Lidé nevyšli do ulic proto, že by chtěli bořit vládu nebo zpochybňovat výsledek voleb. Vyšli proto, že v určité chvíli nabyli pocitu, že se překračuje hranice, která je pro ně důležitá. A že právě prezident republiky tuto hranici dokáže udržet.Podpora prezidenta nevznikla z nekritického nadšení, ale z porovnání. Lidé citlivě vnímají rozdíl mezi tím, kdo mluví s respektem, a tím, kdo mluví shora. Mezi tím, kdo naslouchá, a tím, kdo poučuje. Mezi tím, kdo chápe moc jako odpovědnost, a tím, kdo ji bere jako samozřejmý nárok.
Prezident nepůsobí dojmem, že by stál nad společností. Vystupuje klidně a zdrženlivě, bez potřeby síly či nadřazenosti. Nevysmívá se obavám lidí a nezlehčuje je. I proto je společnost schopna přijmout jeho minulost – ne proto, že by na ni zapomněla, ale proto, že v jeho dnešním chování nevidí aroganci ani pohrdání.
Společnost totiž neposuzuje politiky jen podle životopisů. Posuzuje je podle toho, jak se chovají dnes. Jak mluví, jak reagují na kritiku, zda dokážou uznat chybu a zda jsou schopni naslouchat i v nepohodlných situacích.
Právě zde vznikl výrazný kontrast mezi prezidentem a částí vlády.
Lidé, kteří stáli na náměstích, nebyli rozvraceči systému ani odpůrci demokracie. Reagovali na chování jednoho člena vlády – a tím i na obraz celé vlády, protože premiér se od tohoto chování nikdy jasně nedistancoval. Nezaznělo jednoznačné vymezení, že takový styl jednání není přijatelný. Chyběla empatie i pokora.
V této situaci se lidé přiklonili k prezidentovi, protože v jeho vystupování vidí pravý opak toho, co jim na vládě vadí. Klid místo arogance. Zdrženlivost místo demonstrace síly. Naslouchání místo zlehčování.
Podpora prezidenta tak není jen podporou jedné osoby, ale obranou hodnot. Je to signál, že část společnosti trvá na slušnosti, respektu a odpovědném výkonu moci. A zároveň signál, že vláda si svým jednáním sama vytváří odstup od lidí.
Otázkou zůstává, kde je hranice. Dnes je to problém spojený s tlakem na prezidenta. Co přijde příště?
Pokud tento signál zůstane nevyslyšen, nedělní demonstrace nemusí být poslední. Společnost, se kterou se nemluví a které se nenaslouchá, se totiž ozve znovu – ne z touhy po chaosu, ale z potřeby respektu.
Slušnost a pokora nejsou slabostí. Jsou známkou vyspělé společnosti.
