Podpůrný a garanční rolnický a lesnický fond podal žaloby na osmadvacet firem Agrofertu a požaduje vrácení dvaadvaceti milionů korun vyplacených v letech 2017 až 2021. Podle fondu společnosti na podporu neměly nárok kvůli střetu zájmů tehdejšího premiéra Andreje Babiše. Agrofert peníze dobrovolně nevrátil, spor proto rozhodne soud. Bývalá ministryně spravedlnosti Eva Decroix krok fondu uvítala a čeká, zda vláda místo věcné obhajoby znovu zaútočí na soudce.
Bývalá ministryně spravedlnosti Eva Decroix rozhodnutí uvítala bez opatrnického slovníku. „Dobrá zpráva, žaloba na Babiše je tu,“ oznámila na síti X. Formálně samozřejmě nejde o žalobu podanou přímo na předsedu vlády, nýbrž na firmy z jeho někdejšího podnikatelského impéria. Decroix však míří na podstatu sporu: Agrofert se ocitl v této situaci kvůli Babišovu střetu zájmů a způsobu, jakým si po návratu do čela vlády ponechal vztah k holdingu převedenému do svěřenských fondů. „Konečně byla podána žaloba na vrácení prostředků, které Agrofert, Andrej Babiš, pardon, drží, protože je neoprávněně načerpali v roce 2017 až 2021. Proč je to dobře? Protože vy si taky nemůžete nechávat majetek státu bez správního důvodu,“ řekla Decroix ve zveřejněném videu.
Žaloby stojí na závěru, že firmy Agrofertu neměly na podporu nárok kvůli střetu zájmů Andreje Babiše v letech 2017 až 2021. Evropská komise i české soudy podle podkladů dospěly k tomu, že převodem holdingu do svěřenských fondů svůj střet zájmů fakticky nevyřešil a nadále na Agrofert uplatňoval rozhodující vliv. PGRLF proto po osmadvaceti společnostech požaduje vrácení celkem dvaadvaceti milionů korun.
Když občan dluží státu, žádná zvláštní debata se nekoná
Dvaadvacet milionů korun nepředstavuje částku, která by Agrofert existenčně ohrozila. Význam žalob spočívá jinde. Stát přestal předstírat, že u holdingu spojeného s předsedou vlády platí jiný režim než u běžného příjemce podpory. Jestliže úřad dospěje k závěru, že člověk nebo firma získali peníze bez nároku, nejdříve požádá o jejich vrácení. Po odmítnutí se obrátí na soud. Přesně tento postup by nikdo nepovažoval za politickou mstu, kdyby šlo o zemědělce, malou firmu nebo příjemce sociální dávky.
U Agrofertu se každý podobný krok mění v celostátní politickou aféru. Okolí premiéra začne mluvit o účelovém útoku, poškozování českého podniku a pokračování kampaně proti Babišovi. Právní otázka, zda firmy podporu získaly oprávněně, se zatlačí stranou a spor se přesune k motivům úředníků, novinářů, soudců a opozičních politiků. Čím výše postavený příjemce peněz, tím méně se debatuje o penězích a tím více o údajném spiknutí těch, kteří je požadují zpět. PGRLF tentokrát tento politický hluk obešel. „Vzhledem k tomu, že k dobrovolnému vrácení podpory nedošlo, přistoupil PGRLF k podání žalob, na základě kterých je uplatňován nárok na vrácení podpory v souhrnné výši 22 milionů korun,“ uvedl fond. Další podrobnosti kvůli probíhajícímu soudnímu řízení zveřejňovat nechce.
Jeden fond žaluje, druhý chrání mnohem větší balík
Dvaadvacet milionů však vedle dalšího sporu působí téměř jako drobné. Státní zemědělský intervenční fond dlouhodobě odmítá vymáhat po Agrofertu miliardové dotace vyplacené ve stejných letech. Zatímco PGRLF poslal osmadvacet společností k soudu, SZIF zvolil opačný směr a k aktivnímu vymáhání nepřistoupil. Tento rozdíl nelze zamést větou o odlišném právním názoru. Obě instituce pracují ve stejném státě, posuzují veřejné peníze vyplacené společnostem ze stejného holdingu a vycházejí z období, kdy byl Babiš předsedou vlády. Jedna dospěla k tomu, že má peníze vymáhat před soudem. Druhá se vymáhání brání a odvolává se na údajně nejasné znění zákona.
Ministr zemědělství Martin Šebestyán od nástupu do funkce zpochybňuje závěry soudů a tvrdí, že zákon o střetu zájmů je napsaný nepřesně. Pro Babišův kabinet jde o pohodlné stanovisko. Neříká otevřeně, že Agrofert dostal dotace oprávněně. Vytváří dostatečnou právní mlhu, aby stát mohl několik dalších let sedět nad miliardovým nárokem a nevymáhat jej. PGRLF teď tuto mlhu prořízl. Podal žaloby a přenechal rozhodnutí soudu. SZIF může postupovat stejně. Jestliže si není jistý právním výkladem, soudní řízení je způsob, jak spor vyřešit. Odmítání žaloby nechrání právní jistotu, ale současný stav, v němž peníze zůstávají Agrofertu a čas plyne. Rozdíl mezi dvaadvaceti miliony a miliardami navíc odhaluje zvláštní stupnici státní odvahy. U menší částky se našla instituce ochotná jednat. U výrazně většího balíku přichází nekonečné vysvětlování, proč je zákon komplikovaný, soudní závěry údajně nejasné a vymáhání riskantní. Čím více peněz se týká holdingu spojeného s premiérem, tím větší opatrnost stát předvádí.
Babiš může tvrdit, že žádný úřad neovlivňuje. Výsledek mu přesto vyhovuje. Jeho někdejší holding drží miliardové dotace, SZIF je soudně nevymáhá a ministr zemědělství pod jeho vedením zpochybňuje právní závěry, o něž by se žaloba mohla opřít. PGRLF se vymyká tím, že se spokojil s běžným postupem: výzva, odmítnutí, soud.
Decroix čeká na ministra „nespravedlnosti“
Bývalá šéfka resortu spravedlnosti svou reakci neomezila na Agrofert. Obrátila pozornost také k současnému ministrovi Jeronýmu Tejcovi, který nedávno zpochybňoval postup ústavních soudců po rozhodnutí nepříznivém pro Babišovu vládu. „Ale víte, na co se těším? Jakým způsobem to zase bude komentovat ministr nespravedlnosti! Možná zase bude navrhovat vylučování soudců nebo křičet něco o nepodjatosti. Tak to sledujte,“ uvedla Decroix. Její narážka míří k předběžnému opatření Ústavního soudu, který vládě nařídil zařadit prezidenta Petra Pavla do české delegace na summit NATO v Ankaře. Tejc tehdy nepřijal rozhodnutí pouze jako právní porážku kabinetu. Začal mluvit o možné podjatosti soudců a navrhoval jejich vyloučení z dalšího rozhodování. Takový způsob vládního uvažování je nebezpečně jednoduchý. Dokud soud rozhoduje podle představ kabinetu, potvrzuje správnost jeho postupu. Když vláda neuspěje, začne se řešit soudce. Jeho minulost, veřejné postoje, pracovní vztahy nebo údajná podjatost. Rozhodnutí se nemusí respektovat věcně, pokud se podaří zpochybnit člověka, který je vydal.
Decroix předpokládá, že stejná obrana může přijít také u žalob proti firmám Agrofertu. Jestliže soud PGRLF vyhoví, Babišův tábor může znovu odvést debatu od neoprávněně čerpaných peněz k údajnému politickému pozadí rozsudku. Soudce se označí za zaujatého, žaloba za účelovou a vymáhání za útok na českou firmu. Tejc dostane příležitost ukázat, zda je ministrem spravedlnosti také ve chvíli, kdy soud rozhoduje proti ekonomickým zájmům holdingu spojeného s předsedou vlády. Nemusí předjímat výsledek ani podporovat PGRLF. Stačí respektovat nezávislost soudu a odmítnout nátlak na konkrétní soudce. Po jeho vystupování však Decroix oprávněně čeká, zda místo ochrany instituce nepřijde další útok na lidi uvnitř ní.
Agrofert může argumentovat. Nemůže si ponechat zvláštní pravidla
Žaloby samy o sobě nedokazují, že osmadvacet společností musí dvaadvacet milionů vrátit. O tom rozhodne soud. Stejně tak z podání žaloby nelze vyvozovat osobní vinu Andreje Babiše. Fond uplatňuje majetkový nárok vůči firmám a musí jej před soudem prokázat. Politický význam případu zůstává zřejmý. Státní instituce odmítla přijmout zásadu, že spory s Agrofertem jsou příliš citlivé na soudní řešení. Postupovala stejně, jako by postupovala vůči jinému velkému příjemci podpory. Vyčíslila nárok, vyzvala k vrácení a po odmítnutí podala žaloby.
Přesně tento standard by měl platit také u miliard, které odmítá vymáhat SZIF. Jestliže má fond za to, že soudní závěry o Babišově střetu zájmů nelze na jeho dotace použít, může tento výklad obhájit před soudem. Pokud se soudním řízením odmítá zabývat, chrání hlavně Agrofert před rizikem, že by peníze vracet musel.
