mu politickou facku, zpacifikovat ho a ukázat, že českou zahraniční politiku neřídí Macinkovy osobní nálady. Bez toho bude další vládní výzva ke klidu znít jako požadavek, aby se prezident omluvil za chování člověka, kterého premiér nedokáže nebo nechce zastavit.
