Demagog Vondráček šermující tu korunami, tu procenty, která Babišova vláda dala na obranu, spolu s očividně nenaladěným Lipavským, měli obstarat dnešní předkrm, před hlavním chodem v pořadu Za pět minut dvanáct na TV Nova. Následná druhá část, tedy debata dvou do nedávna bývalých spolustraníků však slibovala větší drama a napětí. Konkrétně diskuze Martina Kuby, který nedávno opustil ODS a jejího prvního místopředsedy, v lednu zvoleného na kongresu občanských demokratů, Tomáše Portlíka.
Právě tato druhá část pořadu přitahovala pozornost. Střet dvou regionálně silných politiků měl nabídnout více než jen rutinní výměnu argumentů. Oba mají za sebou výrazné úspěchy v komunální a regionální politice a oba zároveň dávají najevo ambici přesahovat hranice svých regionů.
Kubova kritika a realita koaliční politiky
Martin Kuba si již celostátní politiku vyzkoušel. Jako bývalý ministr průmyslu a obchodu dobře zná prostředí vlády i zákulisí politického vyjednávání. V televizní debatě však vůči své bývalé straně vystupoval velmi kriticky a místy bylo možné jeho argumentaci označit za přinejmenším neúplnou. Kuba v diskuzi opakovaně naznačoval, že ODS měla ve vládě Petra Fialy možnost prosazovat svou politiku razantněji. Taková argumentace však naráží na základní realitu koaličního vládnutí. Vláda složená z více stran je vždy výsledkem kompromisu, zejména pokud žádný z partnerů nedisponuje výrazně dominantní pozicí. Kuba přitom tuto realitu z vlastní zkušenosti dobře zná.
Právě koaliční kompromisy lze dobře ilustrovat na jednom z témat, které v posledních letech vyvolávalo uvnitř bývalé vlády i uvnitř samotné ODS dlouhé debaty, a to na otázce povinného zálohování nápojových obalů, o které deník inregion.cz informoval.
Tehdejší koaliční nesoulad o zálohování ukázal, jak složitě se formuje jednotná pozice politické strany, pokud je zároveň součástí širší koalice. Část politiků se přikláněla k ekologickým argumentům, jiní upozorňovali na ekonomické dopady pro výrobce a obchodní řetězce. Výsledkem byla situace, kterou mnozí komentovali s jistou dávkou ironie. Několik „modrých ptáků“ se nechalo mattonizovat, jiní zase cocacolizovat – a vznikl z toho politický chaos, v němž se lidovecký ministr životního prostředí Petr Hladík téměř dostal k prosazení svého návrhu na zavedení zálohového systému. Tento spor byl jedním z příkladů, jak složité může být prosazování jasné politické linie v prostředí koaliční vlády.
Kubova suverenita v Jihočeském kraji je bezpochyby výrazným regionálním úspěchem. Otázkou však zůstává, jak by podobný politický styl obstál v prostředí celostátní politiky.
Portlík mezi regionem a republikou
Tomáš Portlík na tom v televizní debatě nebyl ve srovnání s Kubou o mnoho lépe. Na rozdíl od Kuby si však zatím nevyzkoušel ani podobně vysokou stranickou funkci v minulosti, ani přímou zkušenost s celostátní exekutivní politikou. Portlík patří mezi výrazné postavy pražské komunální politiky, jeho zkušenost s celostátní politikou je však zatím omezená. Kdo z obou politiků dokáže své regionální zkušenosti proměnit v úspěch na celostátní úrovni, zůstává otevřenou otázkou. Televizní debata spíše naznačila, že takový přechod nemusí být jednoduchý. Místy to totiž působilo, jako by se prvního místopředsedy ODS celostátní politika v podobě práce jeho kolegů ve stínové vládě či poslaneckém klubu příliš netýkala. Portlík se v debatě držel spíše obecnějších formulací a konkrétnější představy o politické strategii ODS zaznívaly jen sporadicky.
Primátorský řetěz jako politická zkouška
Pro Portlíka může být klíčovou politickou výzvou především boj o vedení Prahy. Získat primátorský řetěz v hlavním městě by představovalo výrazný politický úspěch. Takové vítězství by mohlo být přirovnatelné k regionálnímu úspěchu Martina Kuby v Jihočeském kraji a zároveň by Portlíkovi poskytlo silnější pozici uvnitř ODS. Praha je v české politice specifickým prostorem. Vítězství v hlavním městě často znamená nejen symbolický úspěch, ale také výrazný vliv na celostátní politickou scénu. Proto lze do určité míry omluvit skutečnost, že se oba politici v televizní debatě pohybovali kolem celostátní politiky spíše po povrchu.
Podpora předsedy, která nebyla příliš vidět
Na nedávném kongresu ODS se přitom opakovaně hovořilo o nutnosti silné podpory předsedy strany Martina Kupky. Vedení strany zdůrazňovalo potřebu jednotného postupu a jasného krytí zad předsedovi. V televizní debatě však tato linie příliš patrná nebyla. Zazněla sice slova o tom, jak obtížnou pozici Kupka v čele strany má, méně už však zaznívala konkrétní odpověď na otázku, co pro posílení jeho pozice jednotliví představitelé strany skutečně udělají. Právě tato otázka zůstala v debatě spíše bez odpovědi.
Stínová vláda jako test
Je pravděpodobné, že jak Martin Kupka, tak Tomáš Portlík budou mít svou politickou pozici o to jednodušší, čím přesvědčivější výsledky dokáže přinést stínová vláda ODS. Právě ta má být nástrojem, který ukáže, zda jsou občanští demokraté schopni nabídnout alternativu k současnému vládnímu směřování. Podzimní komunální a senátní volby sice nejsou volbami celostátními, přesto mohou být důležitým testem politické strategie ODS. Debata mezi Kubou a Portlíkem tak ukázala především jednu věc: regionální politické sebevědomí může být silným základem, ale samo o sobě ještě nestačí k tomu, aby vznikla přesvědčivá celostátní politická strategie.
Právě to bude pro občanské demokraty v následujících měsících zásadní výzva.
