Místopředseda ODS a bývalý ministr životního prostředí Pavel Drobil se ostře pustil do předsedy Sněmovny Tomia Okamury poté, co šéf SPD znovu útočil na Ukrajince, požadoval ukončení války i za cenu ztráty části ukrajinského území a volal po deportaci cizinců, kteří v Česku porušili zákon. Drobil Okamuru varoval, že podobná rétorika může vypustit z lahve duchy, které už jejich původce nemusí dokázat ovládat. Předsedovi SPD doporučil každodenní pohled do zrcadla a připomněl mu osud českého fašisty a kolaboranta Jana Ryse-Rozsévače. Tvrdá kritika však přichází od politika, jehož vlastní jméno zůstává spojeno s korupční aférou na Ministerstvu životního prostředí, po níž v roce 2010 rezignoval.
Okamura několik dnů předtím zveřejnil další ze svých protiukrajinských výpadů. Tentokrát se opřel o případ odvolané ukrajinské velvyslankyně v USA Olhy Stefanišynové, která byla obviněna z korupce, a od jednoho konkrétního případu přešel rovnou k Ukrajincům jako celku. „Ukončeme už ukrajinské zlodějské podvodníky a jejich podporovatele, kteří vydělávají a parazitují na válce na úkor běžných lidí! Je to pořád dokola. Zloději zlodějský!“ napsal předseda SPD. Následně zopakoval svůj požadavek na ukončení války „i za cenu, že Ukrajina ztratí území, kde žijí po staletí Rusové“, zrušení dávek a dočasné ochrany pro Ukrajince v České republice a deportaci všech cizinců, kteří v tuzemsku porušili zákon.
Právě poslední část Okamurova výčtu zvedla ze židle Drobila. Místopředseda ODS upozornil, že volání po deportacích má jednu nepříjemnou vlastnost: jakmile se začne určovat, kdo je ještě dost dobrý na to, aby v zemi zůstal, nemusí se dav dlouho zabývat paragrafy ani údaji v občanském průkazu. „S tou deportací cizinců, kteří v Česku porušili zákon, bych byl opatrný. Přemýšlím, jestli ten člověk vůbec tuší, jaké duchy v tomto holubičím národě vyvolává? Až je vyvolá, nikdo se nebude dívat na údaje v občance,“ napsal Drobil. „Na jeho místě bych se každý den podíval do zrcadla na tu svou typicky českou vizáž a modlil bych se, aby tu jeho kavárenskou nacistickou politiku v Česku nevzal nikdo vážně,“ uvedl místopředseda občanských demokratů a následně pokračoval větou, která již nenechala prostor pro pochybnosti, kam kritiku míří: „Protože potom bude první, koho jeho nácci naloží do deportačního vlaku.“
Drobil přitom Okamurovi doporučil, aby si připomněl Jana Ryse-Rozsévače, novináře, politika, antisemitu a vůdce fašistické Vlajky. Rys-Rozsévač patřil mezi nejhorlivější české kolaboranty, pořádal masová shromáždění proti představitelům první republiky, vítal německou okupaci Československa, chtěl vysílat české a moravské dobrovolníky do války po boku nacistické armády a své stoupence nabádal k udavačství. Ani horlivost ve službách nacismu ho nakonec neochránila. Po sporech mezi českými kolaboranty byl v roce 1942 zatčen a skončil v Dachau. Po válce se vrátil do Prahy, kde byl odsouzen a v červnu 1946 popraven.
Drobilova historická připomínka je vzkazem jednoduchým: člověk, který začne rozdělovat společnost na ty, kteří smějí zůstat, a ty, které je třeba vyvézt za hranice, nemusí mít pod kontrolou ty, kteří jeho slovník jednou vezmou vážně. Okamura navíc podobné útoky nepoužívá poprvé. Předseda Sněmovny a šéf vládního hnutí SPD dlouhodobě staví svou politickou komunikaci na Ukrajincích, migraci a hledání skupin, proti nimž může mobilizovat své příznivce. V posledním příspěvku se od konkrétního korupčního případu dostal v několika větách k „ukrajinským zlodějským podvodníkům“, konci ochrany pro Ukrajince a deportacím.
Zrovna Pavel Drobil má však při udílení lekcí o politické odpovědnosti vlastní problém. Současný místopředseda ODS se do nejvyššího vedení strany vrátil s minulostí, která se z jeho životopisu vymazat nedá. Jako ministr životního prostředí skončil v prosinci 2010 po aféře kolem podezření z korupce na ministerstvu a ve Státním fondu životního prostředí. Kauza mu tehdy zlomila ministerský vaz a stala se jednou z největších politických afér tehdejší vlády. Dnes je Drobil znovu jedním z místopředsedů ODS a z této pozice rozdává tvrdé soudy o předsedovi SPD.
To samozřejmě nedělá Okamurovy výroky méně odpudivými ani Drobilovu výhradu k deportačnímu slovníku automaticky neplatnou. Jen to poněkud komplikuje pózu člověka, který zvedá morální prst nad politickým soupeřem. Drobil má bezpochyby pravdu v tom, že Okamura nebezpečně zachází s nenávistí. Současně se však místopředseda ODS řadí k politikům, u nichž veřejnost nezapomněla, proč před šestnácti lety končili ve vládě.
