Loajalita Denise Doksanského k Andreji Babišovi začíná připomínat samostatnou politickou disciplínu. Poslanec ANO se znovu pustil do prezidenta Petra Pavla a tentokrát k tomu nepotřeboval ani televizní studio, ani složitou debatu o Ústavě. Stačily mu dvě infantilní fotomontáže na síti. Na jedné nahradila při zatmění Slunce jeho kotouč silueta prezidentovy hlavy, na druhé visí Pavel ze skály ověšený fotoaparáty. Doksanský chtěl zesměšnit hlavu státu, její turistické výlety a zálibu ve fotografování. Výsledek je poněkud jiný: znovu předvedl, jak hluboko může poslanec Parlamentu klesnout, když politickou práci zamění za výrobu hospodského humoru pro vlastní síťové publikum.
U Doksanského nejde o jednorázový úlet. Babišův poslanec si z útoků na prezidenta, opozici a všechny, které řadí mezi údajné „lepší lidi“, udělal téměř každodenní politický program. Jeho výhodou je, že se při tom ani nemusí namáhat s vlastní argumentací. Stačí sdílet obrázek, přihodit několik slov o liberálech, dezolátní lůze či pokrytectví a čekat, až se dostaví potlesk správné části publika. Tentokrát však reakce ukázaly něco jiného. Řada lidí mu pod vlastními příspěvky otevřeně napsala, že humor čtvrté cenové není známkou odvahy ani nekorektnosti, ale hlavně nedůstojností člověka, který sedí v Poslanecké sněmovně.
Prezident jako zatmění Slunce a horolezec ověšený fotoaparáty
První Doksanského intelektuální výboj tohoto týdne využil fotografie zatmění Slunce, na nichž místo slunečního kotouče vystupuje silueta Petra Pavla. Druhý obrázek byl ještě prvoplánovější. Prezident na něm visí na skále, obklopený fotoaparáty, a fotomontáž má zesměšňovat jeho cesty do hor i zálibu ve fotografování. Narážka míří také na Pavlovo nedávné přijetí jako fotografa do Klubu sportovních novinářů. Doksanský z člověka, který fotografuje a chodí po horách, vytvořil předmět školního pošklebku a zřejmě očekával, že tím zasadí Hradu politickou ránu. Fotografie prezidenta visícího ze skály ovšem vypovídá nejvíc o úrovni jejího šiřitele
Nejde o jeho první podobný výstup tohoto poslance z Ligy užitečných Babišových. Již v červnu při televizní debatě o sporu vlády s Hradem dokázal prezidentovu někdejší funkci předsedy Vojenského výboru NATO odbýt řečmi o „legendách o nadčlověku panu Pavlovi“ a jeho účast na aliančním summitu označoval téměř za výlet. Tehdy proti němu stála pirátská poslankyně Katerina Demetrashvili, která jej opakovaně vracela k faktům, zatímco Doksanský utíkal k vládním frázím a posměškům. Nynější tvorba na síti je jen lacinější verzí stejné metody: když schází argument, nastupuje karikatura.
Kritiky odbyl jako „lepší lidi“ a „lepševice“
Doksanskému ale nestačilo obrázky zveřejnit. Když se pod nimi objevila kritika, rozhodl se své publikum poučit, proč je jeho humor ve skutečnosti oprávněný a odpůrci jsou pokrytci. Poděkoval „LEPŠÍM LIDEM“ za jejich komentáře a znovu zveřejnil svou starší obhajobu „zcela nekorektního, leč typicky českého humoru“. Kritiky obvinil, že zatímco vtipy o Babišovi, Tomiu Okamurovi nebo Miloši Zemanovi jim údajně nevadí, jeho vlastní tvorbu označují za hospodskou a nedůstojnou. Protistranu následně zahrnul do „správně liberálně-demokratického“ tábora, zatímco svůj humor zařadil k „hnoji té dezolátní lůzy“.
Doksanský tak zvládl klasický trik člověka, který chce současně urážet i být obětí. Nejprve zveřejní primitivní výsměch prezidentovi, poté se předem prohlásí za terč elitářů, a jakmile se kritika skutečně objeví, vydává ji za potvrzení svého předchozího tvrzení. Kvalitu vtipu není potřeba obhajovat, jeho odpůrci jsou přece „lepší lidé“. Důstojnost poslance není třeba řešit, protože někdo jiný kdysi sdílel vtip o Babišovi. Namísto vysvětlení, proč by měl mít jeho obrázek politickou nebo satirickou hodnotu, varoval „lepševice“, aby jim při pohoršení „nepraskla cévka“. Nejde tak o nekorektnost, nýbrž tupou ubohost.
Komentáře pod jeho příspěvkem mu to řekly bez politologických konstrukcí. Lukáš Osmanczyk mu napsal, že se ukazuje, co má v hlavě, a že „duní to na stovky kilometrů daleko“. Václav Korecký se ptal, zda je skutečně poslancem, protože podobný výstup by čekal „ve 4. cenové“. Roman Kladivo označil ventilování Doksanského frustrace za nedůstojné poslance Parlamentu České republiky, Jana Drtinová jej shrnula jako nedůstojný a Petr Pelák jednoduše jako trapný.
Smích se obrátil proti autorovi
Další komentáře byly ještě méně milosrdné. Eva Orságová Doksanskému napsala, že svými „rádoby vtipy“ shazuje pouze sám sebe a že vypovídají o jeho vlastní úrovni. Jirka Prokeš zase připomněl, že podobného poslance platí občané ze svých peněz, zatímco jeho veřejná produkce spočívá v přidávání obrázků vytvořených umělou inteligencí. Alena Vave Zemanová v jeho aktivitě viděla především vztek nad popularitou prezidenta.
To je pro Doksanského méně milé než rozhořčená reakce politického protivníka. Konstrukce tohoto užitečného pána totiž potřebuje „lepší lidi“, proti nimž může vystupovat jako odvážný nekorektní rebel. Jenže lidé se mu vysmáli, takže se zamýšlená politická provokace změnila v sebeparodii. Doksanský chtěl působit jako někdo, kdo se nebojí společenských konvencí, leč ‚Oooops!‘, trošku se to nepovedlo, trošičku trapásek.
Doksanský přitom není politický začátečník, kterému by snad nedocházelo, co dělá. Je poslancem nejsilnějšího vládního uskupení a jeho výstupy na síti mají jasného adresáta. Útok na Pavla není náhodný. Prezident je jedním z hlavních politických protivníků Babišova kabinetu a spor mezi Hradem a vládou již měsíce živí část komunikace ANO i Motoristů. Doksanský do této bitvy dodává přesně to, co se od něj očekává: další drobný útok, další výsměch, další potvrzení publiku, že Pavel patří k nepřátelskému táboru.
Poslancův problém spočívá v kvalitě provedení. Politická loajalita nemusí automaticky znamenat intelektuální sebevraždu. Poslanec může hájit Babiše a současně formulovat argument. Lze kritizovat prezidenta a nepůsobit u toho jako správce profilu hospody na síti po zavírací době. Může být ostrý, nekorektní a nepříjemný, aniž se dobrovolně sníží na sdílení fotomontáží, jejichž hlavní myšlenkou je prezidentova hlava místo Slunce.
Od Pavla na skále zpátky k Babišovi na Lysé hoře
Doksanského fotomontáž s prezidentem visícím na skále má navíc půvabný vedlejší rozměr. Přichází krátce po výletu Andreje Babiše, Aleše Juchelky a dalších lidí z ANO na Lysou horu, kde se premiér postaral o vlastní materiál pro politickou satiru. Doksanský se tak pokouší zesměšňovat prezidentovy horské výlety v době, kdy se veřejně řeší vystupování jeho vlastního stranického šéfa v chráněné krajině.
Tady již ani není potřeba obrázek upravovat. Babiš si svou scénu vytvořil bez pomoci, Doksanský přesto usoudil, že vhodným terčem je Pavel s fotoaparátem. Doksanský chtěl tento týden dvakrát ukázat, jak směšný je Petr Pavel. Nejprve z něj udělal zatmělé Slunce, potom horolezce ověšeného fotoaparáty. Pod příspěvky se ale lidé začali ptát, koho tím vlastně shazuje.
Eva Orságová mu odpověděla nejtrefněji. Doksanský shodil „jenom sám sebe“ a jeho rádoby vtipy svědčí o jeho vlastní úrovni.
