Karel Havlíček kdysi působil jako ekonom, podnikatel a muž, od něhož by se dalo čekat, že alespoň přibližně rozezná pravici od levice, tržní hospodářství od státního dirigismu a konzervativního lidovce od Okamurovy SPD. Vicepremiér a první místopředseda ANO však nyní politickou mapu přeložil podle podstatně jednoduššího měřítka: s lidovci si budoucí koalici představit neumí, zatímco SPD a Motoristé jsou hnutí ANO bližší. Politická ekonomie tím dostala nový obor, v němž se ideová vzdálenost neměří programem, názorem na stát ani ekonomickou politikou, nýbrž vzdáleností od Andreje Babiše. Stačilo několik let v ANO a z někdejšího ekonoma je politický navigátor, kterému kompas ukazuje jediný světový směr: tam, kde zrovna stojí předseda.
Havlíčkův posun má téměř pedagogickou hodnotu. KDU-ČSL, tedy strana pevně usazená v evropském demokratickém proudu, je podle prvního místopředsedy ANO partnerem těžko představitelným. SPD představitelná je. Motoristé rovněž. Bývalý ekonom tím mimoděk ukazuje, že matematika politických koalic má v ANO odlišná pravidla než matematika běžná. Dvě programově vzdálené strany mohou být blízké, pokud poskytují potřebnou většinu, zatímco historicky standardní demokratická strana se může ocitnout kdesi za obzorem, pokud se nehodí do Babišovy politické soustavy. Eukleidés by potřeboval kružítko. Havlíčkovi stačí předseda.
Právě u Havlíčka působí podobná pružnost obzvlášť půvabně. Ministr průmyslu se rád prezentuje jako pragmatik, technokrat a muž čísel, což vytváří dojem, že někde pod všemi politickými funkcemi pořád sedí ekonom schopný otevřít Excel a neztratit orientaci. Jenže ideový Excel ANO má patrně jeden sloupec. Jmenuje se Koaliční použitelnost. Hodnoty se mění podle okamžité potřeby a Havlíček ochotně přepočítává tabulku. Lidovec vyjde červeně, SPD zeleně a Motorista patrně dostane ještě obrázek auta.
Bývalý ekonom objevuje kouzlo politické pětiletky
Hypotetická představa absurdní situace: Andrej Babiš se jednoho dne ráno probudil a oznámil, že nejlepší hospodářský model představuje plánování výroby oceli na pět let dopředu, Havlíček by patrně do oběda dokázal vysvětlit, že moderní pětiletka není žádná pětiletka, nýbrž strategický horizont konkurenceschopnosti. Marx by se do večera proměnil v progresivního analytika trhu práce, Engels v experta na podnikové finance a centrální plánovací komise v Národní radu pro efektivní koordinaci ekonomiky. Druhý den by přišla prezentace v PowerPointu a třetí den graf, podle něhož je socialismus vlastně velmi podnikatelský, pokud se správně nakreslí osa Y.
Havlíčkova politické kariéra je ostatně komicky přitažlivá. Nezdá se, že by ideologie byla pevnou překážkou, pokud stojí mezi ANO a mocí. Bývalý ekonom dokáže být tržní, sociální, konzervativní, pragmatický i téměř cokoli dalšího podle toho, jaké publikum sedí před kamerou a jaká sestava stran právě vychází ve Sněmovně. Pevný zůstává jeden parametr: Andrej Babiš. Všechno ostatní připomíná pohyblivý kurz měny, kterou centrální banka každé ráno naváže na předsedův aktuální výrok.
Havlíček tím vytváří ekonomický model, který by mohl nést jméno Babišismus s plovoucím kurzem. Kurz k Evropské unii se pohne podle situace, kurz k pravici podle koaličních možností a kurz ke konzervativním stranám podle toho, zda zvednou ruku pro vládu. SPD může být včera příliš vzdálená, dnes přijatelná a zítra strategická. Motoristé se mohou stát přirozenějšími než lidovci, pokud politická kalkulačka ukáže správný součet. Stabilní měnovou kotvou zůstává pouze Agrofert? Ne. Předseda.
Právě představa Havlíčka coby ideového ekonoma proto začíná být čím dál zábavnější. Ekonom obvykle pracuje s omezeními, náklady a důsledky. Havlíčkův politický model dokáže omezení odstranit prostým přejmenováním. Koalice se SPD není problém, ale pragmatismus. Odmítnutí lidovců není posun, ale politická realita. Partner je demokratický natolik, nakolik je ochoten podpořit správnou vládu. Kdyby se ve Sněmovně zjevila Strana přátel kolektivizace s deseti mandáty a slibem podpory Babiše, bývalý ekonom by možná objevil historické přednosti družstevnictví rychleji, než by stačil někdo vytáhnout učebnici dějepisu.
Marx, Engels, Babiš a Havlíček
Satirická představa Havlíčka mezi Marxem a Engelsem má jednu nevýhodu: oba němečtí myslitelé alespoň disponovali poměrně pevnou představou, jak má společnost vypadat. Havlíčkův ideový systém působí podstatně praktičtěji. Kdo pomůže Andreji Babišovi vládnout, dostává body. Kdo nepomůže, ocitá se mimo okruh představitelných partnerů. Filosofické knihy mohou zůstat zavřené, protože vládní aritmetika má méně stran.
Karel Havlíček by v podobné satirické vládě mohl dostat funkci lidového komisaře pro tržní hospodářství. Ráno by hájil podnikatele, dopoledne cenové stropy, v poledne strategické státní zásahy a večer soukromou iniciativu. Nic z toho by se nemuselo vzájemně vylučovat, protože druhý den lze natočit video, v němž se vysvětlí, že předchozí video bylo vytrženo z kontextu. Betyna by mezitím zůstala jedinou bytostí v politickém okolí vicepremiéra, u níž lze spolehlivě určit alespoň druh.
Havlíčkův výrok o možných partnerech však ukazuje něco podstatnějšího než pouhou koaliční taktiku. První místopředseda ANO otevřeně říká, kam se hnutí při hledání politických spojenců dívá. Lidovci nikoli, SPD ano, Motoristé ano. Babiš může současně opakovat, že ANO patří k demokratickému a proevropskému proudu, jenže fotografie politické rodiny se skládá také z těch, které pozvete ke společnému stolu. Havlíček nyní část jmen na pozvánce vyslovil poměrně zřetelně.
Právě proto působí komicky představa, že všechno lze zakrýt slovem pragmatismus. Pragmatik může uzavírat kompromisy, ale pokud se kompromisy dlouhodobě pohybují pouze jedním směrem, začínají připomínat cestu. Havlíček může tvrdit, že jde pouze o reálnou politiku, stejně jako může řidič po desáté odbočce doprava vysvětlovat, že nikam konkrétně nesměřuje. Mapa však zůstává mapa.
Kompas podle předsedy
Před časem působila spolupráce ANO se SPD jako hranice, kterou část hnutí odmítala překročit. Havlíčkovo nynější vyjádření ukazuje podstatně jinou náladu. Strana, která byla kdysi pro některé poslance ANO nepřijatelná, patří podle prvního místopředsedy mezi bližší politické partnery než lidovci. Tohle není jen personální antipatie k jedné straně. Jde o výpověď o tom, kde ANO hledá většinu a s kým si dovede představit společný výkon moci.
Havlíček přitom nemusí žádný ideologický manifest psát. Stačí mu sestavit seznam přijatelných a nepřijatelných partnerů. Politická orientace se někdy pozná lépe podle telefonního seznamu než podle programu. Pokud se na jedné straně dveří ocitnou lidovci a na druhé SPD s Motoristy, není třeba pořádat odborný seminář o světových stranách. Stačí sledovat, ke kterým dveřím první místopředseda ANO zamířil.
Bývalý ekonom si tím možná nevědomky vyřešil i starý spor mezi ideologií a pragmatismem. Ideologie je všechno, co zrovna překáží. Pragmatismus je všechno, co pomůže sestavit většinu. Andrej Babiš představuje konstantu a Karel Havlíček dopočítá zbytek. Rovnice je jednoduchá, pouze její výsledek se mění podle počtu mandátů.
Kdyby proto Havlíčkův další politický šéf opravdu nosil plnovous Karla Marxe a na poradách citoval Engelse, nebylo by třeba bývalého ekonoma podceňovat. Do týdne by se nejspíš dozvěděli, že moderní tržní ekonomika a diktatura proletariátu mají při správném marketingu překvapivě mnoho společných průsečíků. Do čtrnácti dnů by vznikla infografika. Do měsíce podcast. Jediná věc by zůstala pevná. Předseda má vždycky pravdu, ekonom dopočítá model.
