Roman Šmucler se rozhodl vstoupit do debaty o manželství pro všechny způsobem, který není zajímavý ani tak svou originalitou, jako spíš mírou zpátečnictví, již do několika vět dokázal vměstnat. Zareagoval na příspěvek předsedy TOP 09 Matěje Ondřeje Havla, který téma otevřel. Reakce Šmuclera však vypověděla něco velmi nepěkného především o něm samém.
Prezident České stomatologické komory nabídl velmi kontroverzní výrok. „Nejde o lásku, ani o spravedlnost. To není telenovela. Manželství vzniklo kvůli podpoře rození dětí,“ napsal na sociální síti. „Že jsme to zapomněli, je vidět na počtu narozených dětí. Potřebovali bychom novomanželské půjčky splacené narozeným dítětem, aby se zafinancovalo hnízdo. Pokud bude manželství pro všechny, potřebujeme “nemanželství” pro muže, ženy,“ doplnil úvahu. Tohle není provokace, která by byla zajímavá svou odvahou, nýbrž hrubé a zjednodušené převyprávění světa, v němž mají lidé hodnotu hlavně podle toho, zda plodí děti v institutu, který si někdo usmyslel označit za jediný správný.
Na celé věci je pozoruhodné především to, jak rychle se z podobných konzervativních výkřiků vždy vytratí jakákoli skutečná logika. Šmucler předkládá tezi, která se tváří jako biologická, historická a realistická, ale ve skutečnosti je to jen ideologická improvizace. Začíná větou, že nejde o lásku ani o spravedlnost, jako by tím chtěl dát najevo, že on na rozdíl od ostatních vidí tvrdou podstatu věci. Manželství v moderní společnosti není porodní smlouva mezi státem a reprodukční jednotkou. Je to právní a společenský institut, který upravuje vzájemné závazky dvou dospělých lidí, jejich majetkové vztahy, péči, odpovědnost, dědění, zastupování, rodinné vazby a mnoho dalších věcí, které dávno přesahují jakoukoli úzce biologickou definici. Kdyby Šmucler měl pravdu a manželství bylo legitimní jen skrze plození dětí, musel by být logicky proti manželstvím neplodných párů, párů ve vyšším věku, párů, které děti nechtějí, i všech těch, kdo se berou kvůli společnému životu, a ne kvůli okamžitému rodičovskému plánu. To samozřejmě neříká a bylo by nefér ho z podobného myšlení jakkoliv nařknout. Jde však o hypotetickou ukázku nekonzistentního principu.
K plození dětí opravdu není žádný papír potřeba. To je na jeho výkladu možná úplně nejkomičtější. Pokud chce manželství redukovat na nástroj podpory porodnosti, pak by měl nejprve vysvětlit, proč je tento institut dávno otevřen i těm, kteří děti mít nebudou, nemohou nebo nechtějí. Stát nechodí po svatbách s dotazníkem, zda pár plánuje početí do osmnácti měsíců, a pokud ne, nezakazuje mu vstup do manželství. Nikomu neanuluje oddací list po pěti letech bez dítěte. Nikomu neříká, že jejich svazek je méně platný, protože se z něj nestala reprodukční jednotka. To je podstatný moment Šmuclerova textu. On netvrdí něco, co by stát opravdu důsledně dělal, ale zpětně vnucuje manželství význam, který se mu hodí, aby mohl odmítnout jeho rozšíření na další skupinu lidí.
Nejabsurdnější je věta o tom, že pokud bude manželství pro všechny, bude potřeba „nemanželství“ pro muže a ženy. To není relevantní argument, nýbrž teatrální škobrtnutí člověka, který chce působit konzervativně. Šmuclerova představa je přitom starosvětská ještě v něčem dalším. Zcela mechanicky spojuje manželství a porodnost, jako by pokles počtu narozených dětí byl možné vysvětlit zapomněním, proč manželství vzniklo. Tohle je pohodlné a laciné zjednodušení. Nízká porodnost v moderní společnosti nesouvisí s tím, že by si o manželství myslela příliš romantické věci nebo do něj vpustila příliš mnoho rovnosti. Souvisí s drahým bydlením, ekonomickou nejistotou, pozdním zakládáním domácností, nedostupností péče, tlakem na ženy, proměnou pracovního trhu, změnou životních priorit i s celkovou strukturou moderní společnosti. Z toho všeho si Šmucler vybere jedinou věc, do níž může bez větší námahy kopnout, totiž údajnou ztrátu původního významu manželství, a tváří se u toho, že pojmenoval podstatu problému. Nepojmenoval. Jen předvedl trik. Složitý společenský problém převést na morální úpadek.
Do téže kategorie spadá i jeho nápad s novomanželskými půjčkami „splacenými narozeným dítětem, aby se zafinancovalo hnízdo“. Tahle formulace je snad ještě horší než zbytek textu, protože z dítěte dělá skoro rozpočtovou položku v domácím finančním modelu. Ne jako by dítě bylo samo o sobě vztah, odpovědnost, lidská bytost a závazek na celý život, ale jako by fungovalo zároveň jako biologické potvrzení správného manželství a coby splátkový mechanismus. Celé to působí jako zvláštní směs socialismu, patriarchálního rodinného modelu a excelové tabulky. Dítě tu není chápáno jako člen rodiny, ale skoro jako potvrzení účelnosti státní investice. Tohle není rodinná politika, nýbrž technokratická fantazie člověka, který si plete lidský život s demografickým programem.
Pokud je manželství skutečně jen nástroj podpory porodnosti, proč mají do něj přístup lidé po šedesátce? Proč do něj mohou vstupovat lidé, kteří děti mít nechtějí? Proč ho nikdo neupírá párům, které děti mít nemohou? Odpověď je samozřejmě prostá: protože moderní společnost chápe manželství jako mnohem širší institucionální rámec společného života. Je příznačné, jak podobní komentátoři rádi mluví o tom, že nejde o telenovelu, jako by tím jednou provždy smetli ze stolu všechny řeči o lásce, důstojnosti a spravedlnosti. Jenže právě tady se ukazuje, jak hrubě a necitlivě vlastně uvažují o společnosti. Manželství v jejich pojetí není vztah dvou lidí, ale správně uspořádaná jednotka s předepsanou funkcí. Citová rovina se zesměšní jako sentimentalita, spravedlnost jako kýč a lidská rovnost jako rozmazlený požadavek. To je mimořádně výmluvné. Ve chvíli, kdy se někdo musí lásce vysmívat, aby obhájil nerovnost, nevypadá tvrdě ani realističtěji. Vypadá hlavně jako člověk, kterému je cizí základní cit pro důstojnost druhých. Neřekl nic moudrého o lásce, dětech ani společnosti. Jen předvedl, jak snadno se dá z vlastní urputnosti vyrobit rádoby realistický komentář. Manželství však není státní porodnice s právním rámcem a lidé, kteří ho chtějí sdílet se svým partnerem nebo partnerkou, nejsou hrozba, kterou je třeba odrážet biologickými floskulemi.
