Andrej Babiš by od novinářů uvítal více pochvaly, Otok Klempíř by zase ocenil méně „humbuku“ od lidí z kultury. Pondělní vystoupení premiéra a ministra kultury nabídlo pozoruhodně kompaktní představu o tom, jak si členové vlády představují veřejnou kontrolu své práce. Když kabinet škrtá, média mají ocenit jeho snahu. Když kulturní organizace protestují proti ministrovi, jde o křik zájmových skupin a tvrdý lobbing. A když se novinářka zeptá, zda vláda skutečně chystá desetiprocentní propouštění, premiér nechápe dotaz a doporučí jí, aby vládu nekritizovala, nýbrž pochválila.
Pondělní tisková konference po jednání vlády měla být podle premiéra krátká, protože jej čekalo setkání se školskými odbory. Za necelou čtvrthodinu se však kabinetu podařilo předvést mnohem víc než seznam projednaných bodů. Andrej Babiš oznámil přerušení jednání o novele školského zákona, záporné stanovisko k opozičnímu návrhu na změnu rozpočtového určení daní či schválení návrhu rozpočtu Státního fondu životního prostředí. Ministr kultury Otok Klempíř si následně přišel pochválit novou státní kulturní politiku. Skutečné kouzlo nastalo až ve chvíli, kdy přišly otázky novinářů.
Klempíř nejprve představil vládní kulturní politiku jako téměř historický zlom. „Poprvé zde máme dokument, který nevznikl na konci volebního období jako seznam úkolů pro novou vládu, ale naopak na jeho začátku jako opravdový a skutečný plán,“ uvedl ministr. Kulturním institucím má podle něj přinést větší předvídatelnost a ministerstvo má zůstat „naplno otevřeno dialogu“. To znělo smířlivě přesně do okamžiku, než se Česká televize zeptala na kritiku komunikace ministerstva ze strany kulturních institucí. V tu chvíli se z otevřeného dialogu stala disciplína, v níž ministr vysvětluje druhé straně, že vlastně příliš hlučně lobbuje.
Babiš přispěchal Klempířovi na pomoc rychle. Připomněl společné setkání s kritiky a situaci popsal idylicky. „Já myslím, že to proběhlo v klidu. Oni mi i slíbili nějaké věci, tu analýzu naší kultury a nevím, zatím jsem to nedostal. Takže já myslím, že to proběhlo velice, velice dobře,“ uvedl premiér. Když následoval jednoduchý dotaz, zda má ministr jeho důvěru, odpověděl jediným slovem. „Samozřejmě,“ sdělil Babiš.
Klempíř objevil humbuk a kulturní lobbisty
Pak dostal prostor Klempíř a otevřený dialog nabral podstatně bojovnější podobu. Ministr usoudil, že potíž nebyla ani tak v jeho komunikaci jako spíše v lidech, kteří ji kritizovali. „A já si myslím, že ten humbuk ohledně toho, ohledně naší nekompetentnosti, toho, že zahrabáváme a dusíme kulturu, byl, byl spíš takovým křikem zájmových organizací,“ uvedl Klempíř. Kritici se tak v několika větách proměnili z partnerů pro dialog v zájmové organizace vyrábějící humbuk. Ministr však nezůstal jen u humbuku. Našel také vysvětlení, proč kulturní obec proti jeho krokům protestuje. „A neberu to samozřejmě osobně, ale rozumím tomu, že ten lobbing v kultuře je naprosto stejně, stejně vlastně tvrdý jako, jako v průmyslu,“ uvedl Klempíř. Věta „neberu to osobně“ dostala tradiční politický význam: následuje přesně to, co zní velmi osobně. Kritika nekompetentnosti ministerstva je humbuk, protestující představují zájmové organizace a jejich veřejný odpor je lobbing srovnatelný s průmyslem. Ministerstvo zůstává otevřené dialogu, jen by patrně bylo praktičtější, kdyby druhá strana tolik nemluvila.
Klempíř tím nabídl pozoruhodně pohodlný model výkonu veřejné funkce. Ministr něco předloží, profesní prostředí to kritizuje a ministr nemusí složitě zvažovat, zda námitky nemají alespoň částečně opodstatnění. Stačí pojmenovat „humbuk“, přidat „zájmové organizace“, objevit lobbing a čekat, až se obavy rozptýlí. „Já si myslím, že v následujících okamžicích nebo dnech, kdy budeme spolupracovat na akčních plánech a interpretacích, implementacích nové kulturní politiky, tyto obavy rozptýlíme,“ uvedl ministr. Pozoruhodná jistota člověka, který již dopředu ví, co se stane s pochybnostmi ostatních lidí: nezodpoví se, nýbrž se rozptýlí.
Ještě výraznější lekci o správném vztahu vlády, médií a veřejnosti ovšem vzápětí předvedl Babiš. Česká televize se jej zeptala, zda platí plán, podle něhož by ministři měli nad rámec systemizace propustit desetinu zaměstnanců. Nešlo o rafinovaný rébus ani léčku hodnou přijímacího pohovoru na tajnou službu. Předseda vlády však začal slovy „Nechápu ten dotaz“ a poté vysvětlil, že vláda má šetřit a Úřad vlády jde příkladem.
Kritizujete nás. Přitom byste nás měli pochválit
Babiš následně předvedl pasáž, která by bez jakékoliv úpravy mohla sloužit jako definice jeho vztahu k novinářské kontrole. „Já myslím, že byste to měla ocenit a ne to kritizovat,“ obrátil se na redaktorku. A protože jedno doporučení nestačilo, přidal další. „A když šetříme, tak vždycky nás kritizujete, cokoliv uděláme místo toho, abyste nás pochválili,“ uvedl premiér.
Je to vlastně nádherně jednoduché. Novinář se zeptá, zda vláda hodlá propustit desetinu zaměstnanců. Premiér odpoví, že by měl být oceněn. Novinář zjišťuje, jaké konkrétní rozhodnutí kabinet chystá. Premiér se diví, proč jej místo pochvaly kritizují. Tisková konference se tak podle Babišova výkladu zřejmě nemá řídit zastaralou představou, že novináři kladou otázky a politici na ně odpovídají. Efektivnější by bylo, kdyby média dorazila s připraveným poděkováním, premiér je vyslechl a všichni mohli jít včas domů.
Ani na samotné číslo deseti procent nakonec jasné potvrzení nepřišlo. „Odznělo to číslo, to není to číslo, že by to musí být hned prvního, prvního ledna dvacet sedm,“ uvedl Babiš. O několik minut později svoji odpověď ještě více rozostřil. „Plán? Odznělo nějaké číslo. To neznamená, že všichni musí to číslo dodržovat,“ prohlásil. „To není nějaký jako zákon, je to jenom návrh,“ dodal premiér. Mezi „plánem“, „nějakým číslem“ a „jenom návrhem“ tedy zůstalo dost prostoru, aby si každý ministr mohl vybrat verzi, která se mu bude zrovna hodit.
Babiš současně ujistil, že vláda nechce šetřit na profesích, které „všichni potřebujeme“, a naopak tam počítá s navyšováním. Přesnější vymezení, kteří státní zaměstnanci patří mezi potřebné a kteří již méně, na tiskové konferenci nezaznělo. Premiér místo toho oznámil, že ráno poslal do koaličního chatu tabulku s parametry jednotlivých ministerstev. Vláda tedy zatím nemá desetiprocentní pravidlo, má číslo, které odznělo, návrh, který není zákonem, a tabulku v chatu. Především by za to však ráda trochu uznání.
Benzín nezlevní přes DPH, Evropa má znovu těžit
Stejně sebevědomě se Babiš pustil do pohonných hmot. Na otázku, zda vláda zvažuje po polském vzoru snížení DPH, odpověděl jednoznačně. „Ne, nezvažujeme,“ uvedl. Prioritou podle něj má být dostatek pohonných hmot a dlouhodobé kontrakty. Přidal informaci o uvolnění milionu tun zásob zeměmi G7 a rozsáhlý výklad o situaci ve Francii, kde podle jeho slov chybí nafta na deseti procentech a benzín na dvaceti procentech čerpacích stanic.
Premiér pak přeskočil k emisním povolenkám ETS2 a těžbě fosilních paliv. „Já si myslím, že Evropa by měla začít znovu investovat do těžby plynu a ropy,“ uvedl Babiš. Odkázal také na rozhovor s rumunským prezidentem a na amerického prezidenta, o němž prohlásil, že „nějaké emise ho nezajímají“ a dává tři sta miliard dolarů americkému průmyslu. Uvolnění zásob by podle Babiše mohlo pomoci udržet české ceny pohonných hmot na nižší úrovni.
Po benzínu přišla inkluze a další ukázka koaličního rozhodování. Novela školského zákona, která se týká hlavně asistentů pedagoga a fungování základních a středních škol, byla odložena. Babiš vysvětlil, že důvodem byly výhrady Motoristů sobě a ministrů SPD. „Motoristé sobě kritizují, že vlastně jde o zakonzervování tý inkluze a toho systému,“ uvedl premiér. Dodal, že postoje se liší podle situace jednotlivých škol a podpořil názor ministryně Mrázové, podle něhož by hlavní slovo měl mít ředitel školy. Partneři mají své připomínky dodat písemně do pátku a koalice se k návrhu vrátí v pondělí. „Ten návrh ministra školství nějakým způsobem to vylepšuje, ale naši partneři zatím s tím nejsou spokojeni,“ uzavřel Babiš.
Tisková konference tak nakonec skutečně byla krátká. Stačila však na to, aby ministr kultury označil odpor části kulturní obce za humbuk, křik zájmových organizací a tvrdý lobbing a premiér vysvětlil novinářce, že by měla vládní úspory ocenit místo kritiky a že média kabinet kritizují „místo toho, abyste nás pochválili“. Novou státní kulturní politiku kabinet schválil. Novelu školského zákona odložil na příští týden. A představu, jak má vypadat pohodlnější veřejná kontrola vlády, Babiš s Klempířem zvládli předvést za necelých čtrnáct minut.
