Občanská demokratická strana se rozhodla bojovat proti hnutí ANO metodou, kterou v posledních dnech předváděli Berenika Peštová a Denis Doksanský. Na svém oficiálním účtu zveřejnila počítačově vytvořenou koláž, která posadila bývalého prezidenta Miloše Zemana a poslance Radka Vondráčka k lahvím alkoholu, opatřila je nápisem „Bratři v lihu“ a Zemanovu podporu Vondráčkovy možné kandidatury na prezidenta převedla do hospodského pošklebku. Na obou politicích přitom existuje dostatek skutečných výroků, činů a politických selhání, které lze podrobit tvrdé a nekompromisní kritice. ODS však věcnou argumentaci odsunula stranou a sáhla po obrázku, jehož pointa stojí na naznačování opilosti. Strana, která se chce prezentovat jako seriózní obrana liberální demokracie proti Babišovu populismu, tak místo politické práce nabídla výtvor připomínající produkci anonymní facebookové stránky pro štamgasty po zavírací hodině.
Koláž reaguje na Zemanovo vyjádření, že za optimálního budoucího prezidenta považuje Vondráčka. Bývalý prezident ho označil za čestného, přemýšlivého a lidského člověka, který v televizních diskusích nepůsobí arogantně. ODS k příspěvku napsala, že Zeman chce za prezidenta Vondráčka. „Toho Vondráčka, co byl před pár lety v Kremlu na družbě s ruskými politiky na sankčních seznamech,” uvedla ODS. Tady měla strana připravený legitimní politický útok. Mohla přesně připomenout Vondráčkovy postoje k Rusku, nebo rozpory mezi obrazem přemýšlivého státníka a veřejnými excesy bývalého předsedy Sněmovny. Místo toho svůj argument utopila mezi lahvemi a nápisem, který z obou mužů udělal nedůstojnou karikaturu. Věcná výhrada tak posloužila pouze jako doprovod k obrázku, jehož úroveň odpovídá těm nejlacinějším příspěvkům, které občanští demokraté jinak právem kritizují u politických soupeřů.
Vondráčka lze kritizovat bez vymýšlení hospodské scény. Jako předseda Poslanecké sněmovny hrál na kytaru přímo v jednacím sále, v době vážné hospitalizace Miloše Zemana se nechal bez vědomí ošetřujícího lékaře přivést do jeho nemocničního pokoje a veřejnosti následně předkládal spornou verzi toho, kdo ho k prezidentovi doprovodil a v jakém stavu Zeman byl. Kritiku si zaslouží také za výpady proti České televizi nebo za selektivní obranu ústavních zvyklostí podle toho, zda na Hradě sedí prezident blízký hnutí ANO. Proti takovým faktům se Vondráček musí bránit politicky. Proti obrázku s lahvemi mu stačí říct, že ODS klesla k osobnímu posměšku. Strana mu tak zbytečně poskytla snadnou únikovou cestu od podstaty kritiky a ještě se připravila o možnost vystupovat jako dospělá protiváha k Babišově komunikačnímu cirkusu.
Stejně málo potřebuje uměle vyráběnou scénu s alkoholem Miloš Zeman. Jeho deset let na Hradě poskytlo dostatek materiálu pro ostrou kritiku orientace na Rusko a Čínu, útoků na novináře, ponižování politických protivníků, zpochybňování bezpečnostních institucí i hrubého zacházení s ústavními zvyklostmi. Když chtěl jako prezident šokovat, nepotřeboval k tomu grafika ani generátor obrázků. V živém vysílání Českého rozhlasu používal vulgarity při hovoru o Pussy Riot a služebním zákonu a později přiznal, že si část vystoupení předem připravil. Takové výroky lze po dvaadvacáté hodině citovat, bez přímých citací vulgarit navíc kdykoliv zasadit do souvislostí a ukázat na nich Zemanovu vědomou práci s hrubostí. ODS se však místo připomenutí skutečného Zemanova buranství rozhodla vytvořit buranství vlastní.
Obrázek navíc není ani zvlášť chytrý. Dva muži sedí u stolu v oprýskané místnosti, před nimi leží lahve a nad hlavami mají obrovský nápis „Bratři v lihu“. Pod nimi stojí červeně vyvedená věta „Optimální prezident? Vondráček, řekl Zeman“. Není v tom rozpor, překvapivá pointa ani politická zkratka, která by odhalovala něco podstatného. Je to pouze vizuální urážka založená na alkoholu, společenském nesváru, dehonestaci protivníka a nejnižších emočních pudech. Facebook u příspěvku navíc zobrazuje informaci o využití umělé inteligence, takže ani provedení nelze vydávat za originální práci politického karikaturisty. Výsledkem není satira, ale digitální hlušina nehodná solidní a respektuhodné politické strany s dlouhodobou tradicí a pevnými kořeny.
Takový způsob komunikace v posledních dnech používali hlavně poslanci hnutí ANO při útocích na Petra Pavla. Denis Doksanský sdílel koláže, které prezidenta zasadily do socialistické samoobsluhy, pohádkového kostýmu nebo mezi alianční státníky s cedulí oznamující, že je vedoucí. Berenika Peštová zase zveřejnila Pavla v křesle letícím pryč a připojila komiksového Babiše tvrdícího, že prezident svou cestou na summit NATO poškozuje Českou republiku. ODS měla na výběr, zda tuto infantilizaci politiky odmítne, nebo se jí přizpůsobí. Vybrala si druhou možnost. Změnila pouze terče a barvy. Princip zůstal stejný: protivníka není třeba rozebrat, stačí ho ponížit obrázkem a doufat, že nápis napsaný velkými písmeny nahradí chybějící argument.
Rozdíl mezi tvrdou politickou kampaní a lacinou dehonestací přitom není v míře zdvořilosti. ODS nemusí mluvit o Zemanovi ani Vondráčkovi v rukavičkách a nemusí předstírat úctu k lidem, jejichž politiku považuje za nebezpečnou. Tvrdost vzniká přesností. Účinný útok připomene konkrétní cestu do Moskvy, konkrétního politika na sankčním seznamu, konkrétní výrok nebo konkrétní selhání. Ukáže rozpor mezi Zemanovou chválou Vondráčkovy čestnosti a případy, kdy se Vondráčkova veřejná verze událostí rozcházela s vyjádřením policie nebo nemocnice. Rozebere jeho postoje k Rusku a položí otázku, zda takový člověk skutečně představuje vhodného kandidáta pro zemi ohroženou ruským režimem. To by byla politická kritika hodna důstojné argumentační úrovně, na kterou musí protivník odpovídat. Láhve na stole nejsou programovým ani důrazným komunikačním argumentem, nýbrž dokladem bezradné marketingové vyprahlosti ODS.
Občanští demokraté navíc nemohou předstírat, že podobný jazyk odpovídá očekávání lidí, které chtějí získat zpět. Jejich značka stála na kompetenci, ekonomických argumentech, úctě k institucím a schopnosti vymezit se proti populistické estrádě. Ve chvíli, kdy se stranický účet promění v distribuční kanál pro obrázky z prostředí imaginární putyky, přestává být jasné, čím se má jejich komunikace lišit od Peštové, Doksanského nebo účtů, které každý politický spor převádějí na urážlivý slogan v nevalné koláži. Výzkumy STEM dlouhodobě ukazovaly silnější postavení stran někdejší vládní koalice mezi lidmi s maturitou a vysokoškolským vzděláním. Těm ODS nyní nabízí obsah, který se chová, jako by jakákoli složitější myšlenka představovala nepřijatelné riziko.
Nejtrapnější na celé věci je, že doprovodná věta ODS obsahovala základ dobrého příspěvku. Zeman skutečně označil Vondráčka za optimálního prezidenta a občanští demokraté měli plné právo připomenout, koho bývalý prezident doporučuje a proč je takové doporučení problematické. Mohli vedle sebe postavit Zemanovu chválu a Vondráčkovu politickou minulost. Mohli ukázat jeho cestu do Kremlu, vztah k Zemanovi nebo chování v čele Sněmovny. Mohli být útoční, jízliví a argumentačně nemilosrdní. Místo toho promrhali šanci ostré polemiky a věcného konkrétního vymezení se v ostré politické rovině. Radek Vondráček si tvrdou kritiku zaslouží a Miloš Zeman k ní poskytoval důvody řadu let. Občanským demokratům se však podařilo oba muže na chvíli vysvobodit z role politiků odpovědných za vlastní činy a postavit je do role obětí laciné osobní urážky. Když seriózní strana vymění fakta za hospodskou rétoriku, neponíží tím protivníky. Dříve ukáže, jak málo stačí k propadu do šesté cenové bez obsluhy.
