Miroslava Němcová se s politickou kariérou loučí způsobem, který Andreji Babišovi zřejmě radost neudělal. Někdejší předsedkyně Poslanecké sněmovny a končící senátorka ODS Miroslava Němcová se rozhodla Babišovi usnadnit povolební pátrání po vinících a rovnou mu nabídla seznam podezřelých. Advokáti, Fiala, Brusel. Všichni se v premiérových vysvětleních nejrůznějších nepříjemností objevili již tolikrát, že by jim ANO mohlo přidělit stálé místo na tiskových konferencích. Němcová se pouze zeptala, na koho Babiš hodí volební neúspěchy tentokrát. Výběr je bohatý, leč má jednu vadu. Advokáti, Fiala či Brusel nevedou hnutí ANO, nerozhodují o jeho volební strategii a neposílají kandidáty tohoto hnutí do voleb.
Němcová premiérovi nabídla osvědčený výběr viníků z repertoáru Hotentálie, přičemž přidala i netradičně jedovatou možnost. Co když premiéra zradili důchodci, kterým vláda vyplatila mimořádné dvě tisícovky, zatímco očekávaná vděčnost se u volebních uren jaksi nedostavila? Pět a půl miliardy ze státní kasy, a voliči si přesto dovolují rozhodovat podle vlastního uvážení! Němcová šéfovi ANO připomněla tradiční vlastnost demokracie. Státní příspěvky se nedají směnit za volební hlasy a ani premiérova štědrost financovaná z peněz daňových poplatníků nezaručuje doživotní politickou oddanost. Podstatně hůře pro Babiše vyzněla poznámka o hnutí jediného muže.
Miroslava Němcová si vystačila s několika větami. Žádná hodinová tisková konference, ani hledání ztraceného volebního vítězství pod barokní Invalidovnou, či seznamy nemocnic, vysokých škol a vládních dobrodiní. „ANO je hnutím jednoho muže. Ten prohrál,“ napsala někdejší předsedkyně Poslanecké sněmovny a senátorka ODS. Krátká věta, která Babišovu politickému sebevědomí přichystala setkání s realitou. „Na koho to svede? Maminka, advokáti, Fiala, Brusel… to už točil mockrát,“ pokračovala. Předložila tak téměř kompletní obsazení Babišova dlouholetého seriálu o tom, kdo může za nepříjemnosti Andreje Babiše. Chyběl snad jen Kalousek, zlá média a pro větší jistotu celá Evropská komise. Premiér má každopádně z čeho vybírat. V politické Hotentálii lze viníka doplnit dodatečně, podobně jako se tam z jedenácti druhých míst vyrábí vítězství a z osmi milionů korun účet za 132 milionů.
Němcová navíc zasáhla předsedu ANO ve chvíli, kdy se jeho hnutí snaží přesvědčit veřejnost, že výsledky komunálních a senátních voleb vlastně dopadly znamenitě. Zatímco Babiš v nedělním videu počítal šest krajských měst, třináct postupujících do druhého kola Senátu a sedm kandidátek, jeho někdejší politická soupeřka si všimla jedné maličkosti. Stranický předseda může počítat, jak dlouho chce, ale neúspěch se nedá odstranit tím, že se odmítne vyslovit jeho jméno. V Praze ANO skončilo čtvrté. Na Vyškovsku Grolich vyhrál senátorské volby již v prvním kole a kandidátku ANO nechal daleko za sebou. Jedenáct ze třinácti kandidátů ANO vstupuje do druhého kola ze druhé pozice. Karel Havlíček přitom před volbami snil o druhém největším senátorském klubu. Dosavadní výsledky však poskytly premiérovi mnohem méně příležitostí k triumfálnímu pochodu, než si zřejmě představoval. Němcová nepotřebovala tabulky. Stačilo jí několik slov a Babišova vítězná dekorace obdržela notnou trhlinu.
Maminka, Fiala, Brusel. Kdo převezme odpovědnost za Andreje?
Výčet možných viníků je podle Němcové takřka kompletní. Advokáti, Fiala a Brusel představují sestavu, se kterou by se dalo obsadit několik volebních kampaní, dva televizní seriály a jedno mimořádné zasedání vlády. Každý z těchto podezřelých by mohl dostat samostatnou kolonku ve formuláři povolební sebereflexe hnutí ANO. Fiala by tradičně převzal odpovědnost za všechno, co se v České republice nepodařilo napravit ani po nástupu Babišova kabinetu. Brusel by mohl vysvětlovat, proč Pražané hlasovali pro jiné kandidátky, než doporučoval premiérův marketing. Advokáti by se případně zabývali právní stránkou volebního zklamání a maminka by mohla figurovat jako historická postava, která se v Babišových politických příbězích objevuje podle potřeby. Zbývající místa by připadla médiím, opozici a samotným občanům, pokud by se ani po důkladném vyšetřování nepodařilo najít nikoho vhodnějšího.
Němcová ovšem neútočila na náhodnou slovní neobratnost. Zamířila přímo na jeden z nejcharakterističtějších rysů Babišova politického vystupování. Předseda ANO rád vysvětluje, kdo všechno mu ubližuje, kdo proti němu vede kampaň, kdo mu brání pomáhat občanům a kdo stojí za neúspěchy, které se v jeho vyprávění nikdy nesmějí příliš přiblížit k samotnému předsedovi. Když v červenci část seniorů připomínala Babišovi nesplněné důchodové sliby, premiér znovu vytáhl Mariana Jurečku a Fialovu vládu. Lidé se ovšem ptali na peníze, které jim ANO před volbami slibovalo vrátit, nikoli na životopis bývalého ministra práce. Starý politický strašák se proto ocitl v nepříjemné situaci. Ani při sebevětším nasazení nedokáže vysvětlit, proč slibovaná částka nepřišla na účet.
Právě zde se Němcové ironie mění v mimořádně nepříjemnou otázku pro celý Babišův politický obchodní model. „Že by senioři? Kde je vděk za ten dvoutisícový úplatek? 5,5 miliardy ze státní kasy a výsledek gdě!?“ vysmála se premiérovi. Slovo úplatek použila zjevně jako politickou nadsázku, nikoli jako označení prokázaného trestného činu. Její výsměch ovšem mířil přesně. Vláda sáhla po mimořádném příspěvku důchodcům, za který stát podle uváděné částky vydá 5,5 miliardy korun, a nyní se může nabízí otázka, jakou politickou odměnu za tuto štědrost vlastně očekávala. Němcová ji formulovala s takovou dávkou jedu, že by se v marketingovém oddělení ANO měla začít preventivně rozdávat ochranná výstroj. Pět a půl miliardy ze státní kasy, dvě tisícovky jednotlivým příjemcům, a kde je ten volební zisk? Gdě, Andreji? Gdě?
Takový dotaz je pro Babišovu Hotentálii nevhodný, jelikož připomíná, že příspěvek z veřejných peněz není dar z předsedovy soukromé pokladny. Stát vyplácí peníze podle zákonů a rozhodnutí veřejných institucí, nikoli podle očekávané míry politické vděčnosti. Předseda vlády si proto nemůže objednat dva tisíce korun podpory a očekávat, že v den voleb dostane za každou vyplacenou bankovku patřičnou protihodnotu. Důchodci mají dokonce tu drzost, že po převzetí státního příspěvku smějí dál přemýšlet, hodnotit politiky a hlasovat podle vlastního rozhodnutí. Pro Hotentálii, kde se rozpočtové výdaje občas mění v důkaz osobní velkorysosti Andreje Babiše, jde o špatnou vlastnost demokratického systému.
Někdejší senátorka připomněla zásadní rozdíl mezi politikou a nákupem zákaznické věrnosti. Věrnostní program supermarketu nabídne body za utracené peníze, marketing hnutí ANO by si možná přál stejný model pro volební podporu. Jenže státní příspěvek neobsahuje žádný kupón, který by občan musel při hlasování předložit, a volební komise nerozdává slevové kartičky za správně zvolenou stranu. Němcová se v tomto ohledu trefila do obchodnické slabiny Babišova politického kabaretu. Příspěvek může být vyplacen, aniž by za něj kdokoli získal jediný hlas.
Pět a půl miliardy, dva tisíce na hlavu a účet za vděčnost
Němcové poznámka získala další rozměr i kvůli hodnocení někdejšího premiéra a guvernéra České národní banky Jiřího Rusnoka. Ten mimořádný důchodový příspěvek označil za populistické gesto, které je potřeba posuzovat také s ohledem na veřejné finance. „Chápu to politicky, samozřejmě. Je to populistické gesto, oslovení svých voličů,“ uvedl Rusnok. V situaci, kdy se pro příští rok počítá se schodkem státního rozpočtu 386 miliard korun, upozornil na potřebu zvažovat, kde je mimořádné vydávání peněz skutečně nutné. Peníze mají svůj rozpočtový dopad bez ohledu na to, kolik politických srdíček a děkovných videí je možné za jejich vyplacení zveřejnit.
Rusnok rovněž připomněl okolnost, která se do jednoduché představy vlády coby dobrodince seniorů příliš nehodí. „Situace českých důchodců není nijak dramatická, dokonce je mnohem lepší než třeba zaměstnaných nebo aktivních rodin s dětmi,“ sdělil. Poukázal přitom na rozdíl mezi valorizovanými důchody a reálnými mzdami, které v předchozích letech vysokého růstu cen klesaly. Babišův marketing má před sebou další zapeklitou otázku. Pokud vláda vydá miliardy korun na mimořádný příspěvek jedné voličské skupině, jak vysvětlí ostatním občanům, proč nemohla pomoc více zacílit podle skutečné potřeby? Nejjednodušší by patrně bylo opět obvinit Fialu. Ten se ovšem nachází v poněkud nepříjemné pozici, protože podle logiky Hotentálie odpovídá za vládní výdaje i tehdy, když o nich rozhoduje někdo jiný. Ještě by se mohl na seznam viníků všeho zlého dostat Kalousek. Ten má ovšem rovněž smůlu, aktivní politice se delší dobu nevěnuje.
Mrzutá je pro Babiše okolnost, že část nespokojených hlasů přichází právě od důchodců, na jejichž podporu ANO dlouhodobě spoléhá. Již v červenci se pod premiérovým příspěvkem o důchodových změnách objevovaly výčitky kvůli nesplněným slibům. Lidé mu připomínali, že před volbami sliboval vrátit seniorům peníze, o které je podle jeho tvrzení připravila předchozí vláda, zatímco skutečné změny se týkaly především vybraných skupin. Babiš tehdy opět vytáhl Jurečku, jenže zklamané seniory zajímalo, proč se sliby rozcházejí s realitou. Němcová nyní svým výsměchem upozornila na další rozpor. Vládní příspěvek nemůže zaručit politickou oddanost, zvláště pokud občané politikovi nevěří, že plní to, co jim předtím slíbil.
Představa, že se senioři po převzetí dvoutisícovky automaticky seřadí do fronty na volební podporu ANO, ostatně patří spíše do světa reklamních fantazií než do demokratické politiky. V něm by každý občan po doručení státního příspěvku obdržel také děkovný dopis předsedovi vlády, který by měl odeslat nejpozději před volbami. Nedodržení lhůty by bylo klasifikováno jako nevděk, hlas pro jinou stranu jako závažné porušení věrnostních podmínek a neúčast ve volbách jako odmítnutí obchodní nabídky. Babiš by poté mohl na tiskové konferenci rozhořčeně ukazovat, kolik peněz vláda rozdělila a kolik nevděčných občanů ji přesto nevolilo. Němcové jedovaté „výsledek gdě!?“ by v takovém systému plnilo funkci nejvyššího kontrolního orgánu.
Němcová položila otázku. Babiš vytáhl vítězství, které nikdo neviděl
Předseda ANO mezitím zvolil osvědčenou metodu, jak se s povolebními rozpaky vyrovnat. V pravidelném nedělním videu oznámil, že hnutí vlastně vyhrálo, přestože současně přiznal pražský propadák a vyjmenoval třináct senátních kandidátů postupujících do druhého kola, z nichž jedenáct skončilo na druhém místě. „Samozřejmě hnutí ANO se musí zamyslet nad tým výsledkem, i když sme vyhráli, ale není to o tom, že když máte značku, že všechno je skvělé,“ vysvětlil premiér. Hotentálie tím získala další důkaz o nezničitelnosti Babišova volebního optimismu. Hnutí se musí zamyslet, ale vyhrálo. Praha je propadák, ale vyhrálo. Kandidáti skončili druzí, ale vyhrálo. Při takové metodě se dá nakonec slavit i výsledek, který by jiný politický předseda raději nechal bez komentáře.
Němcová ovšem celou konstrukci zkrátila na šest slov. ANO je hnutím jednoho muže. Ten prohrál. Přesně v tom spočívá síla jejího výsměchu. Babišovi se léta vyplácí stavět hnutí kolem vlastního jména, tváře, videí, projevů a marketingových nápadů. Straničtí kandidáti se mohou měnit, ministrům se mohou přidělovat nejrůznější úkoly a komunální politici mohou pracovat na konkrétních projektech, ale na velkém reklamním poutači stále stojí Andrej Babiš. Jenže jestliže tento model funguje jako osobní zásluha při vítězství, nemůže se předseda při neúspěchu schovat za nesprávně vybrané kandidáty, nepříznivou mediální atmosféru nebo volební nevděk Pražanů. Němcová mu prostě připomněla pravidlo, které v Hotentálii zatím nikdo nedokázal předsedovi dostatečně názorně vysvětlit.
Příklad z Vyškovska nabízí obzvlášť půvabnou ilustraci. Kandidátku ANO Petru Absolonovou podporovali Babiš, Karel Havlíček i Alena Schillerová. Proti ní stál předseda Lidovců a jihomoravský hejtman Jan Grolich, který si volební kampaň rozhodně neodpustil ani v satirické podobě. Připomeňme jen groteskní epizodu s ministrem Igorem Červeným, z něhož se po výroku o Grulichovi a senátorních volbách stal nechtěný komediální partner Pana kšiltovky. Grolich nakonec získal senátorský mandát již v prvním kole a kandidátce ANO nepomohla ani podpora tří nejvýraznějších představitelů vládního hnutí. Schillerová mohla přidat další předvolební video, Havlíček další pochvalu a Babiš další osobní vystoupení. Volební urny jim však společně sdělily, že tentokrát má podporu někdo jiný.
Právě po podobném výsledku je Němcové otázka zvlášť výživná. Na koho může Babiš svést porážku kandidátky, kterou osobně podporoval? Na Grolicha, že získal příliš mnoho hlasů? Na Schillerovou, že nepřinesla dostatečně přesvědčivou politickou reklamu? Na Havlíčka, že si příliš brzy maloval velikost senátorského klubu? Na voliče, kteří se odmítli zachovat podle očekávání stranického vedení? Anebo na některého z tradičních viníků, kteří v Hotentálii trpělivě čekají, až budou opět povoláni do služby? Fiala se ostatně dá vytáhnout téměř kdykoli a Brusel bývá použitelný za každého počasí. Grolich však měl proti této sestavě jednu výhodu. Nepotřeboval vysvětlovat, kdo mu vítězství zařídil. Dostal hlasy.
Babiš po volbách poskytl vlastní odpověď také v Praze. V sobotu před televizními kamerami rozebíral údajnou systematicky budovanou nenávist, kterou vůči jeho osobě mají šířit média, zejména Novinky a Seznam Zprávy. Následně Pražanům připomínal nemocnice, vysoké školy, památky, Pražský okruh a dokonce Invalidovnu v Karlíně, jako kdyby existence veřejných institucí a historických budov zakládala občanům povinnost podpořit ANO. „Evidentně ta obrovská nenávist vůči mé osobě tady jako převažuje a volí se asi proti. Jinak si to ako neumim vysvětlit,“ stěžoval si premiér. Němcová mu teď nabízí vysvětlení mnohem jednodušší. Hnutí jednoho muže nedokázalo v hlavním městě přesvědčit dostatek voličů. Žádná Invalidovna se kvůli tomu bourat nemusí a nemocnicím zřejmě nehrozí stěhování mimo Prahu.
Miroslava Němcová odchází, Babišovi nechala domácí úkol
Miroslava Němcová se rozhodla neobhajovat senátorský mandát a ukončit politickou kariéru. Nyní předvedla něco, co bývá mnohým aktivním politikům velmi vzdálené. Dokázala jedinou ironickou poznámkou zasáhnout nejslabší místo premiérova dlouholetého vyprávění o vlastní nepostradatelnosti. Na Němcové výsměchu je krutá zdánlivá lehkost, s jakou premiérovi přidělila roli muže, který místo hledání příčin neúspěchu hledá vhodného podezřelého. Babiš oznámil, že se ANO musí zamyslet. Pokud by si tedy vedení hnutí chtělo práci usnadnit, může začít právě Němcové otázkou. Kdo rozhodoval o volební strategii? Kdo vybíral kandidáty? Kdo představuje ústřední tvář hnutí? Kdo má k dispozici největší politický a mediální prostor? Kdo před volbami osobně podporoval kandidátku na Vyškovsku? Němcová odpověď zná. Babiš ji možná také zná, jen by k jejímu veřejnému vyslovení potřeboval mnohem více odvahy než k dalšímu útoku na média.
